I přes to, že jsem velký milovník série Heroes of Might and Magic a dalších podobných her, mě tato hra v době svého vydání celkem minula. Dostal jsem se k ní až cca o půl roku později a nadšeně ji rozehrál. Vcelku mě to bavilo, ale nevydržel jsem u ní dlouho - připadala mi trochu těžká, repetetivní a díky častým soubojům i dost zdlouhavá, takže jsem ji odložil s tím, že se k ní kdyžtak vrátím.
Pár měsíců mi ležela ladem na disku a já na ni ne a ne mít tu správnou náladu. Když jsem tu ale četl ty nadšené komentáře, dal jsem jí druhou šanci a rozhodně toho nelituju. Naprosto mě totiž pohltila a já od ní nedokázal vstát asi tak měsíc a to se mi tak často nestává.
King's Bounty je hra neuvěřitelně návyková. Je to způsobeno tím, že jste neustále hnáni dopředu, kde čekají stále silnější a silnější skupinky nepřátel, takže se snažíte vylepšovat svého hrdinu a zjistit, co se skrývá dál na mapě.
Hra je to rovněž neuvěřitelně rozsáhlá a to nejen díky desítkám sidequestů. Jen na prvním kontinentu jsem strávil mnoho reálných dnů a to jsem nebyl ještě ani ve čtvrtině! Naštěstí se prostředí neustále mění a kromě zelených plání Darionu se podíváte do zamrzlých hor a do dolů k trpaslíkům, nádherným lesům k elfům, do pekelného Demonisu apod.
Graficky je to úplná lahoda, prostředí je nadesignováné do nejmenších detailů a to je zkrátka něco, co já můžu ve velkém :-). Rovněž hudba ke hře sedla jako prdel na hrnec a když jsem např. slyšel vokály v zemi Elfů, prostě jsem se zastavil a jen poslouchal.
Ke hře bych ale měl i několik výtek - za prvé je chvílemi opravdu až pekelně obtížná, což určitě odradí nejednoho hráče. Později ve hře už jsou opravdu silné skupiny nepřátel, které sice třeba porazíte, ale zdecimují vám půl armády a vy se pak musíte trmácet zpět ji dokoupit (později ve hře za stovky tisíc). Za druhé mi vadila nemožnost vyhnout se předem vyhraným soubojům. Pokud hrdina narazil na nepřítele, kterého by se současnou armádou zadupal do země bez jakýchkoliv ztrát, stejně se boji nevyhnul a ztrácel čas. Kdyby to bylo řešeno jako v sérii HoMaM, kdy se slabší nepřítel buď chtěl přidat nebo utekl, hra by odsýpala daleko rychleji. Za třetí už snad jen zmíním katastrofální pathfinding, kdy se hrdina dokázal zaseknout i o malý kamínek, pokud jsem ho poslal na místo jen trošku dál.
To jsou ale jen malé mušky na jinak parádní hře, která mi dala nádherné zážitky. Času u ní stráveného rozhodně nelituju a když bude čas, možná ji v budoucnu dám znovu.
Pár měsíců mi ležela ladem na disku a já na ni ne a ne mít tu správnou náladu. Když jsem tu ale četl ty nadšené komentáře, dal jsem jí druhou šanci a rozhodně toho nelituju. Naprosto mě totiž pohltila a já od ní nedokázal vstát asi tak měsíc a to se mi tak často nestává.
King's Bounty je hra neuvěřitelně návyková. Je to způsobeno tím, že jste neustále hnáni dopředu, kde čekají stále silnější a silnější skupinky nepřátel, takže se snažíte vylepšovat svého hrdinu a zjistit, co se skrývá dál na mapě.
Hra je to rovněž neuvěřitelně rozsáhlá a to nejen díky desítkám sidequestů. Jen na prvním kontinentu jsem strávil mnoho reálných dnů a to jsem nebyl ještě ani ve čtvrtině! Naštěstí se prostředí neustále mění a kromě zelených plání Darionu se podíváte do zamrzlých hor a do dolů k trpaslíkům, nádherným lesům k elfům, do pekelného Demonisu apod.
Graficky je to úplná lahoda, prostředí je nadesignováné do nejmenších detailů a to je zkrátka něco, co já můžu ve velkém :-). Rovněž hudba ke hře sedla jako prdel na hrnec a když jsem např. slyšel vokály v zemi Elfů, prostě jsem se zastavil a jen poslouchal.
Ke hře bych ale měl i několik výtek - za prvé je chvílemi opravdu až pekelně obtížná, což určitě odradí nejednoho hráče. Později ve hře už jsou opravdu silné skupiny nepřátel, které sice třeba porazíte, ale zdecimují vám půl armády a vy se pak musíte trmácet zpět ji dokoupit (později ve hře za stovky tisíc). Za druhé mi vadila nemožnost vyhnout se předem vyhraným soubojům. Pokud hrdina narazil na nepřítele, kterého by se současnou armádou zadupal do země bez jakýchkoliv ztrát, stejně se boji nevyhnul a ztrácel čas. Kdyby to bylo řešeno jako v sérii HoMaM, kdy se slabší nepřítel buď chtěl přidat nebo utekl, hra by odsýpala daleko rychleji. Za třetí už snad jen zmíním katastrofální pathfinding, kdy se hrdina dokázal zaseknout i o malý kamínek, pokud jsem ho poslal na místo jen trošku dál.
To jsou ale jen malé mušky na jinak parádní hře, která mi dala nádherné zážitky. Času u ní stráveného rozhodně nelituju a když bude čas, možná ji v budoucnu dám znovu.
Pro: Návyková hratelnost, obrovská rozloha, nádherná grafika, design a hudba.
Proti: Občas přemrštěná obtížnost, nemožnost vyhnout se soubojům, otřesný pathfinding.