Ještě pořád sám moc nevěřím tomu, že to vážně říkám, ale co už: konečně plnohodnotný následník klasického UFA. Základní principy jsou zachovány, mechanismy pozměněny, převážně vylepšeny (ještě se k nim vrátím); komplexnost nedotčena. Grafické zpracování neurážející, s výhledem na minimální ohlodání zubem času, čehož si cením. Obzvlášť pohled na postupně se proměňující Mars je poměrně kouzelná záležitost. Zeleň se šíří, krátery a kaňony se plní vodou, vznikají jezera a říčky. Skoro idylka :)

K těm mechanizmům - asi nejvýraznější změna je unikátní profilování každého vašeho panáčka. V bázi jich máte jen asi dvacet, každá postavička má jméno, nějakou tu historii, vztahy s kolegy (ztráta každého vojáka docela zabolí), nu a specializaci. Tím, že se věnuje tomu, k čemu je předurčena, jí rostou zkušenosti a přidělují se body, které se utrácí ve výcvikových centrech. Netýká se to jen vojáků, alébrž i vědců a techniků. Výcvik netrvá úplně zanedbatelnou dobu a i když se dá pozastavit, je zapotřebí aspoň trochu plánovat. A věřte, že když pošlete stavět teraformační stanici experta přes planetologii, poznáte rozdíl. Obdobně to funguje i u techniků a obzvlášť pak u vojáků, kde je používání hromady vybavení přímo podmíněno patřičným tréninkem.

Co se vojáků a vůbec taktických fází týče: specializace a vyprofilování vojenských jednotek je opět základním kamenem úspěchu. Během hry se setkáte se zhruba čtyřmi různými frakcemi, a taktiky proti nim se zásadně liší. Naštěstí lze ve hře nastavit prakticky neomezené množství profilů jednotek, takže přezbrojení je otázkou pěti kliknutí.

Obtížnost hry značně fluktuje. Chleba se láme samozřejmě v taktických částech hry a klíčem je technologie. Sotva usoudíte, že pro vás roboti nejsou žádná výzva, objeví se Beastmani. O několik desítek misí později děláte z Beastmanů fašírku a říkáte si jaká je to zívačka, ale v tu chvíli se do hry vloží další frakce, nebo Beastmanům přibydou nové jednotky, a hned je o zábavu postaráno, protože jedna Matriarcha vám z do té doby nepřemožitelného squadu udělá hromadu mletého masa během pár vteřin. Naštěstí má každá nepřátelská jednotka svou slabinu; jde jen o to zjistit jakou. Do té doby se ale budete děsit každého výskytu červeného puntíku na Marsokouli, to mi věřte :)

Hra obsahuje i jakousi diplomatickou část, ale v zásadě se bez ní dá obejít; během celé hry dojde v tomhle ohledu k plus mínus třem zásadním záležitostem.

Tak abych to nějak shrnul, co tu vlastně máme: jednu základnu, dvacet postaviček se kterými je třeba zachránit svět, několik druhů surovin, několik druhů MZáků a ohromné množství technologie k prozkoumání, výrobě a využití. Pokud jste stejně jako já prosili herního pánaboha o remake 16 let staré herní legendy se vší její komplexností a zábavností, tady ho máte.