Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Final Fantasy Resonance

  • Switch2 85
Jako několikaletý hráč série Octopath Traveler jsem po oznámení Final Fantasy Resonance doslova nadzvedl obočí údivem. OT jsem totiž zbožňoval především kvůli jeho soubojovému systému, ve kterém hrála obrovskou roli souhra mezi jednotlivými hrdiny. Nutno podotknout, že o nějaké hře Brave Exvius jsem až donedávna snad nikdy neslyšel (holt je to mobilní hra), ačkoliv vlastně vyšla dříve než první Octopath.
Podle toho, co jsem o Brave Exvius vyčetl, měla tato hra postupně pět příběhových sezón (arců), přičemž ta první je obsahem právě Resonance. Druhá by měla dále navazovat a rozvíjet nastíněný děj z jedničky, třetí je spíše vnímána jako nepodařený spin-off, čtvrtá a pátá jsou prý zase dobré, ale ta pátá údajně vyšla (po finiši čtyřky na západě) pouze v Japonsku, děj uzavřela a s ní skončila i hra.
Je to tedy poměrně zajímavý trend převádět mobilní hry na větší obrazovky - akorát téměř před rokem vyšel Octopath Traveler 0 (taky první sezóna) a teď tohle. A protože se to hraje v podstatě stejně jako Octopath (job systém přebíraný skrze schopnosti postav, srážení štítu, zjišťování slabin), který jsem hrál dřív, tak je to pro mě prostě další díl Octopath, akorát s FF postavami a já se na to už předem dost těšil. Upřímně, byla to moje druhá, možná třetí nejočekávanější hra roku, a to letos vychází i remake Zeldy Ocarina of Time :)  

Graficky vypadá vše hezky, uhlazeně a efektně, i když trochu zvláštně (pixel postavy v 3D prostředí), hudba je taky zdařilá a ve většině lokací mě bavila. Příběh se vrací ke svým základům, tedy krystaly opět v ohrožení a parta hrdinů, co se vydává na cestu s cílem pokusit se o jejich záchranu. Hlavním hrdinou je mladík Rain, jehož celoživotní kámoš a v podstatě nevlastní bratr Laswell mu dělá oporu i rivala v jednom. Jakožto královští posluhovači jsou po úvodních událostech posláni na záchrannou misi a časem se jejich počet rozroste až na osm postav (yay, Octopath).  

Nejzajímavějším dějovým i mechanickým aspektem jsou však Visions, což je zakuklený fanservis známých postav pro fanoušky celé série Final Fantasy. Mě ten fanservis zas tak moc netáhl, protože jsem za jejich obličejem viděl spíš konkrétní soubor různých schopností, které se moje parta učila skrze vzájemné levelování (a že těch schopností je, panečku). Avšak musím uznat, že animace útoků Visions jsou fakt parádní a plně ve 3D (tedy co se týče Visions z mainline her; pak je tam řada dalších, co dostaly jen chudší pixelatou verzi).
Akorát jsou kolikrát tak rozvleklé, že se musí chvíli počkat, než jdou vůbec tlačítkem přeskočit. Už v půlce hry mě to docela otravovalo, mělo by se to spíš nahradit nějakou volbou v menu na stálé zapnutí/vypnutí. Taky je tam užitečný zrychlující režim pro souboje (měl jsem jej permanentně aktivní), ale i s ním se mi zdají všechny animace útoků těžkopádné, Octopath působí mnohem svižněji a rychleji. Totiž, po kombinaci Mirroring Prism + Akimbo + Double action v bonus fázi si klidně můžete jít uvařit čaj nebo kafe, protože následujících pár minut budou probíhat animace všech útoků.

Nicméně jak to tak bývá, zase jsem propadl všemu tomu grindování, abych měl vždy všechno na všech postavách a na maximálním levelu, protože v závěru hry teprve začíná ta opravdová zábava, a tady to platí dvojnásob. Hru jsem si proto užíval a snažil se všechno kompletovat; postupoval jsem pomalu a vychutnával si průzkum každého koutu, hledal jsem tajné průchody a truhličky, plnil jsem všechny úkoly, vylepšoval jsem výbavu v každém novém městě a poslouchal vzájemné konverzace i hašteření postav. Nakonec mi příběh dodal i nějaké ty správné emoce, pročež jsem také z tohoto hlediska spokojen. Japonský dabing je skvělý.
Hru jsem i s demoverzí odehrál asi za 85+ hodin. Hrál jsem verzi pro první Switch na Switchi 2, hrálo se mi dobře, ta hra je na to jako dělaná. Samozřejmě doufám, že hra bude ještě pokračovat aspoň druhým dílem, ostatně pootevřená vrátka v závěru hry tomu nasvědčují a původní materiál již existuje. Tedy nezbývá, než doufat.  

Mimochodem, ve hře kupodivu chybí minihra s rybařením, ale zase to vynahrazuje minihra… ve skoku přes švihadlo! PTSD se vrátilo v plné polní, nicméně nakonec je to naštěstí jen slabý odvar svého obávaného předchůdce, za což jsem tvůrcům vděčný (ale i tak to tady nemusím). Akorát sbírání kousků Tablet shards mě dosti potrápilo. Jeden jediný mi ve finále chyběl a musel jsem ještě dodatečně projít část trasy znovu, abych ten zatracený poslední střípek našel. Nakonec se i to podařilo a spolu s arénou a závěrečnými bossy je to takové moje malé vítězství, bavil jsem se a fanouškům Octopath Traveler snad mohu hru doporučit.

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 85+ hodin
Všechny Visions komplet 26/26
Všechny postavy i všechny jejich Visions na max level (99 & 9)
Všechny vedlejší úkoly komplet
Active Time Chats komplet 56/56
Všechny Tablet shards komplet 99/99
Všechny legendární předměty komplet 12/12
Skok přes švihadlo komplet, yay
Omega, Ultima kaput 

Pro: Octopath; FF; Visions; zábavný tahový systém a schopnosti

Proti: Pomalé animace; skok přes švihadlo

+15