První Dark Souls pro mě bylo zjevením a dodnes si toho i přes dlouhou uplynulou dobu z hraní dost pamatuju. Bylo to pro mě v té době vytržení ze stereotypu moderních her vodících za ručičku. Her, které třeba nemusely být špatné a některé byly i dobré, ale většina z nich se nestyděla bez okolků přiznat se k tomu, co si o hráči myslí, tedy že je úplný debil. Dark Souls postavilo svou filozofii na pravém opaku. A přišlo v tu nejvhodnější dobu.
Druhý díl se mi však z nějakého důvodu dohrát nepodařilo a díl třetí jsem proto neustále odkládal a pořád jsem váhal jestli bych přeci jen před jeho rozehráním neměl vyřešit ten rest v podobě druhého dílu. Táhlo se to tak dlouho, že jsem si jednoho řekl dost, času je málo, her v backlogu plno a jen kvůli tomu se přece neochudím o tolik oceňovaný a i zde vysoko hodnocený závěr trilogie.
A spadl jsem do toho úplně stejně jako tenkrát při hraní jedničky. Ještě zabiju tady tu příšerku, ještě se podívám, co je tam za rohem. Aha, boss, tak když už jsem tady, tak přeci neodejdu, dokud boss nepadne. A hodinky na hodinkách neúprosně běžely. Dark Souls má své neuvěřitelné kouzlo vtáhnutí a strašně těžko se opouští, je návykové jak prvotřídní čokoláda, kdy si člověk odlupuje kousky s vědomím, že už by měl přestat, ale nejde to.
Atmosféra a design jednotlivých lokací je na prvotřídní úrovni, lore v podobě nenápadných dialogů a popisů předmětů funguje dobře a osobně mi přišlo přímočarejší než v jedničce, kde jsem místami tápal a musel hodně googlit. Devízou hry je soubojový systém, výzva, obtížnost a umírání, kterého tady ale aspoň u mě bylo daleko méně než v jedničce, kde jsem se na některých bossech dokázal zaseknout na dlouhé hodiny. Tady jsem prakticky s žádným bossem neměl větší problém. Otázkou tedy je, jestli jsem za tu dobu lepším hráčem nebo je trojka objektivně lehčí.
Těžko něco vytýkat tak ze všech stran propracovanému dílu, jakým i trojka bezesporu je. Přesto si jednu drobnou výtku neodpustím. Ačkoliv se ve hrách snažím vnímat a číst co jde, prozkoumávat je dopodrobna a hledat všechno, zde mi úplně utekla jedna lokace. A to jenom kvůli tomu, že jsem pro vstup do ní nepoužil gesto. Gesto, o kterém jsem si do té doby myslel, že je pouze multiplayerovou záležitostí. Do teď nevím, jak jsem tohle mohl tušit. Dle mého názoru se jedná o designerskou chybu, drobná vada na kráse jinak dokonalé hry. Jasně, můžete argumentovat, že není účelem projít si kompletně celou hru při prvním průchodu, ale já myslím, že poctivý hráč by tu možnost mít měl.
Za vše ostatní však Dark Souls III nyní po dohrání ve svém osobním žebříčku řadím mezi nejlepší hru roku 2016.
Druhý díl se mi však z nějakého důvodu dohrát nepodařilo a díl třetí jsem proto neustále odkládal a pořád jsem váhal jestli bych přeci jen před jeho rozehráním neměl vyřešit ten rest v podobě druhého dílu. Táhlo se to tak dlouho, že jsem si jednoho řekl dost, času je málo, her v backlogu plno a jen kvůli tomu se přece neochudím o tolik oceňovaný a i zde vysoko hodnocený závěr trilogie.
A spadl jsem do toho úplně stejně jako tenkrát při hraní jedničky. Ještě zabiju tady tu příšerku, ještě se podívám, co je tam za rohem. Aha, boss, tak když už jsem tady, tak přeci neodejdu, dokud boss nepadne. A hodinky na hodinkách neúprosně běžely. Dark Souls má své neuvěřitelné kouzlo vtáhnutí a strašně těžko se opouští, je návykové jak prvotřídní čokoláda, kdy si člověk odlupuje kousky s vědomím, že už by měl přestat, ale nejde to.
Atmosféra a design jednotlivých lokací je na prvotřídní úrovni, lore v podobě nenápadných dialogů a popisů předmětů funguje dobře a osobně mi přišlo přímočarejší než v jedničce, kde jsem místami tápal a musel hodně googlit. Devízou hry je soubojový systém, výzva, obtížnost a umírání, kterého tady ale aspoň u mě bylo daleko méně než v jedničce, kde jsem se na některých bossech dokázal zaseknout na dlouhé hodiny. Tady jsem prakticky s žádným bossem neměl větší problém. Otázkou tedy je, jestli jsem za tu dobu lepším hráčem nebo je trojka objektivně lehčí.
Těžko něco vytýkat tak ze všech stran propracovanému dílu, jakým i trojka bezesporu je. Přesto si jednu drobnou výtku neodpustím. Ačkoliv se ve hrách snažím vnímat a číst co jde, prozkoumávat je dopodrobna a hledat všechno, zde mi úplně utekla jedna lokace. A to jenom kvůli tomu, že jsem pro vstup do ní nepoužil gesto. Gesto, o kterém jsem si do té doby myslel, že je pouze multiplayerovou záležitostí. Do teď nevím, jak jsem tohle mohl tušit. Dle mého názoru se jedná o designerskou chybu, drobná vada na kráse jinak dokonalé hry. Jasně, můžete argumentovat, že není účelem projít si kompletně celou hru při prvním průchodu, ale já myslím, že poctivý hráč by tu možnost mít měl.
Za vše ostatní však Dark Souls III nyní po dohrání ve svém osobním žebříčku řadím mezi nejlepší hru roku 2016.
Dark Souls III: Ashes of Ariandel
Pro: atmosféra, návykové, soubojový systém, audiovizuální zpracování
Proti: drobné technické chybky, až příliš skrytý obsah