Střílečka z roku 2003, která není boomer shooter? Per to sem. Představte si o něco akčnější Half-Life nebo spíš Maxe Paynea, ale z pohledu první osoby. Nejblíže to má ale ke slovenskému Chaserovi, který taky vyšel ve stejném roce. Zbraně jsou přesné, a účinné, jsou fajn zpracované a je jich tu opravdu požehnaně.
Během první poloviny hry jsem byl vyloženě nadšený. Měl jsem chuť ji všem doporučit jako přístupnější alternativu k Chaserovi. Jenže pak se stane zvláštní věc. Z lineární střílečky v koridorech podobných Half-Life 2 (která mimochodem vyšla rok před ním!) se zničehonic stane podivný offline multiplayer dokonce s respawnem. Na sice širší, ale pořád koridorové mapě začnete běhat v kruzích: jdete dopředu, najdete kódy, projdete přes lasery, zničíte klonovací zařízení nepřátel... a musíte to stihnout dřív, než to samé udělá soupeř. Pořád je to sice relativně solidní střílečka, až na ten závěr... Autoři celou hru totálně pohřbili nejhorším bossfightem, jaký jsem kdy zažil. Dvacet minut děláte pořád dokola to samé.
Je vidět, že jde spíše o menší AA záležitost, obzvlášť ve srovnání s již zmíněným Chaserem. To je hlavně znát na jednoduchých cutscenách, slabém příběhu a vyloženě otřesném soundtracku. Zajímavé ale je, že hra běží na Unreal Enginu 2, takže úplně na koleni ve sklepě asi nevznikala. Když pominete dost bídnou optimalizaci a fakt, že strávíte dobrých patnáct minut přepisováním konfiguračních souborů, vyklube se z toho vlastně fajn střílečka z roku 2003.
Pokud bych měl srovnávat s Chaserem, tak Devastation dělá sice skoro všechno o dost hůř, ale v jedné zásadní věci má navrch: je přímočará a nezaseknete se v ní. I když se druhá polovina odehrává na otevřenějších mapách, pořád víte, kam jít. Pomáhá tomu skvělá navigace, kterou by Chaser potřeboval jako sůl... ten byl sice super, ale kvůli neúnosné délce a neustálému bloudění byl o nervy. Devastation naopak sfouknete za čtyři hodiny a zbude vám po ní jen pachuť z toho zpackaného finále.
Mám hru nakonec doporučit? Ale jo. Ušetřete si ale nervy, v poslední misi to vypněte a pusťte si rovnou závěrečné video na YouTube. O žádný hluboký příběh stejně nepřijdete. Ale chápu, nikdo nemá rád nedodělanou práci.
Co ale rozhodně doporučuji, je vypnout soundtrack. Vývojáři sice měli špetku sebereflexe a stáhli jeho hlasitost hned v základu (zdravím autory hry El Matador!), ale i tak je to k nevydržení.
Celkově vzato vlastně nevím, jak hru spravedlivě ohodnotit. První půlka je i přes béčkový příběh super. Zbraně mají sílu, nepřátelé reagují na zásahy a krev stříká na zdi a se silnějším kalibrem si užijete i gore. Hra navíc vytahuje skvělé nápady, jako je oživování (s parádní animací, kdy se postava složí z kostřičky), naváděná výbušná krysa nebo laserová puška, se kterou se cítíte jako ten největší bouchač.
Během první poloviny hry jsem byl vyloženě nadšený. Měl jsem chuť ji všem doporučit jako přístupnější alternativu k Chaserovi. Jenže pak se stane zvláštní věc. Z lineární střílečky v koridorech podobných Half-Life 2 (která mimochodem vyšla rok před ním!) se zničehonic stane podivný offline multiplayer dokonce s respawnem. Na sice širší, ale pořád koridorové mapě začnete běhat v kruzích: jdete dopředu, najdete kódy, projdete přes lasery, zničíte klonovací zařízení nepřátel... a musíte to stihnout dřív, než to samé udělá soupeř. Pořád je to sice relativně solidní střílečka, až na ten závěr... Autoři celou hru totálně pohřbili nejhorším bossfightem, jaký jsem kdy zažil. Dvacet minut děláte pořád dokola to samé.
Je vidět, že jde spíše o menší AA záležitost, obzvlášť ve srovnání s již zmíněným Chaserem. To je hlavně znát na jednoduchých cutscenách, slabém příběhu a vyloženě otřesném soundtracku. Zajímavé ale je, že hra běží na Unreal Enginu 2, takže úplně na koleni ve sklepě asi nevznikala. Když pominete dost bídnou optimalizaci a fakt, že strávíte dobrých patnáct minut přepisováním konfiguračních souborů, vyklube se z toho vlastně fajn střílečka z roku 2003.
Pokud bych měl srovnávat s Chaserem, tak Devastation dělá sice skoro všechno o dost hůř, ale v jedné zásadní věci má navrch: je přímočará a nezaseknete se v ní. I když se druhá polovina odehrává na otevřenějších mapách, pořád víte, kam jít. Pomáhá tomu skvělá navigace, kterou by Chaser potřeboval jako sůl... ten byl sice super, ale kvůli neúnosné délce a neustálému bloudění byl o nervy. Devastation naopak sfouknete za čtyři hodiny a zbude vám po ní jen pachuť z toho zpackaného finále.
Mám hru nakonec doporučit? Ale jo. Ušetřete si ale nervy, v poslední misi to vypněte a pusťte si rovnou závěrečné video na YouTube. O žádný hluboký příběh stejně nepřijdete. Ale chápu, nikdo nemá rád nedodělanou práci.
Co ale rozhodně doporučuji, je vypnout soundtrack. Vývojáři sice měli špetku sebereflexe a stáhli jeho hlasitost hned v základu (zdravím autory hry El Matador!), ale i tak je to k nevydržení.
Celkově vzato vlastně nevím, jak hru spravedlivě ohodnotit. První půlka je i přes béčkový příběh super. Zbraně mají sílu, nepřátelé reagují na zásahy a krev stříká na zdi a se silnějším kalibrem si užijete i gore. Hra navíc vytahuje skvělé nápady, jako je oživování (s parádní animací, kdy se postava složí z kostřičky), naváděná výbušná krysa nebo laserová puška, se kterou se cítíte jako ten největší bouchač.
