Kingdom Come: Deliverance II je hra, u které respektuju tvůrčí rozhodnutí vývojářů a upřímně mě těší, že si našla tak obrovskou fanouškovskou základnu. Já se mezi její nadšené fanoušky ale bohužel počítat nebudu.

Nechci přitom zastírat, že jsem si užil příběh a to především cokoliv s partou kolem Žižky. Většina vedlejších úkolů je výborně napsaná, zajímavá a často i opravdu zábavná. Obrovskou pochvalu si zaslouží také hudba, dabing a nádherně zpracované české prostředí, od malebné přírody až po historicky přesné pevnosti.

Největším problémem pro mě byla herní smyčka, kterou jsem si zkrátka nedokázal užít. Soubojový systém mi přišel těžkopádný. Souboje s více protivníky byly spíš utrpením než výzvou. Stejně tak mě vůbec nelákalo trávit čas u miniher, ať už šlo o kostky, kovářství nebo alchymii. Nechtělo se mi ani toulat krajinou na koni, protože mi cestování připadalo zbytečně pomalé.

Přitom naprosto chápu, že všechny tyhle mechaniky jsou vědomým tvůrčím rozhodnutím a právě důraz na realismus je pro spoustu hráčů tím největším lákadlem. Já ale zkrátka patřím k těm, kteří si mnohem raději užijí pořádnou power fantasy, kde má zábava přednost před realismem.