Rogue Trooper je střílečka, které jsem se dlouho vyhýbal. Většinou to v takových případech dopadá skvěle (jako například u Made Man), kdy jsem po zapnutí naprosto spokojený. Tady tomu tak sice ze začátku bylo, ale hra má spoustu problémů, které nakonec srazily hratelnost i celkový dojem.
Prvním problémem je scénář. Z příběhu je silně cítit inspirace starším komiksem, takže jakákoliv logika a koherence chybí. Hrajete za modrého geneticky upraveného supervojáka, který má být ve všem lepší než obyčejní lidé, kteří na toxické planetě musí dýchat přes masky. Jenže hned na úvodu celá tahle elitní jednotka padne jako ovce na porážku. Přežije jen hlavní hrdina Rogue, který zachrání vědomí svých padlých kamarádů v podobě mluvících čipů. Ty si pak namontuje na pušku, helmu a batoh. Autoři se s tím příliš nepárali, protože čipy se už zaživa jmenovaly Gunnar, Bagman a Helm, takže jejich osud znáte od začátku. Rogue navíc běhá bez trička, protože sci-fi zbroj by asi neunesl – i když jeho parťáky na začátku odrovnalo pár ran do hrudníku. Na konci pak dostane možnost parťáky oživit, načež prostě bezmyšlenkovitě odejde. Kdo byl hlavní záporák a o co mu šlo, to se vlastně ani nedozvíte.
Samotná hratelnost je dost zvláštní. Pokud pominu hroznou akceleraci myši (kterou tvůrci nechali i v remasteru), je tu velmi nespolehlivý systém míření. Někdy nepřítel padne po jedné ráně do hlavy, jindy do něj musíte nasypat celý zásobník. K dispozici máte pistoli a multifunkční pušku, která kombinuje samopal, sniperku, raketomet a laser. Devadesát procent hry si ale vystačíte se samopalem a odstřelovačkou. U ní se však hlavnímu hrdinovi tak klepe ruka, že je těžké cokoli trefit. Hra nabízí pět typů granátů a hologramy na odlákání pozornosti, ale kvůli mizerné umělé inteligenci je nevyužijete. Stealth nefunguje, nejlepší taktika je vystřílet to sniperkou s tlumičem. AI často bez zájmu projde kolem mrtvoly svého kolegy.
Vizuální stránka a level design jsou vysloveně ošklivé. Neustále se pohybujete v pusté krajině, fádních jeskyních nebo vojenských základnách. Zvuky nestojí za nic a nekonečný, monotónní závěrečný bossfight, který jsem opakoval snad 168krát, mi hru definitivně zhnusil. Korunu tomu nasazuje hloupý a nezáživný konec.
Překvapuje mě, že je tato hra zde vcelku oblíbená. Rozhodně se nejedná o špatnou hru, ale kvůli špatnému ovládání a mechanice střelby nevyniká jako akce a selhává i v příběhu. I když jsem hrál verzi Redux, žádný velký posun se nekonal a hra si drží archaický feeling roku 2006.
Rebellion na mě v dané době před 20 lety působilo spíše jako rutinní AA studio. Judge Dredd raději vynechám a zkusím třetí díl Sniper Elite.
Prvním problémem je scénář. Z příběhu je silně cítit inspirace starším komiksem, takže jakákoliv logika a koherence chybí. Hrajete za modrého geneticky upraveného supervojáka, který má být ve všem lepší než obyčejní lidé, kteří na toxické planetě musí dýchat přes masky. Jenže hned na úvodu celá tahle elitní jednotka padne jako ovce na porážku. Přežije jen hlavní hrdina Rogue, který zachrání vědomí svých padlých kamarádů v podobě mluvících čipů. Ty si pak namontuje na pušku, helmu a batoh. Autoři se s tím příliš nepárali, protože čipy se už zaživa jmenovaly Gunnar, Bagman a Helm, takže jejich osud znáte od začátku. Rogue navíc běhá bez trička, protože sci-fi zbroj by asi neunesl – i když jeho parťáky na začátku odrovnalo pár ran do hrudníku. Na konci pak dostane možnost parťáky oživit, načež prostě bezmyšlenkovitě odejde. Kdo byl hlavní záporák a o co mu šlo, to se vlastně ani nedozvíte.
Samotná hratelnost je dost zvláštní. Pokud pominu hroznou akceleraci myši (kterou tvůrci nechali i v remasteru), je tu velmi nespolehlivý systém míření. Někdy nepřítel padne po jedné ráně do hlavy, jindy do něj musíte nasypat celý zásobník. K dispozici máte pistoli a multifunkční pušku, která kombinuje samopal, sniperku, raketomet a laser. Devadesát procent hry si ale vystačíte se samopalem a odstřelovačkou. U ní se však hlavnímu hrdinovi tak klepe ruka, že je těžké cokoli trefit. Hra nabízí pět typů granátů a hologramy na odlákání pozornosti, ale kvůli mizerné umělé inteligenci je nevyužijete. Stealth nefunguje, nejlepší taktika je vystřílet to sniperkou s tlumičem. AI často bez zájmu projde kolem mrtvoly svého kolegy.
Vizuální stránka a level design jsou vysloveně ošklivé. Neustále se pohybujete v pusté krajině, fádních jeskyních nebo vojenských základnách. Zvuky nestojí za nic a nekonečný, monotónní závěrečný bossfight, který jsem opakoval snad 168krát, mi hru definitivně zhnusil. Korunu tomu nasazuje hloupý a nezáživný konec.
Překvapuje mě, že je tato hra zde vcelku oblíbená. Rozhodně se nejedná o špatnou hru, ale kvůli špatnému ovládání a mechanice střelby nevyniká jako akce a selhává i v příběhu. I když jsem hrál verzi Redux, žádný velký posun se nekonal a hra si drží archaický feeling roku 2006.
Rebellion na mě v dané době před 20 lety působilo spíše jako rutinní AA studio. Judge Dredd raději vynechám a zkusím třetí díl Sniper Elite.
