Dostal jsem chuť si zahrát nějakou horovou hru s dobrým příběhem, takže když na mě vyskočil Alan Wake na Steamu ve slevě, neváhal jsem a dal se do hraní. Já jsem vlastně o hře vůbec nic nevěděl - nečetl jsem nikdy žádnou recenzi, neviděl žádný YT video, ani mi o ní nikdo nic neřekl... Jediné, co jsem věděl je, že je to hororová hra, má dobrý příběh, napsal to Sam Lake a kapela Poets of the Fall / Old Gods of Asgard pro ni složila nějaký songy. To je celé.
To mi ale stačilo, takže proč ne? Dal jsem se do hraní.
Trochu mě znejistilo, když jsem se dozvěděl, že to bude ve stylu Twin Peaks... Sice jsem ten seriál viděl, ale Lynchův způsob vyprávění příběhu "nacpu tam hromadu záhad, ale nevysvětlím je, protože pak už by to nebyla záhada a je na divákovi, jak si to interpretuje" není úplně můj šálek kávy. Naštěstí ten příběh nebyl nejhorší a měl svoje skvělé a silné momenty.
Nicméně se přiznám, že mě ve výsledku hra trochu zklamala. Ale než vysvětlím proč, tak se zaměřím na ty silnější stránky hry. Prostředí lesů a venkova je zajímavé, leč se trochu opakuje. Postavy jsou rozhodně pozoruhodné a žádná z nich mi nepřišla nudná. Celkový filozofický motiv "světlo x temnota" mi přišel dost hrozně fajn - je to jednoduchý nápad, ale v rámci hry i děje opravdu funguje jak má.
Docela se mi také líbily pasáže hry, kde jste museli dojet autem z bodu A do dobu B. Ačkoliv "vehicle" mise ve hrách nemám moc rád, tady se auta dost dobře ovládala, bylo možné kdykoliv vystoupit, nebo dokonce přestoupit do jiného auta. Na to, že se jednalo spíše o "okrajovou" věc mi přišlo zajímavé, jak to tvůrci propracovali. Zřejmě je to pozůstatek toho, že měl Alan Wake být původně open-world hrou.
To byly tedy ty pozitivnější věci na Alanu Wakeovi.
Bohužel nejhorší na celé hře je soubojový systém, který je prostě... příšerný. Nápad, že nejdříve musím kolem nepřátel rozpustit jejich temnou vrstvu baterkou, a pak je můžu zastřelit, není špatný v teorii, ale v praxi to bohužel pouze frustruje. Nejen, že musíte neustále přebíjet a Alanovi pokaždé dojde munice v nejhorší možnou chvíli, ale musíte také neustále cpát baterky do baterky, což je dvojnásobná frustrace. Po tom, co nepřátelům rozpustíte štít mi připadá, že i tak hodně vydrží, třeba až tři zásahy z brokovnice... navíc se ta temnota začne rychle zase obnovovat, takže nesmíte vůbec zaváhat...
A pak jsou tu naprosto obrovské počty nepřátel. Jakkoliv blbý a jakkoliv nesmyslný bojový systém se ve hrách dá typicky odpustit a můžu nad ním mávnout rukou, když je aspoň těch soubojů spíše méně... Ale nikoliv. V Alan Wake jsou na každém kroku nesmyslně velké skupiny protivníků... Z ničeho nic se objeví, třeba pět týpků kolem vás, obklíčí vás a ihned napadnou. Když se vám je podaří postřílet, objeví se dalších pět týpků a furt tak dokola. Spawnují se hodně blízko vás, vyskočí nečekaně ze stromem a nemáte moc šanci ani reagovat.
Často se objeví taková krátká cut-scéna, která vás varuje, že se blíží souboj. Kamera se od vás vzdálí a vy vidíte ve slow-motion, že k vám běží týpek se sekerou... Vy vidíte v té cut-scéně, ze kterého směru běží, takže když vám hra zase předá ovládání, vy se tím směrem přirozeně otočíte. Jenže najednou vás přepadnou další dva ze zadu... Ta hra vás vmanipulovala do toho, že se blíží jen jeden, ale ve skutečnosti jsou tři. To je hodně nefér.
Ke konci už mě to tolik nebavilo, že jsem kolem nepřátel obvykle jen proběhal, proskákal a utekl jim, kdykoliv to šlo. Zvláště když už jsem viděl, že je jich třeba šest, sedm naráz, takže jsem si řekl jen "tak na tohle teda fakt seru!"
A mně to hrozně štve, protože kdyby tvůrci třeba vystřihli 75 % nepřátel, tak by ta hra byla o tolik lepší. Kdyby to tak bylo, celý tenhle text by byl jen chválou, protože jsem vlastně ani neměl problém s ničím jiným. Sem tam jsem se ptal, jestli stále hraji survival horor nebo Serious Sama. Ostatně dle statistik na konci celé hry jsem zabil až 200+ nepřátel, což je teda fakt hromada.
A přitom Alan Wake tolik akce ani nepotřeboval... Čekal jsem více adventuření, prohledávání různých ponurých zajímavých míst, hledání různých drobností, řešení všelijakých puzzles a tak dále... Ne neustálé souboje s hromadou dělníků.
Všechno ostatní - mimo ty souboje - je vlastně fajn a nemám s tím vůbec žádný problém. Příběh mě zajímal a neustále jsem hrál dál hlavně kvůli němu. Atmosféra je na některých místech prvotřídní. Postavy - jak jsem psal výše - mě rozhodně zaujaly. Vizuálně je vše také na samou chválu. Měl jsem radost z celé řady nápadů... Jediné co to kazí jsou prostě obrovské hromady nepřátel.
To mi ale stačilo, takže proč ne? Dal jsem se do hraní.
Trochu mě znejistilo, když jsem se dozvěděl, že to bude ve stylu Twin Peaks... Sice jsem ten seriál viděl, ale Lynchův způsob vyprávění příběhu "nacpu tam hromadu záhad, ale nevysvětlím je, protože pak už by to nebyla záhada a je na divákovi, jak si to interpretuje" není úplně můj šálek kávy. Naštěstí ten příběh nebyl nejhorší a měl svoje skvělé a silné momenty.
Nicméně se přiznám, že mě ve výsledku hra trochu zklamala. Ale než vysvětlím proč, tak se zaměřím na ty silnější stránky hry. Prostředí lesů a venkova je zajímavé, leč se trochu opakuje. Postavy jsou rozhodně pozoruhodné a žádná z nich mi nepřišla nudná. Celkový filozofický motiv "světlo x temnota" mi přišel dost hrozně fajn - je to jednoduchý nápad, ale v rámci hry i děje opravdu funguje jak má.
Docela se mi také líbily pasáže hry, kde jste museli dojet autem z bodu A do dobu B. Ačkoliv "vehicle" mise ve hrách nemám moc rád, tady se auta dost dobře ovládala, bylo možné kdykoliv vystoupit, nebo dokonce přestoupit do jiného auta. Na to, že se jednalo spíše o "okrajovou" věc mi přišlo zajímavé, jak to tvůrci propracovali. Zřejmě je to pozůstatek toho, že měl Alan Wake být původně open-world hrou.
To byly tedy ty pozitivnější věci na Alanu Wakeovi.
Bohužel nejhorší na celé hře je soubojový systém, který je prostě... příšerný. Nápad, že nejdříve musím kolem nepřátel rozpustit jejich temnou vrstvu baterkou, a pak je můžu zastřelit, není špatný v teorii, ale v praxi to bohužel pouze frustruje. Nejen, že musíte neustále přebíjet a Alanovi pokaždé dojde munice v nejhorší možnou chvíli, ale musíte také neustále cpát baterky do baterky, což je dvojnásobná frustrace. Po tom, co nepřátelům rozpustíte štít mi připadá, že i tak hodně vydrží, třeba až tři zásahy z brokovnice... navíc se ta temnota začne rychle zase obnovovat, takže nesmíte vůbec zaváhat...
A pak jsou tu naprosto obrovské počty nepřátel. Jakkoliv blbý a jakkoliv nesmyslný bojový systém se ve hrách dá typicky odpustit a můžu nad ním mávnout rukou, když je aspoň těch soubojů spíše méně... Ale nikoliv. V Alan Wake jsou na každém kroku nesmyslně velké skupiny protivníků... Z ničeho nic se objeví, třeba pět týpků kolem vás, obklíčí vás a ihned napadnou. Když se vám je podaří postřílet, objeví se dalších pět týpků a furt tak dokola. Spawnují se hodně blízko vás, vyskočí nečekaně ze stromem a nemáte moc šanci ani reagovat.
Často se objeví taková krátká cut-scéna, která vás varuje, že se blíží souboj. Kamera se od vás vzdálí a vy vidíte ve slow-motion, že k vám běží týpek se sekerou... Vy vidíte v té cut-scéně, ze kterého směru běží, takže když vám hra zase předá ovládání, vy se tím směrem přirozeně otočíte. Jenže najednou vás přepadnou další dva ze zadu... Ta hra vás vmanipulovala do toho, že se blíží jen jeden, ale ve skutečnosti jsou tři. To je hodně nefér.
Ke konci už mě to tolik nebavilo, že jsem kolem nepřátel obvykle jen proběhal, proskákal a utekl jim, kdykoliv to šlo. Zvláště když už jsem viděl, že je jich třeba šest, sedm naráz, takže jsem si řekl jen "tak na tohle teda fakt seru!"
A mně to hrozně štve, protože kdyby tvůrci třeba vystřihli 75 % nepřátel, tak by ta hra byla o tolik lepší. Kdyby to tak bylo, celý tenhle text by byl jen chválou, protože jsem vlastně ani neměl problém s ničím jiným. Sem tam jsem se ptal, jestli stále hraji survival horor nebo Serious Sama. Ostatně dle statistik na konci celé hry jsem zabil až 200+ nepřátel, což je teda fakt hromada.
A přitom Alan Wake tolik akce ani nepotřeboval... Čekal jsem více adventuření, prohledávání různých ponurých zajímavých míst, hledání různých drobností, řešení všelijakých puzzles a tak dále... Ne neustálé souboje s hromadou dělníků.
Všechno ostatní - mimo ty souboje - je vlastně fajn a nemám s tím vůbec žádný problém. Příběh mě zajímal a neustále jsem hrál dál hlavně kvůli němu. Atmosféra je na některých místech prvotřídní. Postavy - jak jsem psal výše - mě rozhodně zaujaly. Vizuálně je vše také na samou chválu. Měl jsem radost z celé řady nápadů... Jediné co to kazí jsou prostě obrovské hromady nepřátel.
