Hráno v co-opu:
Wasteland 3 představuje výrazný posun série. Už Wasteland 2 sice byl izometrickým cRPG, ale přece jen jsem z něj cítila primární zaměření na souboje. U trojky už tak výrazné zaměření nevnímám. Také už nemá tolik nepříjemných výkyvů v obtížnosti ani uživatelské rozhraní, jehož zkrocení vyžaduje spoustu trpělivosti. Naopak se hraje velmi příjemně, ovládání je intuitivní a postup hrou plynulý. Podle mě inXile tentokrát nechtěl vytvořit jen taktické orgie s rozvahou nad každým vystřeleným nábojem, ale především příjemný roleplaying s propracovaným soubojovým systémem. K tomu přidává na poměry žánru pěknou a hlavně přehlednou grafiku, výbornou hudbu i povedený dabing.
Aby se však Wasteland 3 mohl vyrovnat třeba legendárním Falloutům, se kterými je série historicky úzce spojená, potřeboval by ještě skvělý příběh a kvalitně napsané postavy. Právě tady podle mě hra selhává. Příběh je poměrně slabý a až příliš často se snaží zaujmout absurdními komediálními vsuvkami. Také kvalita jednotlivých postav je velmi nevyrovnaná a kromě božského charisma Saula Buchanana mi většina z nich ani neutkvěla v paměti. Ačkoliv předchozí díl nepovažuji za kdovíjak skvěle napsanou postapokalyptickou hru, v tomto ohledu u mě ve srovnání s Wasteland 3 vítězí.
Co však mohu opravdu pochválit, je multiplayer. Nezvykle není určen pro tolik hráčů, kolik je míst v družině, ale pouze pro dva, kteří si mezi sebe postavy rozdělí. Pokud však stejně jako my nechcete, aby každý ovládal více postav, je možné celou hru s trochou snahy dohrát pouze ve dvojici, a to i na střední obtížnost s názvem Wastelander. Přes můj počáteční strach, že hra na něco takového není stavěná, to nakonec byla poměrně snadná procházka s několika záseky v podobě soubojů s bossy. Ty jsme občas museli několikrát opakovat, zkoušet různé přístupy a vymýšlet ideální strategii. Právě v těchto chvílích se bojový systém osvědčil nejvíce. Vymýšlet, jak překonat náročné souboje, bylo stejně zábavné jako jednodušší střetnutí, při nichž jsme pokosili dav nepřátel a chladnokrevně pokračovali dál.
Dohráno za 58 hodin.
Včetně:
The Battle of Steeltown
Cult of the Holy Detonation
Wasteland 3 představuje výrazný posun série. Už Wasteland 2 sice byl izometrickým cRPG, ale přece jen jsem z něj cítila primární zaměření na souboje. U trojky už tak výrazné zaměření nevnímám. Také už nemá tolik nepříjemných výkyvů v obtížnosti ani uživatelské rozhraní, jehož zkrocení vyžaduje spoustu trpělivosti. Naopak se hraje velmi příjemně, ovládání je intuitivní a postup hrou plynulý. Podle mě inXile tentokrát nechtěl vytvořit jen taktické orgie s rozvahou nad každým vystřeleným nábojem, ale především příjemný roleplaying s propracovaným soubojovým systémem. K tomu přidává na poměry žánru pěknou a hlavně přehlednou grafiku, výbornou hudbu i povedený dabing.
Aby se však Wasteland 3 mohl vyrovnat třeba legendárním Falloutům, se kterými je série historicky úzce spojená, potřeboval by ještě skvělý příběh a kvalitně napsané postavy. Právě tady podle mě hra selhává. Příběh je poměrně slabý a až příliš často se snaží zaujmout absurdními komediálními vsuvkami. Také kvalita jednotlivých postav je velmi nevyrovnaná a kromě božského charisma Saula Buchanana mi většina z nich ani neutkvěla v paměti. Ačkoliv předchozí díl nepovažuji za kdovíjak skvěle napsanou postapokalyptickou hru, v tomto ohledu u mě ve srovnání s Wasteland 3 vítězí.
Co však mohu opravdu pochválit, je multiplayer. Nezvykle není určen pro tolik hráčů, kolik je míst v družině, ale pouze pro dva, kteří si mezi sebe postavy rozdělí. Pokud však stejně jako my nechcete, aby každý ovládal více postav, je možné celou hru s trochou snahy dohrát pouze ve dvojici, a to i na střední obtížnost s názvem Wastelander. Přes můj počáteční strach, že hra na něco takového není stavěná, to nakonec byla poměrně snadná procházka s několika záseky v podobě soubojů s bossy. Ty jsme občas museli několikrát opakovat, zkoušet různé přístupy a vymýšlet ideální strategii. Právě v těchto chvílích se bojový systém osvědčil nejvíce. Vymýšlet, jak překonat náročné souboje, bylo stejně zábavné jako jednodušší střetnutí, při nichž jsme pokosili dav nepřátel a chladnokrevně pokračovali dál.
Dohráno za 58 hodin.
Včetně:
The Battle of Steeltown
Cult of the Holy Detonation
Pro: Výborně zvládnutý taktický tahový boj, možnost co-opu s jedním spoluhráčem, skvělá zvuková stránka hry
Proti: Příběh je slabší, styl humoru nesedne každému