Místo klasické hratelnosti nabízí titul od studia Don’t Nod spíše pomalou narativní zkušenost s výbornou, znepokojivou atmosférou a filmovým pojetím.

Intimní příběh obou hrdinů se prolíná s postupným odhalováním stop předchozích lidských návštěvníků, environmentálními motivy i politickými přesahy, na čemž má zásluhu i konzultace s Evropskou kosmickou agenturou.

Po herní stránce titul výrazně pokulhává a trpí řadou technických i designových nedostatků. Hratelnost se omezuje na lineární simulátor chůze doplněný o jednoduchý průzkum, lezení a stealth pasáže, které však kvůli striktnímu naskriptování často spoléhají na frustrující metodu pokusu a omylu. Dojem dále sráží velmi špatné a neresponzivní ovládání a technické chyby.

Celkové hodnocení závisí na zvolené optice. Je oprávněné tvrdit, že videohra, která se špatně ovládá, je silně lineární a neumožňuje hledat vlastní řešení, je špatná. Stejně tak je oprávněné Aphelion vnímat především jako narativní zážitek, který je silný a poměrně originální. Tyto pohledy nejsou ve vzájemném rozporu a lze souhlasit s oběma současně. Pro číselné hodnocení jsem tedy zvolil přesně ten soubor kritérií, v jejichž světle hra uspěje nejlépe. A taky jsem chtěl ocenit, že mě zkrátka bavila. 

Více jsem se o Aphelionu rozepsal ve své recenzi.