Do Metra 2033 jsem šel hlavně díky výborné pověsti série a nakonec mě hra rozhodně nezklamala. Největší devizou je jednoznačně atmosféra – temné tunely moskevského metra, neustálý pocit nebezpečí a výpravy na zamořený povrch fungují skvěle. Překvapilo mě, že mě hra bavila výrazně víc než stejnojmenná kniha, která mi přišla zdlouhavá a místy až nudná. Tady naopak svět působí živěji a mnohem lépe mě vtáhl do děje.  

Na druhou stranu je na hře znát její věk a některé věci už dnes prostě skřípou. Ovládání občas působí neohrabaně, umělá inteligence si někdy dělá, co chce, a pár přestřelek mě spíš štvalo, než bavilo. Občas jsem měl chuť některým protivníkům vysvětlit fyziku fungování střelných zbraní. Naštěstí hra nestojí jen na akci – mnohem víc funguje plížení, šetření municí a neustálý pocit, že každá chyba může být ta poslední. Právě díky tomu si Metro zachovává své kouzlo i po letech.  

Celkově jsem si Metro 2033 užil víc, než jsem čekal. Není to bezchybná hra a dnešní optikou už ztratila pár procent, ale atmosférou strčí do kapsy řadu mnohem novějších titulů. Pokud máte rádi postapokalyptické světy, kde se nebojuje jen silou, ale i hlavou, rozhodně stojí za zahrání. A paradoxně ve mně hra vzbudila mnohem větší chuť pokračovat v celé sérii než samotná kniha. Za mě zasloužených - 75 % .