Once upon a time... in a wild, wild world...
První Life is Strange je jen jedno a dvojka se s jedničkou srovnává tak blbě, že ji raději srovnávat příliš nebudu. Je to prostě jiný příběh a jiná hra, byť několik styčných bodů se taky najde. Dvojka se zaměřuje na životní cestu dvou bratrů, kteří jsou vlivem okolností donuceni prchat před zákonem. Tedy už samotná výchozí situace je tu daleko vážnější a tíživější. A s s každou další epizodou se jenom zhoršuje. Kde byl první díl slice of life teenagerovinou s výrazným sci-fi prvkem, který i zasahoval do hratelnosti, tady je onen sci-fi prvek, ač v příběhu má také svou významnou roli, herně spíše upozaděn. Hra se daleko více zaměřuje na vyrovnávání se s těžkou realitou a přežitím ve složité situaci. Také dospívání, ale úplně jinak.
Hra ale pořád obsahuje ingredience pro tuto sérii typické. Pomalejší tempo, průzkum osobitých lokací, melancholickou náladu, různorodé postavy a složitá rozhodnutí, která tentokrát mají vliv nejen na průběh, ale i na konec. Jednotlivé epizody jsou co do způsobu vyprávění spíše epizodické a jsou mezi nimi určité časové skoky. I díky tomu tahle cesta opravdu působí jako dlouhá cesta za svobodou. Ostatně, téma svobody a také morálky jsou ústřední témata druhého dílu. Bratři během svého útěku neustále balancují mezi tím, co je správné morálně a co je dobré pro ně. Sean jakožto starší bratr a otcovský vzor mladšího Daniela do určité míry formuje. To je i důvod, proč jsem i nad menšími volbami často důkladně přemýšlel či hru dokonce párkrát zpětně loadoval, když jsem si uvědomil, že jsem přestřelil. Jednoduše, chtěl jsem být pro Daniela tím nejlepším možným vzorem.
S výjimkou epizody čtvrté, která mi přišla zbytečně klišovitá a za vlasy přitažená, mi celý příběh přišel poměrně vyrovnaný a bavil jsem se u něj až do hořkosladkého konce, s jehož vyústěním jsem byl ve finále velmi spokojen (byť ne všechno se mi vydařilo tak, jak jsem si představoval - např. zachování přátelského vztahu s Lylou). Potěšilo mě i překvapivě důkladné provázání s The Awesome Adventures of Captain Spirit, kde druhý Life is Strange Chrisův příběh nejenže rozšiřuje, ale do jisté míry mění i jeho vyznění.
Jakkoli dvojku nepovažuji za lepší díl než jedničku a příběh v Arcadia Bay se mi pod kůži dostal ještě o něco více, odcházím po dohrání s velice podobnými dojmy. Druhý díl, i navzdory tomu, že je dost odlišný a že Daniel mě svým občasným frackovstvím až nezdravě často rozčiloval, opět přináší ty ingredience, které u téhle série máme rádi. Jako celek hodnotím 85 %.
První Life is Strange je jen jedno a dvojka se s jedničkou srovnává tak blbě, že ji raději srovnávat příliš nebudu. Je to prostě jiný příběh a jiná hra, byť několik styčných bodů se taky najde. Dvojka se zaměřuje na životní cestu dvou bratrů, kteří jsou vlivem okolností donuceni prchat před zákonem. Tedy už samotná výchozí situace je tu daleko vážnější a tíživější. A s s každou další epizodou se jenom zhoršuje. Kde byl první díl slice of life teenagerovinou s výrazným sci-fi prvkem, který i zasahoval do hratelnosti, tady je onen sci-fi prvek, ač v příběhu má také svou významnou roli, herně spíše upozaděn. Hra se daleko více zaměřuje na vyrovnávání se s těžkou realitou a přežitím ve složité situaci. Také dospívání, ale úplně jinak.
Hra ale pořád obsahuje ingredience pro tuto sérii typické. Pomalejší tempo, průzkum osobitých lokací, melancholickou náladu, různorodé postavy a složitá rozhodnutí, která tentokrát mají vliv nejen na průběh, ale i na konec. Jednotlivé epizody jsou co do způsobu vyprávění spíše epizodické a jsou mezi nimi určité časové skoky. I díky tomu tahle cesta opravdu působí jako dlouhá cesta za svobodou. Ostatně, téma svobody a také morálky jsou ústřední témata druhého dílu. Bratři během svého útěku neustále balancují mezi tím, co je správné morálně a co je dobré pro ně. Sean jakožto starší bratr a otcovský vzor mladšího Daniela do určité míry formuje. To je i důvod, proč jsem i nad menšími volbami často důkladně přemýšlel či hru dokonce párkrát zpětně loadoval, když jsem si uvědomil, že jsem přestřelil. Jednoduše, chtěl jsem být pro Daniela tím nejlepším možným vzorem.
S výjimkou epizody čtvrté, která mi přišla zbytečně klišovitá a za vlasy přitažená, mi celý příběh přišel poměrně vyrovnaný a bavil jsem se u něj až do hořkosladkého konce, s jehož vyústěním jsem byl ve finále velmi spokojen (byť ne všechno se mi vydařilo tak, jak jsem si představoval - např. zachování přátelského vztahu s Lylou). Potěšilo mě i překvapivě důkladné provázání s The Awesome Adventures of Captain Spirit, kde druhý Life is Strange Chrisův příběh nejenže rozšiřuje, ale do jisté míry mění i jeho vyznění.
Jakkoli dvojku nepovažuji za lepší díl než jedničku a příběh v Arcadia Bay se mi pod kůži dostal ještě o něco více, odcházím po dohrání s velice podobnými dojmy. Druhý díl, i navzdory tomu, že je dost odlišný a že Daniel mě svým občasným frackovstvím až nezdravě často rozčiloval, opět přináší ty ingredience, které u téhle série máme rádi. Jako celek hodnotím 85 %.
Pro: emotivní příběh, typická melancholická LiS atmosféra, zajímavé lokace, chytlavý průzkum, soundtrack
Proti: slabší čtvrtá epizoda, Daniel je někdy až moc na ránu