První Far Cry patří mezi legendy svého žánru. V době vydání zazářila výtečnou grafikou, velkými otevřenými prostředími a propracovanou umělou inteligencí nepřátel, která mezi sebou dobře spolupracuje. Já ale v té době moc fps střílečkám neholdoval a tak se ke hře dostávám až teď.
Na začátku přede mnou stála volba obtížností a mě celkem pobavily jejich popisky. Lehká je dovolenou na tropickém ostrově, zatímco mnou zvolená normální je výzvou. Dobrodružství přece vyžaduje trochu nebezpečí. Po pár minutách hraní jsem nad sebou začal trochu pochybovat a snít spíše o té dovolené, ale šel jsem do sebe a výzvu přijal.
Předně jsem se musel u venkovních misí přepnout z módu Dooma a jít na to trochu chytřeji. Přeci jen to opakování celé oblasti po každé chybce není moc příjemnou záležitostí. Ono je to vlastně čím dál víc frustrující. Prakticky v každé misi se mi dělo, že jsem zlikvidoval většinu nepřátel a pak jsem se nemohl trefit do posledního žoldáka, který mě po chvíli rozstřílel. Nebo mě někdo na pohodičku sejmul raketometem a nebo třeba i samopalem na obří vzdálenost, zatímco já se ho marně snažil trefit snajperkou. Opakování celých oblastí tak bylo na denním pořádku. Jednou jsem takto přišel o třicetiminutový progress, protože checkpoint byl prostě daleko a mě sejmuli těsně před ním. To bylo zase nadávek. Často jsem to pak řešil i tak, že jsem raději utíkal jinudy, abych se soubojům vyhnul. Obvykle to bylo marné, ale v pár misích jsem si tímto trochu pomohl. Celkem zajímavé bylo i řízení auta, lodě či rogala. Jen jsem trochu bojoval s ovládáním.
Naopak boje v interiérech, ty jsem si užíval. Ne že bych zde taky neumíral jak na běžícím pásu, obzvlášť v pozdějších úrovních, ale bylo to o dost zábavnější. Možná i díky většímu počtu checkpointů. Trošku mě zaskočilo, když se v jedné úrovni objevili neviditelní protivníci, ale naštěstí jsem si vzpomněl, že mám vlastně "predátorovy brýle".
Jak říkal popisek u obtížnosti, byla to fakt výzva. Kdyby hra skončila svou 14. misí, která má na závěr celkem těžký boss fight proti vrtulníku, který jsem postupně sestřeloval asi hodinu, než se mi to konečně podařilo, byl bych relativně spokojený. Jenže hra má misí 20 a to nejhorší mě teprve čekalo. V 16. misi mi po několika hodinách opakování už skutečně došly nervy, ale místo rage quitu jsem se naučil pomocí konzole ukládat hru na libovolném místě. Pak přišla scéna střílení na korbě, která je v mých očích naprostou sračkou. Všechno se třese a je skoro nemožné cokoliv správně trefit. A když se netrefím dostatečně včas, smrt a zase znova a znova a znova a znova. Ani ukládání mi moc nepomáhalo, protože jsem se několikrát dostal do beznadějné situace, ze které nebylo úniku. Finální mise je pak také úplný joke, bez manuálního savu pro mě absolutně nehratelné. Doslova nechápu, jak to může někdo dát normálním způsobem a úplně nevěřím, že by volba lehké obtížnosti na začátku hry tento konec významně ulehčila.
Do toho všeho jsem pak ještě narážel na chyby. V jedné misi jsem si musel projít velkou přestřelkou, kde bylo na konci potřeba sestřelit člun a skočit do něj. Fakt potěší, když se postava na tom člunu zasekne a jediná možnost je load na checkpoint před přestřelkou. Ovládání je také občas za trest, nejednou se mi stalo, že jsem místo vylezení po žebříku nahoru znovu spadl dolů a nečekaně umřel nebo mě přitom sestřelili. Taky mi několikrát nešlo se dostat k upevněnému kulometu, prostě jsem se sekl na schodu a nešlo tam jít. Tady ale beru, že hru hraju 22 let od vydání a tehdy se ty chyby nemusely takto projevovat.
Pojďme ale najít i něco pozitivního. Hra vypadá i dnes fakt hezky, hlavně v exteriérech. Ty jsou navíc hodně rozsáhlé. Jak už jsem zmínil, řada misí se dá řešit různými způsoby, to je taky fajn. Příběh je takový, že nijak extra nenadchne ani neurazí. Že je Valerie agentka jsem nečekal, ale zrada Doyla byla do očí bijící. Hru jsem si zahrál s českým dabingem a hlášky žoldáků mi přišly občas i vtipné, i když se často opakovaly.
Když porovnáme mé hodnocení hry s průměrem ostatních, něco tady úplně nesedí. V prvé řadě je třeba přihlédnout na to, že jsem hru hrál poprvé až v tomto roce a tak mě nenadchnula spousta tehdy revolučních věcí, které do světa počítačových her Far Cry přineslo mezi prvními. Navíc asi nejsem úplně cílovka, spíš než realistickou a taktickou střílečku si raději zahraji Dooma nebo Quaka. Zde jsem při hraní opravdu ale opravdu trpěl. Prakticky v každé misi jsem chvíli přemýšlel o rage quitu a to není úplně dobře. Nebýt posledních misí, klidně bych hodnocení zvedl i o 10 až 15 procentních bodů, ale ten konec byl prostě hrozný. Hodně se říká, že první díl je specifický a další už trochu jiné. Já sérii Far Cry dám ještě šanci a časem zkusím i druhý díl a uvidíme, jestli mi bude vyhovovat víc.
Na začátku přede mnou stála volba obtížností a mě celkem pobavily jejich popisky. Lehká je dovolenou na tropickém ostrově, zatímco mnou zvolená normální je výzvou. Dobrodružství přece vyžaduje trochu nebezpečí. Po pár minutách hraní jsem nad sebou začal trochu pochybovat a snít spíše o té dovolené, ale šel jsem do sebe a výzvu přijal.
Předně jsem se musel u venkovních misí přepnout z módu Dooma a jít na to trochu chytřeji. Přeci jen to opakování celé oblasti po každé chybce není moc příjemnou záležitostí. Ono je to vlastně čím dál víc frustrující. Prakticky v každé misi se mi dělo, že jsem zlikvidoval většinu nepřátel a pak jsem se nemohl trefit do posledního žoldáka, který mě po chvíli rozstřílel. Nebo mě někdo na pohodičku sejmul raketometem a nebo třeba i samopalem na obří vzdálenost, zatímco já se ho marně snažil trefit snajperkou. Opakování celých oblastí tak bylo na denním pořádku. Jednou jsem takto přišel o třicetiminutový progress, protože checkpoint byl prostě daleko a mě sejmuli těsně před ním. To bylo zase nadávek. Často jsem to pak řešil i tak, že jsem raději utíkal jinudy, abych se soubojům vyhnul. Obvykle to bylo marné, ale v pár misích jsem si tímto trochu pomohl. Celkem zajímavé bylo i řízení auta, lodě či rogala. Jen jsem trochu bojoval s ovládáním.
Naopak boje v interiérech, ty jsem si užíval. Ne že bych zde taky neumíral jak na běžícím pásu, obzvlášť v pozdějších úrovních, ale bylo to o dost zábavnější. Možná i díky většímu počtu checkpointů. Trošku mě zaskočilo, když se v jedné úrovni objevili neviditelní protivníci, ale naštěstí jsem si vzpomněl, že mám vlastně "predátorovy brýle".
Jak říkal popisek u obtížnosti, byla to fakt výzva. Kdyby hra skončila svou 14. misí, která má na závěr celkem těžký boss fight proti vrtulníku, který jsem postupně sestřeloval asi hodinu, než se mi to konečně podařilo, byl bych relativně spokojený. Jenže hra má misí 20 a to nejhorší mě teprve čekalo. V 16. misi mi po několika hodinách opakování už skutečně došly nervy, ale místo rage quitu jsem se naučil pomocí konzole ukládat hru na libovolném místě. Pak přišla scéna střílení na korbě, která je v mých očích naprostou sračkou. Všechno se třese a je skoro nemožné cokoliv správně trefit. A když se netrefím dostatečně včas, smrt a zase znova a znova a znova a znova. Ani ukládání mi moc nepomáhalo, protože jsem se několikrát dostal do beznadějné situace, ze které nebylo úniku. Finální mise je pak také úplný joke, bez manuálního savu pro mě absolutně nehratelné. Doslova nechápu, jak to může někdo dát normálním způsobem a úplně nevěřím, že by volba lehké obtížnosti na začátku hry tento konec významně ulehčila.
Do toho všeho jsem pak ještě narážel na chyby. V jedné misi jsem si musel projít velkou přestřelkou, kde bylo na konci potřeba sestřelit člun a skočit do něj. Fakt potěší, když se postava na tom člunu zasekne a jediná možnost je load na checkpoint před přestřelkou. Ovládání je také občas za trest, nejednou se mi stalo, že jsem místo vylezení po žebříku nahoru znovu spadl dolů a nečekaně umřel nebo mě přitom sestřelili. Taky mi několikrát nešlo se dostat k upevněnému kulometu, prostě jsem se sekl na schodu a nešlo tam jít. Tady ale beru, že hru hraju 22 let od vydání a tehdy se ty chyby nemusely takto projevovat.
Pojďme ale najít i něco pozitivního. Hra vypadá i dnes fakt hezky, hlavně v exteriérech. Ty jsou navíc hodně rozsáhlé. Jak už jsem zmínil, řada misí se dá řešit různými způsoby, to je taky fajn. Příběh je takový, že nijak extra nenadchne ani neurazí. Že je Valerie agentka jsem nečekal, ale zrada Doyla byla do očí bijící. Hru jsem si zahrál s českým dabingem a hlášky žoldáků mi přišly občas i vtipné, i když se často opakovaly.
Když porovnáme mé hodnocení hry s průměrem ostatních, něco tady úplně nesedí. V prvé řadě je třeba přihlédnout na to, že jsem hru hrál poprvé až v tomto roce a tak mě nenadchnula spousta tehdy revolučních věcí, které do světa počítačových her Far Cry přineslo mezi prvními. Navíc asi nejsem úplně cílovka, spíš než realistickou a taktickou střílečku si raději zahraji Dooma nebo Quaka. Zde jsem při hraní opravdu ale opravdu trpěl. Prakticky v každé misi jsem chvíli přemýšlel o rage quitu a to není úplně dobře. Nebýt posledních misí, klidně bych hodnocení zvedl i o 10 až 15 procentních bodů, ale ten konec byl prostě hrozný. Hodně se říká, že první díl je specifický a další už trochu jiné. Já sérii Far Cry dám ještě šanci a časem zkusím i druhý díl a uvidíme, jestli mi bude vyhovovat víc.
