Další z těch dnes už starších kousků – Ignition - dokazuje, že k pořádné závodní zábavě nepotřebujete stovky licencovaných aut ani grafiku, která roztaví grafickou kartu. Stačí pohled shora, pár bláznivých vozítek a tratě plné zkratek, překvapení i soupeřů, kteří vám nedají ani metr zadarmo. Tempo je zběsilé, ovládání jednoduché a během pár minut zjistíte, že fráze „ještě jeden závod“ umí nenápadně ukrojit celý večer.  

Největší síla hry spočívá v její čisté arkádové hratelnosti. Každé vozidlo se chová trochu jinak, tratě jsou pestré a často vás odmění za odvahu hledat zkratky nebo riskovat průjezd těsnými místy. Lokální multiplayer je pak přesně ten typ zábavy, kdy se kamarádství testuje podle toho, kdo koho vytlačí v poslední zatáčce. Na druhou stranu je znát, že hra vznikla v devadesátkách – grafika už dnes působí spíš nostalgicky, umělá inteligence umí občas překvapit spíš podivným rozhodnutím než geniálním manévrem a obsah není nijak rozsáhlý, dávám lepší průměr – 70 %