Zásadním hlediskem při hodnocení každé hry je, jestli vás baví natolik, že se do ní nemusíte nutit. K tomu bohužel došlo přibližně v polovině mého hraní Clair Obscur (cca 20 hodin). Důvody byly celkem tři: extrémně pomalé tempo cutscén či rozhovorů, poměrně repetetivní herní náplň a nepomohly tomu ani často kolísající fps se špatně synchronizovaným zvukem.

Jak jsem později zjistil, kecáním s postavami při táboření v kempu se postupně otvírají jejich miniquesty, které dokonce vedou k lepším schopnostem, ale co naplat, když mě ty jejich pomalé řeči s téměř nulovou interakcí příliš nezajímaly.

Hlavní lokace občas umí graficky nadchnout, ale k čemu to, když v nich pořád děláte to samé, tedy běháte, sbíráte loot, občas zabloudíte, protože v nich chybí mapa, a neustále bojujete až do aleluja při honbě za dalším lootem a zkušenostmi.

Oceňuju, že soubojový systém je poměrně pestrý a jednotlivé postavy mají každá úplně jiné zbraně, útoky a kouzla. Zábava to přestává být, když v rámci lokace každou chvíli bojujete se stejným typem nepřátel. Druhů nepřátel je ve hře sice poměrně dost, ale stejně se mnoho z nich přejí a někteří jsou navíc strašně otravní.

Otravná se časem bohužel stává i hudba, neboť v určitých lokacích hraje pořád dokola. Jinak byla celkem ok, i když poněkud nekonzistentní co se stylu týče.

Nejzajímavější na celé hře je tak příběh, který byl nakonec asi jediným důvodem, proč jsem hru přece jen dokončil.

Hra má určitě svoje kvality, ale zase taková bomba to za mě není.