Detroit: Become Human se odehrává v roce 2038, kdy lidstvo dosáhlo výrazného pokroku v oblasti robotiky a umělé inteligence. Stroje, které byly dříve pouze jednoduchými pomocníky, výrazně pokročily a staly se běžnou součástí každodenního života. Nejenže převzaly mnoho činností, které lidé vykonávat nechtějí, ale staly se například i pečovateli, doktory, policisty, rozvozy a další obsluhou zejména v rutinních pracech. Na první pohled působí vše jako technologický ráj, ale postupně se ukazuje, že ne vše je dokonalé jak na první pohled vypadá.

Hráč sleduje osudy tří androidů – Connora, Kary a Marcuse. Každý z nich nabízí odlišný pohled na svět lidí a androidů, vlastní příběh i morální dilemata. Rozhodnutí hráče mají zásadní vliv na další vývoj děje i osudy jednotlivých postav. Connor se jako policejní vyšetřovatel snaží dopadnout androidy, kteří se vymkli kontrole, zatímco Kara se pokouší ochránit malou dívku a najít bezpečný domov. Marcus se stará o osamělého starého umělce Carla, který se k němu nechová jen jako ke stroji, ale bere jej jako sobě rovného a člena rodiny. I díky tomuto hra neustále staví hráče před těžká rozhodnutí, u kterých často není jasné, co je správné a co špatné.

Filmové zpracování hry je na velmi vysoké úrovni. Grafika, fyzika, rozhovory i rozmanitá hudba vytvářejí silnou atmosféru a často máte pocit, že sledujete interaktivní sci-fi film spíše než klasickou videohru. Detailně zpracované prostředí futuristického Detroitu působí živě a uvěřitelně. Jak v luxusních čtvrtích nebo high-end mrakodrapech, ale i během běžného procházení ulicemi. Velmi povedené jsou také animace obličejů, mimika a hlas, kdy vše působí nanejvýš realisticky. Silný dojem zanechávají i filmové kamerové záběry během akčních scén a důležitých rozhodnutí, které dokážou hráče vtáhnout přímo do děje.

Z mého pohledu je nejvýraznějším nedostatkem naprosto nešťastně zvolený systém pohybu v kombinaci s rotací kamery. Hráč musí často držet pravé tlačítko myši a pohybovat kamerou tak, aby se dostala přímo za záda postavy. Přitom by stačilo použít klasické ovládání kamery známé z většiny TPS her. Chvíli mi také trvalo pochopit, že nestačí pouze kliknout na ikonu interakce, ale je potřeba provést pohyb myší podle zobrazeného symbolu. Dále už lze zmínit jen občasné bugy, kdy nebylo možné vykonat potřebnou akci a pomohl až restart od posledního kontrolního bodu. Hra překonala mé očekávání a řadím ji mezi jedny z nejlepších co se týče atmosféry, napětí a morálních dilemat. Jde svým způsobem o odraz některých minulých, současných i možných budoucích problémů, se kterými může být nejen severoamerický kontinent spojený.