Na úvod říkám, že Returnal je jedna z mých nejoblíbenějších her na PS5 a strávil jsem v něm moře času, platinovou trofej nemám jen proto, že některé trofeje závisí na náhodě (musí se vám v daném runu spawnout log k sebrání a ta šance je malá). Saros jsem tedy logicky netrpělivě vyhlížel, hrál ho doslova ihned v den vydání a s Returnalem budu hodně srovnávat, protože místo nové značky mohli tuhle hru klidně pojmenovat Returnal 2.

V jádru je to to samé a být veterán z Returnalu je obrovská výhoda. Spousta mechanik je doslova identická a přístup ke hře, skákání jako primární způsob uhýbání (a dash v záloze), být neustále v pohybu, kroužit okolo nepřátel a vůbec styl hry, který fungoval v Returnalu, funguje stejně tak i tady, takže nemít všechno tohle dokonale v krvi, určitě bych za 2 týdny Saros nedohrál :-)

Z hlediska příběhu je to v něčem lepší než Returnal a v něčem horší. V první řadě rozuzlení tady pro mě nemělo takový emocionální náboj jako v Returnalu. Saros je v tomto ohledu víc "předvídatelný" (to není úplně vhodné slovo, protože člověk stejně do posledních minut čeká na každý další náznak, který by vysvětlil víc) a ty emoce ve mně nevyvolal tolik. Na druhou stranu je příběh od začátku uchopitelnější a asi i srozumitelnější. Samozřejmě naprostá nejednoznačnost, více vrstevnatost a absence jakéhokoli polopatického vysvětlování zůstala stejná, v tomto jsou si v jádru obě hry hodně podobné. Možná je to za mě trošku i škoda. Asi by se mi tady víc líbil klasičtější příběh a styl jeho vyprávění.

Herně je to v něčem lepší a v něčem horší. Nové mechaniky, především štít, hře opravdu hodně prospěly. Je to prostě další prvek navíc, který člověk musí brát v potaz a naučit se používat. Vůbec celý power management je tady super věc. Obecně se to asi hraje trochu příjemněji než Returnal, bossové jsou lehčí/naučitelnější (tedy většina) a není tady ani jeden biom nebo jedna věc, které by mě vyloženě štvaly (v Returnalu jsem biom 3 neměl rád a biom 6 nesnášel).

Horší je za mě menší rozmanitost - biomy vypadají všechny hrozně podobně, nepřátelé jsou si všichni hrozně podobní, často v té záplavě barevných střel ani pořádně nevím, po čem střílím :-D Zbraně mi tu taky přišly svým způsobem horší než v Returnalu. Takové méně osobité a jedinečné. Překvapivě mi i hodně chybělo levelování zbraní a jejich perků, tady je všechno odemčené hned.

Matoucí je průchod biomy, kdy se po 3. biomu musíte rozhodnout, zda jít hned do 5. a tím skončit, nebo jít do 4. a z něj do 6. a tím o 5. přijít. Vlastně není možné udělat jeden full run v kuse. Na druhou stranu máte možnost ze základny při novém runu skočit do libovolného biomu a jít od něj. Já se přiiznám, že jsem tuhle možnost nikdy nevyužil a vždy jsem každý nový run jel od 1. biomu, protože jsem si chtěl odemykat další věci a prostě mě ta hra natolik bavila :-)

Velkou novinkou je odemykání trvalých upgradů, které na mě celou hru působilo lehce rozbitě. Člověk by čekal, že hra postupně díky těmto upgradům bude čím dál lehčí, jenže ta hra zároveň obsahuje nějaký systém scalování, kdy se tu obtížnost stejně snaží dorovnávat. Takže když půjdete brutálně vylevelovaní na biom 1, stejně nepřátele nesložíte jednou či dvěma ranami, a mini-bosse vám to dá i v 1. biomu klidně nějakého z posledního biomu. Člověk tak má trochu pocit, že na těch upgradech buď moc nezáleží, nebo že jen musí všechno co nejrychleji odemykat, aby vůbec držel krok se zvyšující se náročností.

Boss fighty a vůbec celková hratelnost jsou ovšem super, na stejné, ne-li vyšší úrovni jako Returnal, a tak té hře musím dát téměř maximální hodnocení. Přerušit run a jít spát, protože už je moc hodin, byl pokaždé nadlidský výkon, nikdy jsem se při hře nestihl ani na sekundu nudit a stejně jako v Returnalu i tady bylo maximálně uspokojující vidět, jak můj vlastní skill se zkušenostmi roste - jak boss, který mě na začátku porážel, mě na konci naštval, když mě jednou trefil :-)

Upřímně ale doufám, že příště už Housemarque zkusí přece jen trochu víc invence.