Okusil jsem další německou adventuru. Tentokrát ze studia King Art, které údajně tak hezky zmršilo českého Posla smrti. Co jsem tedy čekal? Především jsem se těšil na staromilskou detektivní adventuru, což teda The Raven po přečtení obsahu nabízí. A musím říct, že i přesně to jsem nakonec dostal.
Kecal bych ale, když bych tvrdil, že se studiem žádné zkušenosti nemám. Zrovna nedávno jsem si od nich zahrál jejich debut The Book Of Unwritten Tales a byl potěšen naprostou adventurní poctivostí a k tomu vysloveně pěkným fantasy příběhem k tomu. Očekával jsem tedy podobné kvality a na pár detailů jsem je prakticky i dostal.
The Raven je příběhem legendárního lupiče, který v 50. a 60. letech minulého století cílí na různé starověké sbírky. Jenže je stále nedopaden. Hned v úvodu se tak ujímáte role švýcarského konstábla Jakoba Antona Zellnera, který cestuje Orient expresem směr Cairo. Ne proto, že by si vyrazil na výlet napříč kontinenty, nýbrž a jelikož kvůli ochraně druhého oka Sfingy – legendárního artefaktu, na který má právě Raven políčeno. Sympatická postava, vysloveně fajnově omezené prostředí vlaku, amosféra jak z detektivky Agathy Christie. Skoro se tedy nabízí zmínit, kde je problém. Jenže ten přichází v momentě, kdy zjistíte, že hra je rozdělena na tři části a v každé postupně vystřídáte několik postav a i nálada hry se změní. Děj se tedy začne notně komplikovat, znepřehledňovat a ve výsledku už zdaleka není tak zábavný, jak byl na začátku.
Každopádně po herní stránce je prostředí ve všech případech velice pěkně nasnímané. Do toho hodně slušný dabing a i samotný postup v ději není nikterak náročný. Naopak poměrně intuitivní, logický a spolu s minihrami po celou dobu zábavný. Zajímavostí je, že hudbu zde připravil živý orchestr, takže je znát, že tvůrci si s hrou opravdu dali záležet.
Je teda hrozná škoda, že příběh se začal záhy komplikovat, zašmodrchávat a celkově mi ke konci Jakob Anton Zellner opravdu chyběl. Finále je ale velkolepé, jak se na podobně detektivní záležitost sluší a patří. The Raven je tak bezesporu slušný adventurní kousek, který by bylo škoda vynechat pokud jste milovníci klasických adventur.
Kecal bych ale, když bych tvrdil, že se studiem žádné zkušenosti nemám. Zrovna nedávno jsem si od nich zahrál jejich debut The Book Of Unwritten Tales a byl potěšen naprostou adventurní poctivostí a k tomu vysloveně pěkným fantasy příběhem k tomu. Očekával jsem tedy podobné kvality a na pár detailů jsem je prakticky i dostal.
The Raven je příběhem legendárního lupiče, který v 50. a 60. letech minulého století cílí na různé starověké sbírky. Jenže je stále nedopaden. Hned v úvodu se tak ujímáte role švýcarského konstábla Jakoba Antona Zellnera, který cestuje Orient expresem směr Cairo. Ne proto, že by si vyrazil na výlet napříč kontinenty, nýbrž a jelikož kvůli ochraně druhého oka Sfingy – legendárního artefaktu, na který má právě Raven políčeno. Sympatická postava, vysloveně fajnově omezené prostředí vlaku, amosféra jak z detektivky Agathy Christie. Skoro se tedy nabízí zmínit, kde je problém. Jenže ten přichází v momentě, kdy zjistíte, že hra je rozdělena na tři části a v každé postupně vystřídáte několik postav a i nálada hry se změní. Děj se tedy začne notně komplikovat, znepřehledňovat a ve výsledku už zdaleka není tak zábavný, jak byl na začátku.
Každopádně po herní stránce je prostředí ve všech případech velice pěkně nasnímané. Do toho hodně slušný dabing a i samotný postup v ději není nikterak náročný. Naopak poměrně intuitivní, logický a spolu s minihrami po celou dobu zábavný. Zajímavostí je, že hudbu zde připravil živý orchestr, takže je znát, že tvůrci si s hrou opravdu dali záležet.
Je teda hrozná škoda, že příběh se začal záhy komplikovat, zašmodrchávat a celkově mi ke konci Jakob Anton Zellner opravdu chyběl. Finále je ale velkolepé, jak se na podobně detektivní záležitost sluší a patří. The Raven je tak bezesporu slušný adventurní kousek, který by bylo škoda vynechat pokud jste milovníci klasických adventur.
Partisans 1941