Hry od studia TT Games se od svých raných let vyvinuly natolik, že jsou dnes téměř k nepoznání. Od němých, komických postaviček pohybujících se v malých, koridorových úrovních se posunuly k serióznějším postavám v otevřenějších světech. Ačkoli některé z novějších LEGO her stále nabírají na popularitě, odkaz těch starších je opomíjen. Připomeňme si tedy jednu z nich, již ve své době hrál snad každý, kdo miloval příběhy o Chlapci, který přežil – LEGO Harry Potter: Years 1–4.
Příběh o malém čaroději, žijícím v přístěnku pod schody v Zobí ulici, není nutné představovat těm, kdo četli, viděli nebo hráli nějakou adaptaci nesoucí jméno titulního hrdiny. První LEGO videohra adaptuje první čtyři filmy, nikoli knihy, a převádí je na obrazovky monitorů. Vypisovat tu dopodrobna, o čem každý díl pojednává, je dle mého názoru zbytečné. Pokud jste je nikdy nečetli nebo neviděli a jméno slavného kouzelníka s jizvou ve tvaru blesku vám nic neříká, doporučuji vám následující řádky nečíst.
Není žádným tajemstvím, že příběhová linka hrála v dřívějších LEGO hrách druhé housle, a jinak tomu není ani u titulu LEGO Harry Potter: Years 1–4. Slavné momenty z filmů nebo knih se tu ztrácejí pod tíhou dětinského humoru, který vás doprovází na každém kroku. Přestože hra vychází především z filmů, neubránili se vývojáři jejich vyznění upravit podle sebe. Nejde o velké změny, které by zasáhly do fanoušky obdivovaného kánonu, ale spíše o maličkosti, jež mají pobavit a odlehčit tísnivou atmosféru. Stejně jako většina kostičkovaných her také tato cílí na mladší publikum. Neočekávejte tedy dojemný příběh plný emocí, zvratů a zapamatovatelných momentů. O tom LEGO hry nikdy nebyly. Devízou titulů od studia TT Games vždycky byl a bude humor.
Nicméně nováčci ve světě Harryho Pottera pro hru jen stěží najdou pochopení a připraví se o magický zážitek, který my fanoušci tak dobře známe. Proč? Jelikož hra LEGO Harry Potter: Years 1–4 odhaluje zápletky všech čtyř dílů prakticky hned v úvodu. Vývojáři tak dosvědčují, že tato verze není vhodná pro ty, kdo se se světem J.K. Rowlingové teprve seznamují. Nejvíce je to vidět ve třetím a čtvrtém ročníku. Ačkoli jsou Vězeň z Azkabanu a Ohnivý pohár těmi nejlepšími díly Harryho Pottera, jejich převedení do virtuálního světa není tak povedené. Tvůrci si se zápletkami nepohráli dobře a místo temných a děsivých příběhů naservírovali nesourodé úrovně, které s filmy a knížkami mají pramálo společného. Zatímco Kámen mudrců a Tajemná komnata jsou povedenými videoherními adaptacemi, Vězeň z Azkabanu a Ohnivý pohár jen vzdáleně připomínají své předlohy. Jestli jste už někdy nějakou kostičkovou hru hráli, titul LEGO Harry Potter: Years 1–4 vás po stránce hratelnosti ničím nepřekvapí. Až na jednu věc – nemůžete stavět. Zapomeňte na to, že hrdinové budou jako dělníci brát do rukou plastové kostičky a stavět s nimi mohutné stavby. Tentokrát do rukou berou kouzelnou hůlku, s níž sestaví vše, co je napadne. Tento detail hezky odděluje hru od těch ostatních a utvrzuje ji v tom, že kouzla zde hrají hlavní roli.
Ta se učíte postupně, a některá z nich se dokonce naučíte dřív, než naši hlavní hrdinové v knihách a filmech. Nejde o chybu, ale někteří zarytí fanoušci možná budou nevěřícně kroutit hlavami. Ostatně to samé by mohli říct o zpracování ústřední trojice hrdinů a řadě vedlejších postav. Ty vůbec nepřipomínají své filmové, respektive knižní protějšky a těžko si je oblíbíte. Pro účely hry jsou zjednodušené, nemají tudíž žádnou osobnost, natož povahové rysy. Postavy můžete rozlišovat jedině na hodné a zlé, ale i toto škatulkování ve finále nehraje velkou roli. V podstatě to jsou jen aktéři, které využíváte k tomu, abyste se dostali z bodu A do bodu B. Každá z nich disponuje schopnostmi, jež se u jednotlivých postav liší. Některé z nich mají na výběr z několika kouzel, jež sice nemají velké využití, ale hezky to postavy rozděluje.
Bradavice jsou bezpochyby největším lákadlem celé hry. Právě procházka Školou čar a kouzel vás snadno vtáhne do dětství a připomene vám kouzelný svět, který všichni tak dobře známe. Majestátní architektura, dlouhé chodby a tajné průchody, pohyblivá schodiště i učebny se podobají těm z filmů. I když tento polootevřený svět nelze srovnávat s modernějším pojetím, stále jde o velmi působivé zpracování známého prostředí. Vývojáři jej navíc přizpůsobili jednotlivým ročníkům studia. Proměňuje se rovněž atmosféra. Neméně důležitou roli hraje hudba Johna Williamse. Filmový soundtrack dodává prostředí život a pomocí silné dávky nostalgie vás jednoduše přenese zpět do doby, kdy kouzelnickou hůlkou máchal Daniel Radcliffe.
Podobně jako v titulech LEGO Indiana Jones: The Original Adventures nebo LEGO Jurassic World na vás i zde čekají různé aktivity, kterými zabavíte sebe nebo své ratolesti. Stoprocentní dohrání není snadné, a abyste jej dosáhli, budete muset posbírat vše, co se ve Škole čar a kouzel vyskytuje. Jestli ale máte nějakého parťáka nebo parťačku na hraní, vložte jim do ruky ovladač a přesvědčte je, že to trojciferné číslo na obrazovce prostě musíte mít. Slabší stránkou je ovládání. Ať už hrajete na klávesnici, nebo na ovladači, obě varianty mají své nedostatky. Tím největším je nepraktičnost. Nejvíce se projevuje v momentech, kdy skládáte jednotlivé objekty na sebe, abyste z nich vytvořili most. Tyto konstrukce jsou nestabilní a snadno se rozpadnou, protože kostky do sebe nezapadají, jak by měly. Problematické je také míření. Zatímco klávesnice tuto mechaniku hráčům umožňuje, ovladač ji postrádá. Často tak nezbývá než nešikovně improvizovat, a to tak, že musíte vyskočit na vyšší objekt, třeba lavičku, různě se s postavou otáčet a ve správnou chvíli stisknout tlačítko útoku v naději, že cíl na zdi zasáhnete.
Celkově je LEGO Harry Potter: Years 1–4 povedenou hrou, které však k dokonalosti pořád chybí hodně. Ani se o ni ale nesnaží, místo toho chce zprostředkovat ten nejautentičtější zážitek se špetkou humoru a klidné atmosféry. Dodnes má pro mě hra hodnotu, a i když není tak skvělá, jak si ji pamatuji, stále v ní nacházím to samé kouzlo jako před lety. Není žádným tajemstvím, že hry od TT Games už nejsou takové, jaké bývaly. Nicméně titul LEGO Harry Potter: Years 1–4 je krásným ztělesněním tehdejšího dětského humoru a také chyb, které LEGO hry doprovázely.
Celá recenze zde: https://www.gamingprofessors.cz/lego-harry-potter-years-1-4-herni-recenze/k
Příběh o malém čaroději, žijícím v přístěnku pod schody v Zobí ulici, není nutné představovat těm, kdo četli, viděli nebo hráli nějakou adaptaci nesoucí jméno titulního hrdiny. První LEGO videohra adaptuje první čtyři filmy, nikoli knihy, a převádí je na obrazovky monitorů. Vypisovat tu dopodrobna, o čem každý díl pojednává, je dle mého názoru zbytečné. Pokud jste je nikdy nečetli nebo neviděli a jméno slavného kouzelníka s jizvou ve tvaru blesku vám nic neříká, doporučuji vám následující řádky nečíst.
Není žádným tajemstvím, že příběhová linka hrála v dřívějších LEGO hrách druhé housle, a jinak tomu není ani u titulu LEGO Harry Potter: Years 1–4. Slavné momenty z filmů nebo knih se tu ztrácejí pod tíhou dětinského humoru, který vás doprovází na každém kroku. Přestože hra vychází především z filmů, neubránili se vývojáři jejich vyznění upravit podle sebe. Nejde o velké změny, které by zasáhly do fanoušky obdivovaného kánonu, ale spíše o maličkosti, jež mají pobavit a odlehčit tísnivou atmosféru. Stejně jako většina kostičkovaných her také tato cílí na mladší publikum. Neočekávejte tedy dojemný příběh plný emocí, zvratů a zapamatovatelných momentů. O tom LEGO hry nikdy nebyly. Devízou titulů od studia TT Games vždycky byl a bude humor.
Nicméně nováčci ve světě Harryho Pottera pro hru jen stěží najdou pochopení a připraví se o magický zážitek, který my fanoušci tak dobře známe. Proč? Jelikož hra LEGO Harry Potter: Years 1–4 odhaluje zápletky všech čtyř dílů prakticky hned v úvodu. Vývojáři tak dosvědčují, že tato verze není vhodná pro ty, kdo se se světem J.K. Rowlingové teprve seznamují. Nejvíce je to vidět ve třetím a čtvrtém ročníku. Ačkoli jsou Vězeň z Azkabanu a Ohnivý pohár těmi nejlepšími díly Harryho Pottera, jejich převedení do virtuálního světa není tak povedené. Tvůrci si se zápletkami nepohráli dobře a místo temných a děsivých příběhů naservírovali nesourodé úrovně, které s filmy a knížkami mají pramálo společného. Zatímco Kámen mudrců a Tajemná komnata jsou povedenými videoherními adaptacemi, Vězeň z Azkabanu a Ohnivý pohár jen vzdáleně připomínají své předlohy. Jestli jste už někdy nějakou kostičkovou hru hráli, titul LEGO Harry Potter: Years 1–4 vás po stránce hratelnosti ničím nepřekvapí. Až na jednu věc – nemůžete stavět. Zapomeňte na to, že hrdinové budou jako dělníci brát do rukou plastové kostičky a stavět s nimi mohutné stavby. Tentokrát do rukou berou kouzelnou hůlku, s níž sestaví vše, co je napadne. Tento detail hezky odděluje hru od těch ostatních a utvrzuje ji v tom, že kouzla zde hrají hlavní roli.
Ta se učíte postupně, a některá z nich se dokonce naučíte dřív, než naši hlavní hrdinové v knihách a filmech. Nejde o chybu, ale někteří zarytí fanoušci možná budou nevěřícně kroutit hlavami. Ostatně to samé by mohli říct o zpracování ústřední trojice hrdinů a řadě vedlejších postav. Ty vůbec nepřipomínají své filmové, respektive knižní protějšky a těžko si je oblíbíte. Pro účely hry jsou zjednodušené, nemají tudíž žádnou osobnost, natož povahové rysy. Postavy můžete rozlišovat jedině na hodné a zlé, ale i toto škatulkování ve finále nehraje velkou roli. V podstatě to jsou jen aktéři, které využíváte k tomu, abyste se dostali z bodu A do bodu B. Každá z nich disponuje schopnostmi, jež se u jednotlivých postav liší. Některé z nich mají na výběr z několika kouzel, jež sice nemají velké využití, ale hezky to postavy rozděluje.
Bradavice jsou bezpochyby největším lákadlem celé hry. Právě procházka Školou čar a kouzel vás snadno vtáhne do dětství a připomene vám kouzelný svět, který všichni tak dobře známe. Majestátní architektura, dlouhé chodby a tajné průchody, pohyblivá schodiště i učebny se podobají těm z filmů. I když tento polootevřený svět nelze srovnávat s modernějším pojetím, stále jde o velmi působivé zpracování známého prostředí. Vývojáři jej navíc přizpůsobili jednotlivým ročníkům studia. Proměňuje se rovněž atmosféra. Neméně důležitou roli hraje hudba Johna Williamse. Filmový soundtrack dodává prostředí život a pomocí silné dávky nostalgie vás jednoduše přenese zpět do doby, kdy kouzelnickou hůlkou máchal Daniel Radcliffe.
Podobně jako v titulech LEGO Indiana Jones: The Original Adventures nebo LEGO Jurassic World na vás i zde čekají různé aktivity, kterými zabavíte sebe nebo své ratolesti. Stoprocentní dohrání není snadné, a abyste jej dosáhli, budete muset posbírat vše, co se ve Škole čar a kouzel vyskytuje. Jestli ale máte nějakého parťáka nebo parťačku na hraní, vložte jim do ruky ovladač a přesvědčte je, že to trojciferné číslo na obrazovce prostě musíte mít. Slabší stránkou je ovládání. Ať už hrajete na klávesnici, nebo na ovladači, obě varianty mají své nedostatky. Tím největším je nepraktičnost. Nejvíce se projevuje v momentech, kdy skládáte jednotlivé objekty na sebe, abyste z nich vytvořili most. Tyto konstrukce jsou nestabilní a snadno se rozpadnou, protože kostky do sebe nezapadají, jak by měly. Problematické je také míření. Zatímco klávesnice tuto mechaniku hráčům umožňuje, ovladač ji postrádá. Často tak nezbývá než nešikovně improvizovat, a to tak, že musíte vyskočit na vyšší objekt, třeba lavičku, různě se s postavou otáčet a ve správnou chvíli stisknout tlačítko útoku v naději, že cíl na zdi zasáhnete.
Celkově je LEGO Harry Potter: Years 1–4 povedenou hrou, které však k dokonalosti pořád chybí hodně. Ani se o ni ale nesnaží, místo toho chce zprostředkovat ten nejautentičtější zážitek se špetkou humoru a klidné atmosféry. Dodnes má pro mě hra hodnotu, a i když není tak skvělá, jak si ji pamatuji, stále v ní nacházím to samé kouzlo jako před lety. Není žádným tajemstvím, že hry od TT Games už nejsou takové, jaké bývaly. Nicméně titul LEGO Harry Potter: Years 1–4 je krásným ztělesněním tehdejšího dětského humoru a také chyb, které LEGO hry doprovázely.
Celá recenze zde: https://www.gamingprofessors.cz/lego-harry-potter-years-1-4-herni-recenze/k
Total Chaos
Pro: Harry Potter, polootevřený svět Bradavic, hudba Johna Williamse, dětinský humor, silná dávka nostalgie
Proti: slabě převyprávěný příběh, který hráči bez znalostí knih nebo filmů nepochopí, rychlé vyzrazení zápletek, nepraktické ovládání, ploché postavy bez osobností