Podruhé to samé, jen mnohem lepší.
Pokračování staví na pevných základech prvního dílu a v mnoha směrech je posouvá ještě dál. Už od prvních hodin je jasné, že jde o ambicióznější a herně bohatší dobrodružství, které se snaží nabídnout víc možností i svobody.
Největší posun přichází v průzkumu světa. Ten je celkově rozmanitější a zábavnější díky novým mechanikám, ať už jde o plachtění vzduchem, přítahový hák, nebo možnost prozkoumávat podvodní lokace. Absolutním vrcholem je ale bezpochyby možnost létat na okřídleném stroji, což dodává hře úplně nový rozměr. Právě tenhle prvek dokáže natolik pohltit, že rychlé cestování přestává dávat smysl, jednoduše proto, že samotný pohyb světem je zábava.
Má to ale jedno mínus. Bohužel se k této možnosti dostaneme až v závěru hry, tudíž si celou hru projdeme po svých, rychlým cestováním nebo klasicky na Chargerech. Proto se opravdu vyplatí si projít příběh a vedlejšáky, jiné aktivity a příběhové rozšíření Burning Shores nechat na konec.
Příběh si drží vysokou kvalitu a opět dokáže vtáhnout. Touha zjistit, jak se situace vyvine dál, žene hráče kupředu, a motiv sbírání jednotlivých podfunkcí pro GAIA příjemně připomene strukturu známou třeba ze Star Wars: Knights of the Old Republic, kde jsme také podobně hledali hvězdné mapy. I když jde spíš o osobní nostalgickou paralelu, funguje překvapivě dobře a dává postupu hrou jasný rytmus.
Máme zde i pár nových strojů, které jsou skvěle udělané, souboje jsou opět super a zase občas někdy frustrující, když se neumíte trefit. A také je zde vlastní základna do které se pravidelně vracíte, doplňujete zásoby, vylepšujete zbraně a hlavně instalování dat pro ovládnutí nových strojů po splnění úkolů v Kotlech.
A pak je tu věc co úplně rád nemám a to je větší důraz na dialogy se společníky na základně. Oproti prvnímu dílu působí tyto pasáže místy zdlouhavěji a méně přirozeně. Nejsou sice povinné, ale pro hráče, kteří mají tendenci „vyčistit“ všechny dostupné interakce, jako jsem já mohou působit jako zbytečné zdržení.
Horizon Forbidden West je ve spoustě ohledů lepší než první díl, především díky výrazně vylepšenému průzkumu a novým herním mechanikám. Zároveň ale přináší i pár drobných nedostatků, které mohou některé hráče lehce brzdit. I tak jde o velmi kvalitní pokračování, které stojí za to.
Pokračování staví na pevných základech prvního dílu a v mnoha směrech je posouvá ještě dál. Už od prvních hodin je jasné, že jde o ambicióznější a herně bohatší dobrodružství, které se snaží nabídnout víc možností i svobody.
Největší posun přichází v průzkumu světa. Ten je celkově rozmanitější a zábavnější díky novým mechanikám, ať už jde o plachtění vzduchem, přítahový hák, nebo možnost prozkoumávat podvodní lokace. Absolutním vrcholem je ale bezpochyby možnost létat na okřídleném stroji, což dodává hře úplně nový rozměr. Právě tenhle prvek dokáže natolik pohltit, že rychlé cestování přestává dávat smysl, jednoduše proto, že samotný pohyb světem je zábava.
Má to ale jedno mínus. Bohužel se k této možnosti dostaneme až v závěru hry, tudíž si celou hru projdeme po svých, rychlým cestováním nebo klasicky na Chargerech. Proto se opravdu vyplatí si projít příběh a vedlejšáky, jiné aktivity a příběhové rozšíření Burning Shores nechat na konec.
Příběh si drží vysokou kvalitu a opět dokáže vtáhnout. Touha zjistit, jak se situace vyvine dál, žene hráče kupředu, a motiv sbírání jednotlivých podfunkcí pro GAIA příjemně připomene strukturu známou třeba ze Star Wars: Knights of the Old Republic, kde jsme také podobně hledali hvězdné mapy. I když jde spíš o osobní nostalgickou paralelu, funguje překvapivě dobře a dává postupu hrou jasný rytmus.
Máme zde i pár nových strojů, které jsou skvěle udělané, souboje jsou opět super a zase občas někdy frustrující, když se neumíte trefit. A také je zde vlastní základna do které se pravidelně vracíte, doplňujete zásoby, vylepšujete zbraně a hlavně instalování dat pro ovládnutí nových strojů po splnění úkolů v Kotlech.
A pak je tu věc co úplně rád nemám a to je větší důraz na dialogy se společníky na základně. Oproti prvnímu dílu působí tyto pasáže místy zdlouhavěji a méně přirozeně. Nejsou sice povinné, ale pro hráče, kteří mají tendenci „vyčistit“ všechny dostupné interakce, jako jsem já mohou působit jako zbytečné zdržení.
Horizon Forbidden West je ve spoustě ohledů lepší než první díl, především díky výrazně vylepšenému průzkumu a novým herním mechanikám. Zároveň ale přináší i pár drobných nedostatků, které mohou některé hráče lehce brzdit. I tak jde o velmi kvalitní pokračování, které stojí za to.
Pro: Příběh, grafika, souboje, Aloy, soundtrack, létající stroj, lepší průzkum světa
Proti: zdlouhavé dialogy se společníky mezi misema