Série Resident Evil se v posledních letech vyšplhala na absolutní špičku survival horor žánru. Ať už se bavíme o znovuoživení série v podobě Resident Evil 7: Biohazard, jeho pokračování Village nebo postupně vydávaných remacích druhého, třetího a čtvrtého dílu, vždy se jednalo o řemeslně povedený herní zážitek. Nabízí se proto otázka, zda dnes recenzovaný díl s podtitulem Requiem udrží laťku nastavenou minulými díly, nebo zda se ukáže, že sérii už pomalu dochází dech.
Resident Evil Requiem je v pořadí již devátým hlavním dílem série a příběh tentokrát sledujeme z pohledu hned dvou hlavních postav, přičemž každá perspektiva nabídne i odlišný styl hratelnosti. Novou postavou v sérii je agentka FBI Grace Ashcroft, která je vyslána vyšetřovat okolnosti několika záhadných úmrtí, jejichž stopy vedou do hotelu, kde byla před lety zavražděna její matka. Stejný případ současně vyšetřuje i legendární Leon S. Kennedy, kterého však s celou situací pojí zcela jiné okolnosti.
První třetina hry je z většiny věnována Grace, jejíž hratelnost se nejvíce podobá sedmému a osmému dílu série. Napomáhá tomu především pohled z první osoby, který sice lze v nastavení kdykoliv změnit, ale pro autentický zážitek doporučuji zůstat právě u něj. V této perspektivě vás pak s Grace kromě hromady infikovaných a jinak znetvořených nepřátel čeká hlavně prozkoumávání, plížení, sbírání surovin a řešení lehčích či těžších hádanek, které i nadále zůstává jednou ze stěžejních mechanik. Zajímavou novinkou je pak částečné zachování identity některých infikovaných, u kterých lze pozorovat, co dělali těsně před proměnou. Přiznám se ale, že mi celá mechanika nepřijde dostatečně využitá a celkově působí jen pro efekt. V praxi se totiž s těmito typy nepřátel setkáte hlavně během stealth pasáží a navíc nepředstavují o nic větší hrozbu než klasický typ nakažených. Pokud však máte dost nábojů a dobrou mušku, nebude vám dělat problém se i přes větší počet nepřátel jednoduše prostřílet, a to zejména na lehčí obtížnost. Ke správnému survival hororu neodmyslitelně patří i vydatná atmosféra a ta se dá v Requiem vyloženě krájet. Graceiny pasáže jsou skutečně nervy drásající, a to hlavně díky její vystresované a úzkostlivé povaze. Nejednou se mi tak stalo, že mě hra zvedla ze sedačky v naprosto vypjatém momentu, aby mě vzápětí vytrhla z dění přepnutím na druhou hratelnou postavu. Toto tvůrčí rozhodnutí ale kvituji, jelikož vás nutí hru jen tak nevypnout a postupovat v příběhu stále dál.
Jak už jsem zmínil, první třetina hry je věnována hlavně Grace. Hra vám ale nabídne i pár relativně krátkých sekvencí z Leonova pohledu, který je oproti agentce diametrálně odlišnou postavou. Je zkušeným bojovníkem, který se v podobných situacích ocitl již několikrát a nic ho jen tak nevykolejí. Jeho hratelnost nejvíce připomíná třetí a čtvrtý díl série a dozajista naplní vaši touhu po masakrování nemrtvých, pro které vám bude k dispozici nejen rozsáhlý arzenál zbraní, ale i pěsti a kopance. Ve druhé třetině hry pak Leon přebírá otěže a jeho pasáže začínají značně převažovat. Oproti Grace budete s Leonem plnit spíše akční úkoly zaměřené na postupné odemykání nových nebo již dobře známých lokací, což jde ruku v ruce s již avizovanou likvidací nepřátel. V mezičase pak můžete svou nalezenou výbavu i patřičně vylepšit a libovolně modifikovat – ať už přidáním většího zásobníku, nebo třeba zvýšením útočného poškození. V neposlední řadě nechybí ani velice trefné hláškování našeho charismatického policisty, který je v Requiem ve svých vůbec nejlepších letech.
Závěr hry kombinuje pasáže obou hlavních hrdinů a graduje do klasického resident evilovského finále, které není ani zdaleka tak přehnaně akční jako v případě osmého dílu. V poslední řadě musím pochválit i celou vizuální a technickou stránku. Na hru se díky RE Enginu opravdu skvěle dívá a za realisticky zpracované postavy, práci se světlem, efekty a interaktivní prostředí si hra zaslouží velké plusové body. V podobných superlativech musím mluvit i o cutscénách a zvukovém zpracování. Cutscény jsou dramatické, často střídají hned několik kamerových úhlů a plynule přecházejí do gameplayových pasáží. Fantastické zvukové efekty pak perfektně podtrhují napětí a dynamicky se přizpůsobují změně prostředí.
Resident Evil Requiem nejen skvěle vypadá, ale hlavně se výborně hraje. Má poutavý příběh, jehož naléhavost je cítit na každém kroku, přehledně střídá dvě hratelné postavy a mezi gameplayem nechává dost prostoru pro odvyprávění klíčových a fantasticky zpracovaných příběhových cutscén. Mě osobně si získali oba protagonisté, byť mi o něco méně sedla první třetina hry, která je na můj vkus poměrně zdlouhavá a relativně náročná na orientaci v rozlehlém prostředí. Vše však zachraňuje zbytek, který je perfektní kombinací akce a survival hororu. Requiem se zkrátka ve všech ohledech povedl a nelze mu v žádném směru téměř nic vytknout. Nezbývá mi tedy než jen potvrdit, že se autoři opět trefili do černého a nejnovější přírůstek jen sebevědomě potvrzuje, že série stále zůstává na absolutním vrcholu žánru.
Resident Evil Requiem je v pořadí již devátým hlavním dílem série a příběh tentokrát sledujeme z pohledu hned dvou hlavních postav, přičemž každá perspektiva nabídne i odlišný styl hratelnosti. Novou postavou v sérii je agentka FBI Grace Ashcroft, která je vyslána vyšetřovat okolnosti několika záhadných úmrtí, jejichž stopy vedou do hotelu, kde byla před lety zavražděna její matka. Stejný případ současně vyšetřuje i legendární Leon S. Kennedy, kterého však s celou situací pojí zcela jiné okolnosti.
První třetina hry je z většiny věnována Grace, jejíž hratelnost se nejvíce podobá sedmému a osmému dílu série. Napomáhá tomu především pohled z první osoby, který sice lze v nastavení kdykoliv změnit, ale pro autentický zážitek doporučuji zůstat právě u něj. V této perspektivě vás pak s Grace kromě hromady infikovaných a jinak znetvořených nepřátel čeká hlavně prozkoumávání, plížení, sbírání surovin a řešení lehčích či těžších hádanek, které i nadále zůstává jednou ze stěžejních mechanik. Zajímavou novinkou je pak částečné zachování identity některých infikovaných, u kterých lze pozorovat, co dělali těsně před proměnou. Přiznám se ale, že mi celá mechanika nepřijde dostatečně využitá a celkově působí jen pro efekt. V praxi se totiž s těmito typy nepřátel setkáte hlavně během stealth pasáží a navíc nepředstavují o nic větší hrozbu než klasický typ nakažených. Pokud však máte dost nábojů a dobrou mušku, nebude vám dělat problém se i přes větší počet nepřátel jednoduše prostřílet, a to zejména na lehčí obtížnost. Ke správnému survival hororu neodmyslitelně patří i vydatná atmosféra a ta se dá v Requiem vyloženě krájet. Graceiny pasáže jsou skutečně nervy drásající, a to hlavně díky její vystresované a úzkostlivé povaze. Nejednou se mi tak stalo, že mě hra zvedla ze sedačky v naprosto vypjatém momentu, aby mě vzápětí vytrhla z dění přepnutím na druhou hratelnou postavu. Toto tvůrčí rozhodnutí ale kvituji, jelikož vás nutí hru jen tak nevypnout a postupovat v příběhu stále dál.
Jak už jsem zmínil, první třetina hry je věnována hlavně Grace. Hra vám ale nabídne i pár relativně krátkých sekvencí z Leonova pohledu, který je oproti agentce diametrálně odlišnou postavou. Je zkušeným bojovníkem, který se v podobných situacích ocitl již několikrát a nic ho jen tak nevykolejí. Jeho hratelnost nejvíce připomíná třetí a čtvrtý díl série a dozajista naplní vaši touhu po masakrování nemrtvých, pro které vám bude k dispozici nejen rozsáhlý arzenál zbraní, ale i pěsti a kopance. Ve druhé třetině hry pak Leon přebírá otěže a jeho pasáže začínají značně převažovat. Oproti Grace budete s Leonem plnit spíše akční úkoly zaměřené na postupné odemykání nových nebo již dobře známých lokací, což jde ruku v ruce s již avizovanou likvidací nepřátel. V mezičase pak můžete svou nalezenou výbavu i patřičně vylepšit a libovolně modifikovat – ať už přidáním většího zásobníku, nebo třeba zvýšením útočného poškození. V neposlední řadě nechybí ani velice trefné hláškování našeho charismatického policisty, který je v Requiem ve svých vůbec nejlepších letech.
Závěr hry kombinuje pasáže obou hlavních hrdinů a graduje do klasického resident evilovského finále, které není ani zdaleka tak přehnaně akční jako v případě osmého dílu. V poslední řadě musím pochválit i celou vizuální a technickou stránku. Na hru se díky RE Enginu opravdu skvěle dívá a za realisticky zpracované postavy, práci se světlem, efekty a interaktivní prostředí si hra zaslouží velké plusové body. V podobných superlativech musím mluvit i o cutscénách a zvukovém zpracování. Cutscény jsou dramatické, často střídají hned několik kamerových úhlů a plynule přecházejí do gameplayových pasáží. Fantastické zvukové efekty pak perfektně podtrhují napětí a dynamicky se přizpůsobují změně prostředí.
Resident Evil Requiem nejen skvěle vypadá, ale hlavně se výborně hraje. Má poutavý příběh, jehož naléhavost je cítit na každém kroku, přehledně střídá dvě hratelné postavy a mezi gameplayem nechává dost prostoru pro odvyprávění klíčových a fantasticky zpracovaných příběhových cutscén. Mě osobně si získali oba protagonisté, byť mi o něco méně sedla první třetina hry, která je na můj vkus poměrně zdlouhavá a relativně náročná na orientaci v rozlehlém prostředí. Vše však zachraňuje zbytek, který je perfektní kombinací akce a survival hororu. Requiem se zkrátka ve všech ohledech povedl a nelze mu v žádném směru téměř nic vytknout. Nezbývá mi tedy než jen potvrdit, že se autoři opět trefili do černého a nejnovější přírůstek jen sebevědomě potvrzuje, že série stále zůstává na absolutním vrcholu žánru.
Resident Evil 7: Biohazard
Pro: dvě odlišené herní perspektivy, příběh, atmosféra
Proti: zdlouhavá první třetina hry