Starej Doom byl pro mě jednou z PC her, na které mám nějaké vzpomínky. Předtím jsem ještě točil kazety na Didaktiku. Nějak jsem nikdy nehrál trojku, takže Doom 2016 byl v podstatě návrat do značky po 25 letech, reboot mě strašně bavil a když oznámili Eternal, tak jsem se na něho strašně těšil, několikrát ho rozehrál, ale pořádně se zakousl a dohrál ho až teď.
Začal jsem ambiciózně na třetí Ultra Violence, kdy jsem se od začátku prokousával každým levelem s velkými problémy, ale od nového roku jsem si řekl, že už su starej na to dokazovat si něco na obtížnostech a achievementech a asi po třetině hry v klidu podřadil na Hurt Me Plenty a i tak jsem dost chcípal, ale už to byla jenom čistá zábava bez frustrace a zbytek jsem si parádně užil.
Co si pamatuju prostředí z předešlého dílu, byly to často nějaké jakoby továrny, povrch Marsu nebo vesmírné lodě, tady je všechno otevřenější a obrovštější, na pozadí leží mrtvoly obřích démonů, všechny budovy jsou vysoké do nebe. Tomu je přizpůsoben i ten většinou kritizovaný plošinkovější pohyb po mapách, mě to ale nijak nevyrušovalo a nevadilo. Ve starších komentářích jsem zaznamenal nějakou kritiku i na příběh hry, za mě byl v pohodě, nějak vedl k hlavním bossům a to mi stačilo. Došlo k velkým rozšířením v možnostech upgradů. Nejenom že zbraně měly opět možnost dvou ultimátních systému střelby (brokovnice mohla být automatická brokovnice nebo střílet granát a podobně), každou zbraň bylo možné masterovat, přibyly runy, sbírali se body do zbraní, sbírali se praetorian tokeny na upgrade granátů, vybuchujících sudů atd. Skvělá byla Fortress of Doom, obovská loď/hub, odkud jsme pomocí portálů vyráželi na jednotlivé mise a mezi nimi bylo možné tady odemykat skiny, vylepšení zbraní, nebo se ve Slayerově pokoji kochat posbíranými zbraněmi a collectibly. Bylo toho hodně, ale pasovalo mi to tam, nic z toho nebrzdilo to hlavní - řežbu pekelných hovad.
Ti byly klasičtí už ze starých her, přibyl myslím ohnivý zákeřňák Arch Vile, který oživoval nepřátele, nepříjemný maradeur a asi i pár dalších. Velký problém mě dělaly klasická prasata Pinkies, která zepředu byla nezničitelná a dělalo mi problémy jim uskočil a nakropit je do zad a když jich po vás šlo víc zaráz tak jsem se vždy opotil. Stále mě moc bavil systém dobíjení zdraví a nábojů pomocí fatalit na ochromené nepřátelé. Bavili mě i zavěreční bossové, kdy šlo většinou o střílení do slabých míst.
Doom Eternal jsem si hodně užil, zkusil jsem i DLC, kde se tedy i Hurt me plenty ukázalo asi jako vysoká obtížnost a hru zatím ukončil. Ale myslím, že brzo z Game Passu vytáhnu Dark Age. Novinky neberu jako krok vedle, byl jsem se vším velmi spokojen.
Začal jsem ambiciózně na třetí Ultra Violence, kdy jsem se od začátku prokousával každým levelem s velkými problémy, ale od nového roku jsem si řekl, že už su starej na to dokazovat si něco na obtížnostech a achievementech a asi po třetině hry v klidu podřadil na Hurt Me Plenty a i tak jsem dost chcípal, ale už to byla jenom čistá zábava bez frustrace a zbytek jsem si parádně užil.
Co si pamatuju prostředí z předešlého dílu, byly to často nějaké jakoby továrny, povrch Marsu nebo vesmírné lodě, tady je všechno otevřenější a obrovštější, na pozadí leží mrtvoly obřích démonů, všechny budovy jsou vysoké do nebe. Tomu je přizpůsoben i ten většinou kritizovaný plošinkovější pohyb po mapách, mě to ale nijak nevyrušovalo a nevadilo. Ve starších komentářích jsem zaznamenal nějakou kritiku i na příběh hry, za mě byl v pohodě, nějak vedl k hlavním bossům a to mi stačilo. Došlo k velkým rozšířením v možnostech upgradů. Nejenom že zbraně měly opět možnost dvou ultimátních systému střelby (brokovnice mohla být automatická brokovnice nebo střílet granát a podobně), každou zbraň bylo možné masterovat, přibyly runy, sbírali se body do zbraní, sbírali se praetorian tokeny na upgrade granátů, vybuchujících sudů atd. Skvělá byla Fortress of Doom, obovská loď/hub, odkud jsme pomocí portálů vyráželi na jednotlivé mise a mezi nimi bylo možné tady odemykat skiny, vylepšení zbraní, nebo se ve Slayerově pokoji kochat posbíranými zbraněmi a collectibly. Bylo toho hodně, ale pasovalo mi to tam, nic z toho nebrzdilo to hlavní - řežbu pekelných hovad.
Ti byly klasičtí už ze starých her, přibyl myslím ohnivý zákeřňák Arch Vile, který oživoval nepřátele, nepříjemný maradeur a asi i pár dalších. Velký problém mě dělaly klasická prasata Pinkies, která zepředu byla nezničitelná a dělalo mi problémy jim uskočil a nakropit je do zad a když jich po vás šlo víc zaráz tak jsem se vždy opotil. Stále mě moc bavil systém dobíjení zdraví a nábojů pomocí fatalit na ochromené nepřátelé. Bavili mě i zavěreční bossové, kdy šlo většinou o střílení do slabých míst.
Doom Eternal jsem si hodně užil, zkusil jsem i DLC, kde se tedy i Hurt me plenty ukázalo asi jako vysoká obtížnost a hru zatím ukončil. Ale myslím, že brzo z Game Passu vytáhnu Dark Age. Novinky neberu jako krok vedle, byl jsem se vším velmi spokojen.
Uncharted 2: Among Thieves