Nemám úplně v lásce staré a opěvované hry možná i proto, že mě Duke Nukem v devadesátkách minul, i když jinak jsem na hrách té doby vyrůstal. O to víc jsem byl zvědavý, jak na mě bude působit dnes. Snažil jsem se na hru dívat s ohledem na její stáří a význam, ale ani tak jsem na ní nenašel moc věcí, které by mě opravdu bavily.

Hratelnost mi přišla dost nevyvážená. Nepřátelé vydrží hodně, takže souboje rychle ztrácí dynamiku. Level design je nepřehledný, hra tě nechá bloudit a řešení často spočívá v hledání nenápadného tlačítka nebo části zdi kterou je potřeba zničit. Pokud bych měl vypíchnout něco zábavného, stojí za zmínku mechanika zmenšování, se kterou si užiješ i pár jednoduchých puzzlů, nebo možnost zmenšovací zbraní následně rozšlapávat nepřátele. Podobně funguje i freezing gun, která přidává do soubojů aspoň nějaké zpestření.

Původní ovládání rozházené po celé klávesnici nepůsobí moc příjemně. Ani zbraně mě nijak nenadchly, hlavně brokovnice, která by měla být základní radostí boomer shooterů a tady působí dost nevýrazně. Pohyb, míření a střelba mi přišly nepříjemné a ani po delší době jsem si na to nezvykl.

Příběh je hodně jednoduchý a v podstatě jen slouží jako záminka pro akci. Duke se vydává zachránit unesené ženy a zastavit mimozemskou invazi. Žádné složité motivace nebo zvraty tu nečekej, příběh je zbytečný a ani nemusíš vědět detaily,

Zvuk je spíš průměrný. Občas slyšíš něco, co tam reálně není, nebo nepřátele, kteří zní, jako by byli hned vedle tebe i když jsou v jiné mistnostil. To kazí orientaci i atmosféru.

Duke Nukem 3D na mě dnes působí jako dost přeceňovaná hra. Chápu její historický význam, ale z pohledu dnešního hráče mi přijde spíš jako slabší průměr. Pokud jsi ji nikdy nehrál, vůbec nic se nestane, když ji vynecháš. V rámci boomer shooterů existují desítky lepších alternativ, jak starších, tak moderních které nabídnou zábavnější zážitek.