Zatím se můj dojem z této epizodické hry nezlepšuje, ale na druhou stranu ani nezhoršuje. Většinu postav znám již z předchozí epizody, ale přibylo i pár nových, jako například máma Chloe jménem Joyce. Celkově je asi nejlepší lokací zde bistro U dvou velryb, kde dojde k nejzábavnější části, a to testování schopností Max, aby Chloe dokázala, že je opravdu má.

Samotná Chloe mi však začíná lézt pěkně na nervy, protože se k Max chová jako ke své hračce a sobecky trvá na pokračování časohrátek i přes to, že Max začne téct z nosu krev. Opravdu kamarádka za všechny peníze. Na těch kolejích jsem ji chtěl nechat, ale to bohužel nejde. Trochu v tom hrálo roli i to hledání pivních lahví. Sice jsem si přál více interakce, ale myslel jsem to maličko jinak. Teď bych to přiznání se ke kouření jointu chtěl vzít zpět, protože Chloe si toho vůbec neváží.

Na opačném konci stojí Kate, která je mi i přes to, že se ve hře vždy vyskytuje jen pár chvilek, daleko bližší. Jsem opravdu rád, že se mi ji podařilo zachránit. Vinu za její pokus o sebevraždu jsem hodil na sekuriťáka Madsena, přesto, že se začal chovat lépe, což překvapivě dle statistik udělalo nejméně hráčů. U Nathana si stále nejsem jistý, zda Kate opravdu opil nebo zdrogoval a učitel Jefferson podle mě jen špatně reagoval, když za ním Kate přišla.

Objevila se zde i jedna nová mechanika, a to zastavení času, po níž Max na chvíli kompletně přijde o své schopnosti. Úplný závěr po rozhovoru v ředitelně, kdy začalo nikým nečekané zatmění slunce, byl fajn, a to včetně dobře zvoleného songu i zajímavých vhledů do života dalších postav. Je otázka, co bude následovat, ale na řešení je toho stále ještě spousta.