Road to Reunion: Part 11 

Po prvním LiS a prequelu z uměleckého a punkerského prostředí se přesouváme k ještě víc liberálním tématům, která i vzhledem k tomu, co se nyní v USA děje, musejí mezi lidmi celkem rezonovat. Středobodem příběhu je nyní bratrská dvojice Mexičanů - Sean a Daniel. Hned v začátku jim policista zastřelí tátu (vzniknout to dnes, tak střílí ICE) a bráchové jsou nuceni se vydat na cestu přes celou Ameriku. Tím ale rasistická a patrně skrytě protirepublikánská linka nekončí, jelikož se bratři brzy střetnou s redneckem, který má nečekaně poznámky týkající se zdi na hranici právě s Mexikem.

Oproti jedničce se pak hra dočkala dvou obřích změn: nejste to vy, kdo má schopnosti, ale váš bratr. A hra skrze skrytá počítadla sleduje, jakým směrem ho ovlivňujete v otázkách bratrství, morálky, krádeže a místy i dalších směrech, což tentokrát vede k jednomu z až čtyř konců. Druhou změnou je právě ono putování, což s sebou nese jistá pro i proti. Na jednu stranu sice prozkoumáte více různorodějších prostředí, ale taky vedlejší postavy se zase střídají jako na běžícím páse a většina má pouze epizodní roli. To vede k tomu, že si k nikomu nevybudujete takový vztah a jejich charaktery nejsou tak komplexní. I tak se ale může stát, že na vás sem tam někdo zapůsobí, jako třeba Brody v prvním díle. Je to liberál na kolech, jak se patří a z vlastní zkušenosti ví, že život na cestě není jednoduchý, pokud si lidé navzájem občas nepomůžou.

Zmíněná počítadla pak víceméně i prezentují dva hlavní motivy příběhu, tedy bratrské pouto a jak moc necháte negativní vlivy ovlivnit vaši morálku. Takže jak daleko budete ochotni zajít, abyste nemuseli čelit hladu, zimě nebo nebezpečí? Budete na lidi hodní nebo budete lhát, podvádět a žebrat? Budete kouřit, pít a brát drogy nebo toho zdržíte? Stejně jako v minulých hrách je to i tady na vás. A možností máte tentokrát mnohem víc.

Co určitě cením je daleko větší interaktivita s prostředím a bratrem. Daniel pobíhá po okolí, něco okomentuje a vy mu můžete odpovědět na zpátky. Když objeví nějaký předmět nebo vymyslí aktivitu, můžete opět nějak reagovat. Není tedy tak pasivní jako třeba Chloe v prvním LiS, kdy vám dala úkol a pak jen seděla a sama nic nedělala. Sountrack je jinak opět velmi povedený a grafika se (nečekaně) dočkala značného vylepšení, kdy je na přírodu opravdu radost pohledět.

Při prvním hraní před nějakými šesti lety mě dvojka bavila malinko více, ale popravdě jsem na rozdíl od jedničky a prequelu neměl chuť se k ní vůbec vracet. Za mě je určitě méně zapamatovatelná, což může být způsobeno právě i onou rychlou změnou postav a prostředí. A možná také tím, že tu tentokrát nemáme ani žádnou unikátní schopnost, kterou bychom mohli sami využívat.