K Yakuze 5 jsem se dostal po hodně dlouhé pauze od dohrání čtvrtého dílu. Po famózní úvodní trilogii (0, Kiwami 1,Kiwami 2) jsem při hraní dalších dílů pociťoval určitou únavu a repetetivnost. Proto jsem do pětky šel s tím, že proletím hlavní příběh a minihry budu z většiny ignorovat. I tak byla tahle Yakuza strašně dlouhá a dohrání mi trvalo k šedesáti hodinám.
Autoři zopakovali čtvrtý díl v tom, že nejste v kůži pouze Kiriya, ale střídáte dokonce pět postav. Dalšími postavami jsou dva muži ze čtverky - Shun Akiyama a Taiga Saejima a novými jsou adoptivní Kiriyova dcera Haruka a bývalý talentovaný hráč baseballu Tatsuo Shinada.
Hratelnost je pořád stejná, každá postava má svůj bojový styl (kromě Haruky, ta nebojuje), po městě vás otravují náhodné souboje snad nejčastěji v celé sérii. Tím, že je Kiriyu taxikář, tak po ulicích měst poprvé jezdí opravdu auta, které ale pouze otravují a u chodníků a silnic jsou neviditelné bariéry, abyste nelezli pod auta, takže často ani nejde přejít na druhou stranu ulice, abych se náhodným pobudům vyhnul. Opravdu mě to už hodně obtěžovalo a cestování po městě jsem si užil za Haruku, protože jinak mě pořád někdo otravoval.
Hlavní příběh se opět točí kolem soupeření Tojo klanu a Omi Aliance a postupně jsou na jejich třenice navázány příběhy jednotlivých hratelných postav. Novinkou jsou u čtyř postav jejich vedlejší quest liny, takže za Kiriya jezdíme taxíkem a závodíme proti pirátům silnic, Haruka se snaží prosadit jako mladá zpěvačka, Shinada si vyřizuje své účty z minulosti v baseballu a Saejima zkysne na zimu v horách v lovecké vesnici a řeší zvíře, které zdejší obyvatele terorizuje. Každý z těchto nepovinných úkolů mě hodně bavil, protože to byla většinou novinka - auta jsme řidíli jednou asi deset minut v přestřelkové minihře v nějakém starším díle, lov v lese byl úplně nový, baseball byl přítomen vždy, ale s provázáním n aminulost postavy to bylo zábavné a Haruka, trénující zpěv a tanec a soupeřící s ostatními adeptkami na slávu byla v podstatě klasická karaoke minihra, ale ta mě bavila v každém díle, takže jsem si to užil i tady.
Jak jsem říkal na začátku, i přes ignorování klasických miniher jsem strávil ve hře velmi dlouho času a prostě mě hra celkově netáhla tolik jako úvodní díly série, ale co vím o šestce, tak tam by to měl být návrat na původní kvalitu a další díly s jiným herním systémem už budou zřejmě o dost jiné hry a tak se snad mám na co těšit.
Autoři zopakovali čtvrtý díl v tom, že nejste v kůži pouze Kiriya, ale střídáte dokonce pět postav. Dalšími postavami jsou dva muži ze čtverky - Shun Akiyama a Taiga Saejima a novými jsou adoptivní Kiriyova dcera Haruka a bývalý talentovaný hráč baseballu Tatsuo Shinada.
Hratelnost je pořád stejná, každá postava má svůj bojový styl (kromě Haruky, ta nebojuje), po městě vás otravují náhodné souboje snad nejčastěji v celé sérii. Tím, že je Kiriyu taxikář, tak po ulicích měst poprvé jezdí opravdu auta, které ale pouze otravují a u chodníků a silnic jsou neviditelné bariéry, abyste nelezli pod auta, takže často ani nejde přejít na druhou stranu ulice, abych se náhodným pobudům vyhnul. Opravdu mě to už hodně obtěžovalo a cestování po městě jsem si užil za Haruku, protože jinak mě pořád někdo otravoval.
Hlavní příběh se opět točí kolem soupeření Tojo klanu a Omi Aliance a postupně jsou na jejich třenice navázány příběhy jednotlivých hratelných postav. Novinkou jsou u čtyř postav jejich vedlejší quest liny, takže za Kiriya jezdíme taxíkem a závodíme proti pirátům silnic, Haruka se snaží prosadit jako mladá zpěvačka, Shinada si vyřizuje své účty z minulosti v baseballu a Saejima zkysne na zimu v horách v lovecké vesnici a řeší zvíře, které zdejší obyvatele terorizuje. Každý z těchto nepovinných úkolů mě hodně bavil, protože to byla většinou novinka - auta jsme řidíli jednou asi deset minut v přestřelkové minihře v nějakém starším díle, lov v lese byl úplně nový, baseball byl přítomen vždy, ale s provázáním n aminulost postavy to bylo zábavné a Haruka, trénující zpěv a tanec a soupeřící s ostatními adeptkami na slávu byla v podstatě klasická karaoke minihra, ale ta mě bavila v každém díle, takže jsem si to užil i tady.
Jak jsem říkal na začátku, i přes ignorování klasických miniher jsem strávil ve hře velmi dlouho času a prostě mě hra celkově netáhla tolik jako úvodní díly série, ale co vím o šestce, tak tam by to měl být návrat na původní kvalitu a další díly s jiným herním systémem už budou zřejmě o dost jiné hry a tak se snad mám na co těšit.
Uncharted 2: Among Thieves