S posledním rozšířením se uzavírá celý příběh trilogie Dark Souls. A už od začátku dokazuje, že to nebude žádná procházka růžovým sadem.
Nová oblast je rozdělena do dvou velkých částí. První ruinovitá a bažinatá část mě přesvědčila v tom, že i má nalevelovaná postava s těžkým brněním umí velmi rychle běhat, aby se mohla skrýt před laserovými paprsky andělů. Následné boje s bažinnými obry a pyromancerkou zapříčinily nemálo mých smrti. Ale to nebylo nic proti tomu, co nastalo později v samotném Ringed City. Tam si mě všichni mazali na chleba bez větších potíží. Od obrů, přes rytíře, obří kobylky až po želvoidní mnichy.
Rozšíření nabízí 4 nové bossy. Souboj s dvojicí démonů následovaný zrozením Demon Prince není nijak náročný a průběh je celkem fajn. To Halflight mi přišel naopak dost divný. Dle infa, co jsem se dozvěděl na internetu, to měl být speciální boss, do kterého se vtělí jiný hráč. Avšak vždy když jsem s ním bojoval já, tak asi nikdy nebyl nikdo dostupný, takže proti mě stála klasická AI. Slave Knight Gael pak byl se svými 3 fázemi slušnou výzvou a stál mě opravdu hodně pokusů, než se mi podařilo správně číst jeho pohyby a dobře časovat protiútoky. A pak už zbýval jen nepovinný drak jménem Darkeater Midir, za mě nejtěžší boss celé trilogie. Na jeho pokoření jsem při prvním průchodu potřeboval pomoc od phantoma, ale teď jsem se pochlapil a odhadem asi na 89. pokus ho sám pokořil.
A je to za mnou, celá trilogie je pokořena a tohle DLC zhmotňuje vše, co mám na Dark Souls rád. Vysoká obtížnost, skvělá atmosféra, strach, že mě nějaký náhodný nepřítel sejme a já přijdu o své nahromaděné duše, tajemný příběh a taky povedený level design a rozumná délka.
Nová oblast je rozdělena do dvou velkých částí. První ruinovitá a bažinatá část mě přesvědčila v tom, že i má nalevelovaná postava s těžkým brněním umí velmi rychle běhat, aby se mohla skrýt před laserovými paprsky andělů. Následné boje s bažinnými obry a pyromancerkou zapříčinily nemálo mých smrti. Ale to nebylo nic proti tomu, co nastalo později v samotném Ringed City. Tam si mě všichni mazali na chleba bez větších potíží. Od obrů, přes rytíře, obří kobylky až po želvoidní mnichy.
Rozšíření nabízí 4 nové bossy. Souboj s dvojicí démonů následovaný zrozením Demon Prince není nijak náročný a průběh je celkem fajn. To Halflight mi přišel naopak dost divný. Dle infa, co jsem se dozvěděl na internetu, to měl být speciální boss, do kterého se vtělí jiný hráč. Avšak vždy když jsem s ním bojoval já, tak asi nikdy nebyl nikdo dostupný, takže proti mě stála klasická AI. Slave Knight Gael pak byl se svými 3 fázemi slušnou výzvou a stál mě opravdu hodně pokusů, než se mi podařilo správně číst jeho pohyby a dobře časovat protiútoky. A pak už zbýval jen nepovinný drak jménem Darkeater Midir, za mě nejtěžší boss celé trilogie. Na jeho pokoření jsem při prvním průchodu potřeboval pomoc od phantoma, ale teď jsem se pochlapil a odhadem asi na 89. pokus ho sám pokořil.
A je to za mnou, celá trilogie je pokořena a tohle DLC zhmotňuje vše, co mám na Dark Souls rád. Vysoká obtížnost, skvělá atmosféra, strach, že mě nějaký náhodný nepřítel sejme a já přijdu o své nahromaděné duše, tajemný příběh a taky povedený level design a rozumná délka.
