Postapokalyptické knihy od Dmitryho Glukhovksého, a to hlavně první dvě knihy, mám velmi rád. Především je tomu tak díky neopakovatelné stísněné atmosféře uvnitř metra, vytvořeným vnitřním světem a pak také díky anomáliím, které pocuchají nervy postav i čtenářů. První hra pak kopíruje děj první knihy v podobě FPS střílečky. Povedlo se vývojářům napodobit atmosféru knižní série?

Pokud budeme brát v potaz jenom atmosféru samotnou, pak si hra zaslouží veškerou chválu světa. Jednotlivé stanice žijí vlastním životem, frakce mají své motivy a každý průchod metrem a výstup z metra ven je doprovázen obavou, co za potvoru nás napadne tentokrát. Nábojů je málo, jsou obchodovány za velmi drzé kurzy a nepřátel je mnoho.

Samotný level design je však napováženou. Někdy jsou levely zbytečně frustrující (nesnáším améby), mnohdy se po vás chce stealth přístup, ale ve tmě není vidět vůbec nic ani když si rozsvítíte. Mnohdy se dají využít mezery v designu a ve hře se posunout prostě tak, že zmáčknete sprint, pokusíte se nezhebnout a dostanete se k chekpointu.

Musím také poznamenat, že pokud chcete hrát na steamdecku jako já, bude vás ovládání lehce frustrovat. Některé zbraně se musejí nabít speciálním přístrojem a v ovládání se zpětně nedozvíte jak. Stejně tak baterka se dobíjí podobným způsobem. Přijde mi to zcela zbytečné. Svítit stejně budete a akorát vás to zdrží. Občas nejde vyměnit filtr do dýchacího přístroje a tak se udusíte. A míření je takové.. No, hrajete s joystickem, tak s tím se dá asi v pohodě počítat.

Celkově se vývojářům povedlo přenést astmosféru knih do hry a pokud holdujete post apo jaderným tématům, budete spokojeni. Je však znát na hře zub času a ne všechna designerská rozhodnutí považuji za šťastná. Jako celek ale Metro funguje obstojně.