Seru na vás, řekl jsem si cartmanovsky, když mi v půlce hraní sebrali kostým růžového králíčka, protože jsem nedisponoval deluxe edicí. Seru na vás, řekl jsem si cartmanovsky, když jsem potisící žongloval s předměty v inventáři, zadejchal se při sebemenším běhu a úderu, když jsem si nemohl upgradovat statistiky, abych se nezadejchával při sebemenším běhu a ráně, protože jsem z inventáře vyžongloval vzácné předměty k obětování.
Regulérně jsem hru dohrál s módy. Měl jsem je na vše zmíněné výše. Už žádné trapné přehazování v inventáři. Žádné rozbíjení zbraní po třech úderech. Nižší ceny upgradů. Chápu, že některým to může připadat laciné, a nejspíš budete mít pravdu. Seru i na vás, říkám si cartmanovsky (ale doufám, že mi to odpustíš). Cílem je hru si užít a bez toho bych ji odinstaloval. Což by byla škoda, protože
Protože proč vlastně? A jo, už vím. Trochu se mi zatemnil mozek z chlastu. Následující pasáží ti trochu přiblížím můj pocit z obtížnosti vanilla Silent Hill f.
Protože zasazení a příběh jsou solidní. Pojednává zaprvé o nebezpečí návykových látek a místy mi připomínal Requiem za sen, zadruhé o tradičním obraze manželství, které určují rodiče ne podle toho, jestli se dva mají rádi, ale podle toho, jestli se tím nějak zlepší postavení rodiny, nebo jestli na tom aspoň nejak vydělá. Hinako se ale nechce chovat podle tohoto předurčení. Monstra v Ebisugaoka jsou obrazem dětských panenek nebo jako karikatury aspektů ženskosti a manželství. Její kamarádi berou manželství jako zradu a odcizení. Ostatní postavy, například Fox Mask, zobrazují mužskou mylnou představu o ženách a třeba Hanačini rodiče představují to, jak se k ženám chová společnost.
Rozklikávat všechny ty spoilery bylo dost trapný a únavný, že? Možná by bylo lepší, kdyby to bylo jako jeden jediný spoiler. To by pak bylo jednodušší, příjemnější a plynulejší. Hele, vezmu to jako by sis stáhl mod a dám ti to pod jeden jediný spoiler, takže až se vrátíš k tomuto komentáři, budeš si pamatovat, že stačí rozkliknout pouze následující spoiler:
Protože příběh je solidní. Pojednává zaprvé o nebezpečí návykových látek a místy mi připomínal Requiem za sen, zadruhé o tradičním obraze manželství, které určují rodiče ne podle toho, jestli se dva mají rádi, ale podle toho, jestli se tím nějak zlepší postavení rodiny, nebo jestli na tom aspoň nejak vydělá. Hinako se ale nechce chovat podle tohoto předobrazu. Monstra v Ebisugaoka jsou předobrazem panenek nebo jako karikatury aspektů ženskosti a manželství. Její kamarádi berou manželství jako zradu a odcizení. Ostatní postavy, například Fox Mask, zobrazují mužskou mylnou představu o ženách a třeba Hanačini rodiče představují to, jak se k ženám chová společnost.
Hra má čtyři seriózní konce v závislosti na vašich akcích během hry. A jeden tradičně neseriózní. Já jsem teda objevil pouze jediný konec, protože tuhle hru odmítám hrát znovu. Ale o tom níže. Na ostatní konce jsem se podíval na YouTube.
Protože hudba je naprosto luxusní. Šustění větru, skřeky nepřátel, vrzání dřevěných domků. Za mě velké plus.
Protože grafika a atmosféra hry, byť narušovaná akčními pasážemi, je dobrá. Užil jsem si ji jak ve městě, tak i ve snových pasážích.
Jenže všechno ostatní je bída. Unreal Engine 5 nezklamal a i já se setkal s frame dropy. Každé monstrum je Terminátor s miliardou životů. Tvoje zbraň se rozpadne za několik úderů. Jasně, že ji můžeš opravit, ale nejdřív musíš zabít to monstrum. Jasně, že si ji můžeš vyměnit, ideálně za nožík rybičku. Díky, táto. Sice jsem si snové pasáže užil, ale některé byly jako nehorázné bludiště. Díky, mámo. Hru musíš dohrát minimálně čtyřikrát, aby sis odemkl kanon konec. To je teda designové rozhodnutí za milión.
Až po mém dohrání byla vydána verze 1.10, která upravuje skoro přesně to, co jsem měl namódované. Stamina se obnovuje trochu rychleji. Nižší damage na obtížnosti Hard. Casual obtížnost. Zároveň tento patch snížil počty nepřátel v některých lokacích a nepřeskočitelné souboje byly zredukovány. S původní hrou jsem měl celou dobu problém a do hraní jsem se vyloženě nutil. Nebavilo mě, jak se to hraje, podle mě to jednoduše není Silent Hill. Nebo minimálně ne důstojný nástupce prvních čtyř dílů. Mohlo to být mnohem, mnohem lepší, kdyby nějaký tester zadal ticket do JIRY, že se snad designéři posrali, nenechal si ho rejectnout a během svého tradičního tchajwanského přesčasu o něj bojoval tak, že by ty gameplayové věci změnili k lepšímu už před vydáním.
Regulérně jsem hru dohrál s módy. Měl jsem je na vše zmíněné výše. Už žádné trapné přehazování v inventáři. Žádné rozbíjení zbraní po třech úderech. Nižší ceny upgradů. Chápu, že některým to může připadat laciné, a nejspíš budete mít pravdu. Seru i na vás, říkám si cartmanovsky (ale doufám, že mi to odpustíš). Cílem je hru si užít a bez toho bych ji odinstaloval. Což by byla škoda, protože
Protože proč vlastně? A jo, už vím. Trochu se mi zatemnil mozek z chlastu. Následující pasáží ti trochu přiblížím můj pocit z obtížnosti vanilla Silent Hill f.
Protože zasazení a příběh jsou solidní. Pojednává zaprvé o nebezpečí návykových látek a místy mi připomínal Requiem za sen, zadruhé o tradičním obraze manželství, které určují rodiče ne podle toho, jestli se dva mají rádi, ale podle toho, jestli se tím nějak zlepší postavení rodiny, nebo jestli na tom aspoň nejak vydělá. Hinako se ale nechce chovat podle tohoto předurčení. Monstra v Ebisugaoka jsou obrazem dětských panenek nebo jako karikatury aspektů ženskosti a manželství. Její kamarádi berou manželství jako zradu a odcizení. Ostatní postavy, například Fox Mask, zobrazují mužskou mylnou představu o ženách a třeba Hanačini rodiče představují to, jak se k ženám chová společnost.
Rozklikávat všechny ty spoilery bylo dost trapný a únavný, že? Možná by bylo lepší, kdyby to bylo jako jeden jediný spoiler. To by pak bylo jednodušší, příjemnější a plynulejší. Hele, vezmu to jako by sis stáhl mod a dám ti to pod jeden jediný spoiler, takže až se vrátíš k tomuto komentáři, budeš si pamatovat, že stačí rozkliknout pouze následující spoiler:
Protože příběh je solidní. Pojednává zaprvé o nebezpečí návykových látek a místy mi připomínal Requiem za sen, zadruhé o tradičním obraze manželství, které určují rodiče ne podle toho, jestli se dva mají rádi, ale podle toho, jestli se tím nějak zlepší postavení rodiny, nebo jestli na tom aspoň nejak vydělá. Hinako se ale nechce chovat podle tohoto předobrazu. Monstra v Ebisugaoka jsou předobrazem panenek nebo jako karikatury aspektů ženskosti a manželství. Její kamarádi berou manželství jako zradu a odcizení. Ostatní postavy, například Fox Mask, zobrazují mužskou mylnou představu o ženách a třeba Hanačini rodiče představují to, jak se k ženám chová společnost.
Hra má čtyři seriózní konce v závislosti na vašich akcích během hry. A jeden tradičně neseriózní. Já jsem teda objevil pouze jediný konec, protože tuhle hru odmítám hrát znovu. Ale o tom níže. Na ostatní konce jsem se podíval na YouTube.
Protože hudba je naprosto luxusní. Šustění větru, skřeky nepřátel, vrzání dřevěných domků. Za mě velké plus.
Protože grafika a atmosféra hry, byť narušovaná akčními pasážemi, je dobrá. Užil jsem si ji jak ve městě, tak i ve snových pasážích.
Jenže všechno ostatní je bída. Unreal Engine 5 nezklamal a i já se setkal s frame dropy. Každé monstrum je Terminátor s miliardou životů. Tvoje zbraň se rozpadne za několik úderů. Jasně, že ji můžeš opravit, ale nejdřív musíš zabít to monstrum. Jasně, že si ji můžeš vyměnit, ideálně za nožík rybičku. Díky, táto. Sice jsem si snové pasáže užil, ale některé byly jako nehorázné bludiště. Díky, mámo. Hru musíš dohrát minimálně čtyřikrát, aby sis odemkl kanon konec. To je teda designové rozhodnutí za milión.
Až po mém dohrání byla vydána verze 1.10, která upravuje skoro přesně to, co jsem měl namódované. Stamina se obnovuje trochu rychleji. Nižší damage na obtížnosti Hard. Casual obtížnost. Zároveň tento patch snížil počty nepřátel v některých lokacích a nepřeskočitelné souboje byly zredukovány. S původní hrou jsem měl celou dobu problém a do hraní jsem se vyloženě nutil. Nebavilo mě, jak se to hraje, podle mě to jednoduše není Silent Hill. Nebo minimálně ne důstojný nástupce prvních čtyř dílů. Mohlo to být mnohem, mnohem lepší, kdyby nějaký tester zadal ticket do JIRY, že se snad designéři posrali, nenechal si ho rejectnout a během svého tradičního tchajwanského přesčasu o něj bojoval tak, že by ty gameplayové věci změnili k lepšímu už před vydáním.
Pro: Příběh, atmosféra, ozvučení
Proti: Žonglování s inventářem, levelování, obtížnost soubojů, cena