Jako dítě jsem filmy s nimi miloval. Buda Spencera a Terence Hilla považuji za jedny z mých největších dětských hrdinů. Miloval jsem jejich soutěže v pojídání párků i jejich jednoduché řešení nejrůznějších problémů - když nepomůže rána, musíš dát větší ránu (tím se v reálném životě samozřejmě neřídím).

Jak ale dopadla tahle vcelku kratičká herní adaptace? V prvé řadě je potřeba přiznat, že nebýt toho, že jsem hru odehrál společně s přítelkyní, určitě bych se sám tak dobře nebavil. Tato hra je vyloženě stavěná pro dva hráče. Ideálně na jedné klávesnici. Na ovladači si ji totiž nezahrajete, respektive se mi na ovladač nepodařilo namapovat tlačítka a vůbec změna ovládání byla dost krkolomná a jedna klávesnice pro nás často trochu malá, ale nakonec jsme si zvykli.

Bohužel hru provází dost bugů, často jsme se v postupu nějakým způsobem zasekli a nezbývalo než hru restartovat. Nebo se prostě postava zasekla v chodu a jediné co pomohlo bylo zmáčknutí všech kláves pro směr pohybu najednou. Obtížnostně je hra celkem vyvážená, i s naprostým nehráčem se dá velice v pohodě hra dohrát na střední obtížnosti.

Pixelartová grafika mě nenadchne ale ani neurazí, dosti primitivní hratelnost a velmi zjednodušený soubojový systém po čase začnou být trošku stereotypní, doporučuji tedy hraní vhodně dávkovat, byť se celkově jedná o zážitek pouze na pár jednotek hodin.

Soundtrack vycházející z filmů je boží, zamrzí jen absence dabingu postav. Celkově se jedná o zdařilou oddechovku pro dva hráče a taky vynikajícího kandidáta do letošní herní výzvy.

Herní výzva 2026 - kategorie č. 5 - Spoluhráči - normal