K českým hrám jsem byl odjakživa skeptický. S čestnými výjimkami her od studií Wube Software, Charles Games a Amanita Design to jen málokdy stálo za to. A to jsem zkusil hrát i na DH opěvované legendy. Ale …no, ne. Prostě si to nesedlo. Možná je to pověstným specifickým vkusem českých zákazníků, možná tím, že z ciziny k nám jen málokdy doputují ony pověstné „skvosty“, u kterých nadšení tvůrců dalece převyšuje jejich schopnosti. Ale stejně jako Polívka v Pelíškách, i já si vždycky raději vyberu ze dvou stejných krabiček se hrami tu z ciziny.  

Ale letos padla kosa na kámen :) Zkrátka, dostali jsme za úkol odehrát hru z dabingem!!!  -  což je pro mě něco jako porno, resp. příběh, v Doomu. Věděl jsem, že to nemůže dopadnout dobře. A když jsem se díval, co všechno má CZ dabing (jak rád bych použil HoI IV, jenže těch pár českých jednotek to nevytrhne!), pochopil jsem, že je lepší zatnout zuby a odehrát něco z našich luhů a hájů.

Bohužel jsem zase jednou měl pravdu. Což obecně zdůrazňuji rád, ale tentokrát to pro mě reprezentuje jen asi hodinu a půl mého života, kterou jsem mohl využít smysluplněji – zkoušeli jste někdy sledovat, jak klíčí hrášek?

Hra je to totiž plytká. Což naznačuje již PDF s manuálem. A jakkoliv se vývojáři snaží na  klasickou „21“ naroubovat i na nějaký příběh a trochu ozvláštnit pravidla – čti zkusit rozbít fungující koncept – je to marné, je to marné, je to marné.  Ovládání je nepohodlné a neintuitivní, namluvené intro a outro má hloubku a atmosféru jen díky černé obrazovce, která v tu chvíli na mě svítila a jediná pozitivní věc je krátká hudební smyčka, která je chytlavá… do asi čtvrtého opakování.