Při zpětném plnění restů, které kolem roku 2000 nebyly možné na mém tehdejším stroji rozjet, došla tentokrát řada na chválený Silent Hill v mém případě rovnou k dvojce, jedničku jsem zatím nesehnal. Vzhledem k tomu, že je to už stařeček, bylo nutné počítat se shovívavostí i k té záplavě her a remaků ( remasterů ) v atraktivním grafickém hávu.  

Tak jsem se s očekáváním vydal s hlavním protagonistou Jamesem Sunderlandem do mlžného městečka Silent Hill poté, co obdržel liebesbrief od své zesnulé manželky. Víc než klasický horor na mě působil spíš jako snaha o jakési temné psychologické drama, kdy hlavní roli hrají pocity viny a popírání. Příběh hráče zavede do města, kterým musí postupně procházet a do doslova kolikrát v budovách místnost po místnosti, vyšetřovat, plnit hádanky a čelit monstrům, které vyplodila hrdinova psychika – které se dají likvidovat buď manuálně dřevěnou nebo ocelovou tyčí a samozřejmě také municí. Nesmí chybět obligátní lékárničky a občasná kombinace nalezených předmětů.  

K pozitivům rozhodně patří námět, atmosférická hudba a samotný příběh, negativně hodnotím těžkopádně ovládání s kterým jsem se po celou dobu hry pořádně nesžil, samozřejmě grafické zpracování ( ale pokud bychom se setkali v roce 2001, zřejmě bych moc nenamítal ) a celkově takové pomalejší tempo. Každopádně u mě silný nadprůměr, určitě si střihnu další kousek, protože nejspíš položil základy modernějších hororových kousků ( Amnesia, Dead Space, novější Resident Evil ) – 75 %