Tak jsem dohrál Deus Ex potřetí.
Na úvod je potřeba říct malé zasvěcení. Jelikož jsem ročník 96, tak jsem se k původnímu DX nedostal v době vydaní a ani v nejbližších letech. Z nějakého neznámého důvodu mě hra míjela až do roku 2011. Možná by to šlo o pár let dříve, ale byly to zrovna roky WoWka a nic moc jiného mě herně tehdy nezajímalo. Díky lásce ke Ghost in The Shell, a následnému seriálovému pokračování Stand Alone Complex, jsem si vybudoval celkem dost silné sympatie k žánru cyberpunk. Proto jsem již ve zmíněném roce vyhlížel Deus Ex Human Revolution a i když už jsem věděl, že existuje nějaká jednička i dvojka, tak si tehdejší mladé já odfrklo nad grafikou prvních her série a vyhlíželo jen Human Revolution. Díky HR mě svět Deus Ex naprosto pohltil a já chtěl víc. A tehdy bylo jediné východisko. Pustit se do původní hry téhle série. Na první dohrání mě hra bavila a hodně jsem si ji užil, dokonce tak, že jsem cca po půl roce dal repete. No a ke třetímu dohrání jsem se dostal teď. V době, kdy grafiku neřeším, u her jinak přemýšlím a hru chápu naprosto jinak než v patnácti letech.
Jelikož jsem si hru celkem pamatoval, tak pro mě nebyly překvapením lokace, do kterých jsem se během hraní podíval, ale díky jinému rozložení skillů jsem místo vraždící mašiny byl spíše tichý agent s pistolkou a umem se jedním paklíčem a multitoolem dostat prakticky kamkoliv. Díky tomu se mi otevřelo naprosto jiné vnímáni lokací. Pokud v něčem DX exceluje, je to právě ta prošpikovanost tajnými ventilačkami, chodbami a úkryty. Skoro každé skryté zákoutí člověka odmění ať už novou cestou k cíli, nebo nějakým itemem, který se hodí. V tom je vlastně taky ta boží věc, že prostě každé vylepšení zbraně se hodí, každý náboj do pistole se počítal, každý nalezený aug canister mě potěšil natolik, že si nepamatuji jinou hru, kde bych měl z nalezeného předmětu takovou radost (a to jsem tu zmínil závislost na WoWku, která je o dropování itemů :D). Každá lokace má skvělou a odlišnou atmosféru. Ať je to špinavý New York, barevný Hong Kong, nebo třeba podvodní laboratoře. Navíc lokace naprosto geniálně podtrhuje hudba. Stačí abych si zabroukal Hong Kong theme a tu lokaci hned vidím před očima. A i když jsou tu i sevřenější lokace, jako třeba již zmiňovaná podvodní laboratoř, tak i tam je bohatá nabídka cestiček k taktizování. Navíc konkrétně u podvodních laboratoří na mě fungoval skvěle pocit toho, že jdu pořád hlouběji a že mě na konci čeká nějaký důležitý moment. Ten moment byl pokec s Bobem Pagem a následný boss fight, kde se mi podařilo zabít Waltona Simonse.
Celkově, že hra na vás neřve "teď můžeš zachránit bratra, teď můžeš zabít tohoto" i když to není na první dobrou ta možnost, která by vás jako první napadla, je skvělé a bohužel už celkem nevídané. V moment Kdy jsem v letadle při tomhle hraní na asi sedmý pokus zabil Anu Navvare a později jsem při útěku z UNATCO zjistil, že ta mrcha má killphrase tak mě začalo hnedka v hlavě šrotovat, jak při dalším hraní si dám pozor abych se k tomuhle dostal a využil to ve správný moment. A to samé platí pro Gunthera. Vlastně při celém průzkumu hrou jsem nakousl různé možnosti, jak by šly věci okolo postav jinak vyřešit a těším se, až je prozkoumám v budoucnu.
Příběh hry skvěle graduje, každý chce dosáhnout svého a nikomu nejde úplně věřit. Řekl bych, že tenhle prvek nedůvěry podporuje i fakt jak to dopadne s UNATCO celkem brzo na začátku hry. Pořád jsem si říkal, že ten nebo onen má nějaké vedlejší úmysly. A většinou to tak bylo. Nic není černobílé. Ke konci mi to přišlo už malinko zamotané, ale je to na úkor velkého lore a obřího množství postav a různých skupin, AI, korporací atd... Je fakt skvělé, že i než jsem to dohrál teď potřetí, tak jsem si pamatoval, že tam bude ten a ten. A navíc k mému překvapení jsem některé z nich teď dokonce ani nepotkal.
Na závěr bych jen rád zmínil, že mě mrzí, jak to se značkou dopadlo. I když jednička je geniální, tak Human Revolution a Mankin Divided jsou naprosto skvělé hry. A tam kde jsem si u HR všiml jemných náznaků v podobě emailů a zpráv o postavách z jedničky, tak v Mankin Divided už reálně figurovali. A právě to pokračování mělo být ten poslední dílek skládačky. Adam měl z Boba Page vytvořit to, co je. To, jaký je v prvním díle. Nezbývá mi nic jiného než doufat, že se někdy stane zázrak a toho posledního dílku se dočkáme. V tenhle momenty bych byl vděčný i za knihu, která by to dovyprávěla.
Deus Ex je naprosto geniální a nadčasová hra. Už teď vím, že návrat ke hře tentokrát nebude trvat několik let.
PS: Hru jsem hrál s GMDX modem.
Na úvod je potřeba říct malé zasvěcení. Jelikož jsem ročník 96, tak jsem se k původnímu DX nedostal v době vydaní a ani v nejbližších letech. Z nějakého neznámého důvodu mě hra míjela až do roku 2011. Možná by to šlo o pár let dříve, ale byly to zrovna roky WoWka a nic moc jiného mě herně tehdy nezajímalo. Díky lásce ke Ghost in The Shell, a následnému seriálovému pokračování Stand Alone Complex, jsem si vybudoval celkem dost silné sympatie k žánru cyberpunk. Proto jsem již ve zmíněném roce vyhlížel Deus Ex Human Revolution a i když už jsem věděl, že existuje nějaká jednička i dvojka, tak si tehdejší mladé já odfrklo nad grafikou prvních her série a vyhlíželo jen Human Revolution. Díky HR mě svět Deus Ex naprosto pohltil a já chtěl víc. A tehdy bylo jediné východisko. Pustit se do původní hry téhle série. Na první dohrání mě hra bavila a hodně jsem si ji užil, dokonce tak, že jsem cca po půl roce dal repete. No a ke třetímu dohrání jsem se dostal teď. V době, kdy grafiku neřeším, u her jinak přemýšlím a hru chápu naprosto jinak než v patnácti letech.
Jelikož jsem si hru celkem pamatoval, tak pro mě nebyly překvapením lokace, do kterých jsem se během hraní podíval, ale díky jinému rozložení skillů jsem místo vraždící mašiny byl spíše tichý agent s pistolkou a umem se jedním paklíčem a multitoolem dostat prakticky kamkoliv. Díky tomu se mi otevřelo naprosto jiné vnímáni lokací. Pokud v něčem DX exceluje, je to právě ta prošpikovanost tajnými ventilačkami, chodbami a úkryty. Skoro každé skryté zákoutí člověka odmění ať už novou cestou k cíli, nebo nějakým itemem, který se hodí. V tom je vlastně taky ta boží věc, že prostě každé vylepšení zbraně se hodí, každý náboj do pistole se počítal, každý nalezený aug canister mě potěšil natolik, že si nepamatuji jinou hru, kde bych měl z nalezeného předmětu takovou radost (a to jsem tu zmínil závislost na WoWku, která je o dropování itemů :D). Každá lokace má skvělou a odlišnou atmosféru. Ať je to špinavý New York, barevný Hong Kong, nebo třeba podvodní laboratoře. Navíc lokace naprosto geniálně podtrhuje hudba. Stačí abych si zabroukal Hong Kong theme a tu lokaci hned vidím před očima. A i když jsou tu i sevřenější lokace, jako třeba již zmiňovaná podvodní laboratoř, tak i tam je bohatá nabídka cestiček k taktizování. Navíc konkrétně u podvodních laboratoří na mě fungoval skvěle pocit toho, že jdu pořád hlouběji a že mě na konci čeká nějaký důležitý moment. Ten moment byl pokec s Bobem Pagem a následný boss fight, kde se mi podařilo zabít Waltona Simonse.
Celkově, že hra na vás neřve "teď můžeš zachránit bratra, teď můžeš zabít tohoto" i když to není na první dobrou ta možnost, která by vás jako první napadla, je skvělé a bohužel už celkem nevídané. V moment Kdy jsem v letadle při tomhle hraní na asi sedmý pokus zabil Anu Navvare a později jsem při útěku z UNATCO zjistil, že ta mrcha má killphrase tak mě začalo hnedka v hlavě šrotovat, jak při dalším hraní si dám pozor abych se k tomuhle dostal a využil to ve správný moment. A to samé platí pro Gunthera. Vlastně při celém průzkumu hrou jsem nakousl různé možnosti, jak by šly věci okolo postav jinak vyřešit a těším se, až je prozkoumám v budoucnu.
Příběh hry skvěle graduje, každý chce dosáhnout svého a nikomu nejde úplně věřit. Řekl bych, že tenhle prvek nedůvěry podporuje i fakt jak to dopadne s UNATCO celkem brzo na začátku hry. Pořád jsem si říkal, že ten nebo onen má nějaké vedlejší úmysly. A většinou to tak bylo. Nic není černobílé. Ke konci mi to přišlo už malinko zamotané, ale je to na úkor velkého lore a obřího množství postav a různých skupin, AI, korporací atd... Je fakt skvělé, že i než jsem to dohrál teď potřetí, tak jsem si pamatoval, že tam bude ten a ten. A navíc k mému překvapení jsem některé z nich teď dokonce ani nepotkal.
Na závěr bych jen rád zmínil, že mě mrzí, jak to se značkou dopadlo. I když jednička je geniální, tak Human Revolution a Mankin Divided jsou naprosto skvělé hry. A tam kde jsem si u HR všiml jemných náznaků v podobě emailů a zpráv o postavách z jedničky, tak v Mankin Divided už reálně figurovali. A právě to pokračování mělo být ten poslední dílek skládačky. Adam měl z Boba Page vytvořit to, co je. To, jaký je v prvním díle. Nezbývá mi nic jiného než doufat, že se někdy stane zázrak a toho posledního dílku se dočkáme. V tenhle momenty bych byl vděčný i za knihu, která by to dovyprávěla.
Deus Ex je naprosto geniální a nadčasová hra. Už teď vím, že návrat ke hře tentokrát nebude trvat několik let.
PS: Hru jsem hrál s GMDX modem.
Kingdom Come: Deliverance II
Pro: lore a svět, postavy, několik možností dosažení cíle, soundtrack, skills, atmosféra lokací, hratelnost
Proti: Možná zastaralá grafika, ale to není důležité.