Dark Sector mě zaujal již prvními informacemi. Nové screenshoty a videa jsem hladově vyhledával a pak spokojeně hltal a mé očekávání rostlo čím dal víc. Když hra konečně vyšla na X360, překecal jsem mého bráchu (samá ochota, mimochodem), aby hru zakoupil. Nakonec mi děkoval, jelikož ho opravdu chytla, zatímco mě to přišlo poněkud nemastné neslané, což ovšem bylo nejspíš způsobeno tou skutečností, že jsem na X360 ovladač tehdy nebyl vůbec zvyklý a hrálo se mi s ním velmi nepohodlně. Nicméně jsem na hru nezapomněl, a když byla ohlášena PC konverze, zajásal jsem menším blahem.
Hned ze začátku mě ovšem vyděsila nemožnost si trochu podrobněji přizpůsobit grafické nastavení. HW nároky jsou ovšem přívětivé, takže jsem v tomto směru neměl nejmenší problém. Narozdíl od Wanted, který měl prakticky totožné nastavení grafiky, zde navíc je možnost inverzovat vertikální osu myši, což mou natěšenost ještě zvyšovalo.
Zprvu mě zamrzela absence více nastavitelných obtížností, ovšem jak se časem ukázalo, obtížnost je v této hře dobře vyvážená (a po dohrání jsem neměl chuť ani potřebu to zkoušet znovu na brutální obtížnost). Úvodní kapitola mě uchvátila už na Xboxu, nyní jsem ovšem ocenil daleko ostřejší obraz a můžu říct, že tahle hra i po tom roce vypadá celkově setsakramentsky dobře. Dalším kritickým aspektem, na kterém se mohli ti stojící za konverzí kvalitně nabít hubu, je ovládání. To je na PC naprosto bezproblémové - myš reaguje spolehlivě, s Haydenem se manipuluje pohodlně a ovládat Glaive je po nějaké té chvilce taky hračka.
Samotné Glaive zde však dle mého názoru nebylo poskytnuto dostatečně místa a tak její potenciál není plně využit. Dobrou polovinu jejích funkcí jsem nikdy nepoužil, jelikož to nikdy nebylo za potřebí a na tu či onu funkci jsem si během hraní ani nevzpomněl. Nicméně, ta druhá půlka funkcí je parádní a opravdu jsem se při oddělování hlav či končetin nepřátel tímto neokoukaným způsobem jistou dobu dobře bavil. Využití Glaive při řešení některých puzzlů a při bojování s bossy se taky povedlo na výbornou a opravdu bude třeba občas zapojit mozek a dobře prozkoumat okolí (což je fikaný způsob, jak hráče donutit si herní prostředí projít celé a důkladně, čehož dnes dosáhne málo která hra).
Když už jsem nakousl ty bosse a herní prostředí, rozhodně musím pochválit všeobecnou varialibitu. Lokace, do nichž jsou jednotlivé kapitoly zasazeny, se od sebe opravdu liší a každá nabízí trochu odlišný zážitek, ať už jde o pouhé využití Glaive nebo o celkový postup danou částí. Bossů je zde hodně (a já rád bosse), a každý z nich je originální. Jediné mínus zde spočívá v poněkud nesmyslném snížení obtížnosti v poslední kapitole - hned ze startu je vám k dispozici jeden z těch nadupaných mechů, ve kterém jste s trochou ostražitosti prakticky nepřemožitelní, po celkem krátké procházce vás zase čeká obyčejná přestřelka, která se svou porcí napětí vrací o takových pět kapitol zpátky, a hned potom jste vrženi před samotného finálního bosse, se kterým jsem ovšem měl za celou hru snad nejmenší problém.
Zatím hru jenom chválím, ovšem hodnocení tomu moc neodpovídá, a to z jednoho prostého důvodu - je to hodně krátký herní zážitek, který navíc stihne nudit a spadnout do mírného stereotypu. Ona varialibita více méně úspěšně tlumí větší náznaky repetičnosti, ovšem jen naprostý ignorant by nespozoroval těch pár zádrhelů. Souboje s obyčejnými nepřáteli začnou nudit celkem brzy - Glaive je tak úžasná, že se jí hráč pokouší využívat co nejčastěji (a taky musí, jelikož jinak by nepřežil), což drasticky redukuje smysl střelných zbraní. Na ty se hráč obrátí v pozdější fázi hry, kdy začne přituhovat a bude třeba se naučit využívat oba nástroje najednou. V tu chvíli se však ukáže, že ačkoliv tato kombinace funguje poměrně dobře, není to až taková sranda. Pokud jsem měl více využívat střelné zbraně, měli je udělat zajímavější, věrohodnější a ve větším množství, a pokud jsem měl ujíždět na Glaive, měli víc máknout na jejím použití v souboji, jelikož takhle jsem vlastně omezen pouze na hod a bodnutí zblízka. Když ale dojde na hádanky a bossy, není si na co stěžovat, jak jsem už řekl.
Dark Sector vypadá fantasticky a ze začátku uchvácí. V jádru se však stále jedná o vcelku prostou střílečku obohacenou o pár neokoukaných prvků. Kvalita konverze je však perfektní a za ni zvyšuju hodnocení o pět procent.
Hned ze začátku mě ovšem vyděsila nemožnost si trochu podrobněji přizpůsobit grafické nastavení. HW nároky jsou ovšem přívětivé, takže jsem v tomto směru neměl nejmenší problém. Narozdíl od Wanted, který měl prakticky totožné nastavení grafiky, zde navíc je možnost inverzovat vertikální osu myši, což mou natěšenost ještě zvyšovalo.
Zprvu mě zamrzela absence více nastavitelných obtížností, ovšem jak se časem ukázalo, obtížnost je v této hře dobře vyvážená (a po dohrání jsem neměl chuť ani potřebu to zkoušet znovu na brutální obtížnost). Úvodní kapitola mě uchvátila už na Xboxu, nyní jsem ovšem ocenil daleko ostřejší obraz a můžu říct, že tahle hra i po tom roce vypadá celkově setsakramentsky dobře. Dalším kritickým aspektem, na kterém se mohli ti stojící za konverzí kvalitně nabít hubu, je ovládání. To je na PC naprosto bezproblémové - myš reaguje spolehlivě, s Haydenem se manipuluje pohodlně a ovládat Glaive je po nějaké té chvilce taky hračka.
Samotné Glaive zde však dle mého názoru nebylo poskytnuto dostatečně místa a tak její potenciál není plně využit. Dobrou polovinu jejích funkcí jsem nikdy nepoužil, jelikož to nikdy nebylo za potřebí a na tu či onu funkci jsem si během hraní ani nevzpomněl. Nicméně, ta druhá půlka funkcí je parádní a opravdu jsem se při oddělování hlav či končetin nepřátel tímto neokoukaným způsobem jistou dobu dobře bavil. Využití Glaive při řešení některých puzzlů a při bojování s bossy se taky povedlo na výbornou a opravdu bude třeba občas zapojit mozek a dobře prozkoumat okolí (což je fikaný způsob, jak hráče donutit si herní prostředí projít celé a důkladně, čehož dnes dosáhne málo která hra).
Když už jsem nakousl ty bosse a herní prostředí, rozhodně musím pochválit všeobecnou varialibitu. Lokace, do nichž jsou jednotlivé kapitoly zasazeny, se od sebe opravdu liší a každá nabízí trochu odlišný zážitek, ať už jde o pouhé využití Glaive nebo o celkový postup danou částí. Bossů je zde hodně (a já rád bosse), a každý z nich je originální. Jediné mínus zde spočívá v poněkud nesmyslném snížení obtížnosti v poslední kapitole - hned ze startu je vám k dispozici jeden z těch nadupaných mechů, ve kterém jste s trochou ostražitosti prakticky nepřemožitelní, po celkem krátké procházce vás zase čeká obyčejná přestřelka, která se svou porcí napětí vrací o takových pět kapitol zpátky, a hned potom jste vrženi před samotného finálního bosse, se kterým jsem ovšem měl za celou hru snad nejmenší problém.
Zatím hru jenom chválím, ovšem hodnocení tomu moc neodpovídá, a to z jednoho prostého důvodu - je to hodně krátký herní zážitek, který navíc stihne nudit a spadnout do mírného stereotypu. Ona varialibita více méně úspěšně tlumí větší náznaky repetičnosti, ovšem jen naprostý ignorant by nespozoroval těch pár zádrhelů. Souboje s obyčejnými nepřáteli začnou nudit celkem brzy - Glaive je tak úžasná, že se jí hráč pokouší využívat co nejčastěji (a taky musí, jelikož jinak by nepřežil), což drasticky redukuje smysl střelných zbraní. Na ty se hráč obrátí v pozdější fázi hry, kdy začne přituhovat a bude třeba se naučit využívat oba nástroje najednou. V tu chvíli se však ukáže, že ačkoliv tato kombinace funguje poměrně dobře, není to až taková sranda. Pokud jsem měl více využívat střelné zbraně, měli je udělat zajímavější, věrohodnější a ve větším množství, a pokud jsem měl ujíždět na Glaive, měli víc máknout na jejím použití v souboji, jelikož takhle jsem vlastně omezen pouze na hod a bodnutí zblízka. Když ale dojde na hádanky a bossy, není si na co stěžovat, jak jsem už řekl.
Dark Sector vypadá fantasticky a ze začátku uchvácí. V jádru se však stále jedná o vcelku prostou střílečku obohacenou o pár neokoukaných prvků. Kvalita konverze je však perfektní a za ni zvyšuju hodnocení o pět procent.
Grim Dawn
Pro: Grafika, HW nároky, celková kvalita konverze, varialibita prostředí, úkolů i bossů, použití Glaive při řešení puzzlů a soubojů s bossy, vyvážená obtížnost, první kapitoly uchvácejí
Proti: Glaive při soubojích s normálními nepřáteli brzy omrzí, herní doba, chudší arzenál střelných zbraní, mírný stereotyp, poslední kapitola