Od Inevitable Excess jsem čekala rozšíření, které posune moji družinu dobrodruhů a celý příběh do ještě epičtějších výšin. Něco jako Throne of Bhaal, Hordes of the Underdark nebo Mask of the Betrayer, kde se hlavní postavy stávají všemocnými bytostmi, navštíví všemožné sféry existence a jednají s bohy jako se sobě rovnými. Sama jsem byla zvědavá, jak k tomu toto DLC přistoupí, protože hodně z toho se děje už v základním Wrath of the Righteous, a to ani ne tak daleko od začátku hry. Kam by se to mohlo ještě posunout?

Očekávání se splnilo jen napůl. Postavy už mají maximální úroveň a žádné vyšší se v tomto DLC nedočkají. Pár nesmyslně přesílených magických předmětů sice najdete, ale nic, co by významně změnilo moc vašeho buildu. Co se však změnilo extrémně, je výše statistik nepřátel.

No a z hlediska příběhu vlastně sama nevím. Příběh není typickým epickým pokračováním, ale jakýmsi rozvětvením, které nastane chvíli před finálním soubojem. Tato druhá větev příběhu je... velmi zajímavá, velmi originální a velmi "planescapově" podivná v dobrém slova smyslu, ale nedokážu se ubránit pocitu, že je také velmi zbytečná.

Inevitable Excess jsem si užila, ale myslím, že kdyby neexistoval, nikomu by nechyběl.