Herní výzva 2025 – 4. Byl jednou jeden život (Hardcore)
Již o doby vydání je třetí díl série Assassin's Creed jedním z nejrozporuplnějších dílů. Já ale vždy patřil mezi dle mého názoru menšinu, který jej považovala za jeden z nejlepší dílů série. Po letech se dočkal remasteru, který krom snahy o vylepšení vizuálu kompletuje také veškerá DLC. Samotnou recenzi bych tak rád věnoval kombinaci původní hry a remasteru. Jak je na tom hra, jejíž originál se datuje už do roku 2012, nyní?
Již před samotným vydáním mě velmi zaujalo zasazení, které se od všech předchozích dílů série velmi lišilo. Území dnešních USA a její samotný vznik? Hlavní postava z řad původního obyvatelstva? Tomu se říká změna! O to překvapivější byl hned několikahodinový úvod hry, který bych jen velmi nerad více rozpitvával a prozrazoval všem, kteří se doposud s tímto dílem nesetkali. Mohu jen říci, že samotný příběh mi přijde i doposud v kombinaci s Eziovou trilogií nejoriginálnější z celé série. Hlavní postava, která právě byla jedním z nejrozporuplnější prvků hry, možná neaspiruje na sympaťáka roku, ale řekněme si upřímně. Jací bychom asi byli v jeho situaci my? Naopak co oceňuji je dle mého naprosto autentické chování člověka, kterému vzali takřka vše a nakonec ho chtějí připravit i o to málo zbývající (možná s výjimkou chování vůči Achillovi). Když každý krok vpředu následují dva, ne-li tři kroky zpátky a vlastně ani ten krok vpřed není tak úplně správný.
Samotné zasazení rozhodně nezklamalo. Dnešní velkoměsta vidět v době jejich vzniku a rozkvětu, přírodní úkazy, ale také poprvé změna ročního období, kdy se střídá zasněžená krajina s letními západy slunce. Zkrátka nádhera. Je to také asi jediný úkaz, kde je dle mého názoru remaster skutečně pozitivně vidět. Nasvícení některých scén je zkrátka a dobře leší. To čemu remaster malinko ublížil jsou naopak obličeje. Zkrátka ne vše se dá vylepšit pouhým uscalem a někdy postavy vypadají spíše komicky (série definitivních edic GTA by mohla vyprávět).
Hratelnost je velmi dobrá a ve všech aspektech je lepší než u předchozích dílů. Přidává více zbraní (tomahawk, luk), vylepšuje parkur a dokonce nabízí velkou věc v podobě námořních bitev, které dokonce inspirovali vývojáře ke vzniku dalšího pokračování v podobě Assassin's Creed IV: Black Flag.
Důležitou součástí je také velký důraz na skutečné události a celou řadu reálných historických postav. Ačkoliv novější díly stále tuto cestu následují, nepřijde mi už tak vydařená a funkční, jako tomu bylo právě zde. Postavy jako George Washington, Charles Lee nebo celá řada událostí jako dostaveníčko v přístavu s čajem. Zde dochází k kombinaci toho, co hru definuje. Velmi zajímavé avšak velmi lineární mise. To je asi jediný kámen úrazu, který ale v porovnání s novějšími nekonečně otevřenými úkoly a světy novějších dílů stál vychází jako vítěz.
Nakonec bych se rád zmínil také o lince v současnosti, kvůli které vlastně minulostí brouzdáme. Konec světa se blíží a klíč k jeho záchraně se nachází právě někde v minulosti. Také je too snad naposledy, co má linka současnosti nějaký hlubší smysl a není jen zbytečným doplňkem, který tam přeci MUSÍ být. Součástí je také opět několik výletů (mrakodrap, stadion v Brazílii, Abstergo), které velmi dobře doplňují hlavní příběh a zpestřují samotnou hratelnost.
Když se to vezme kolem a kolem, vlastně mě trochu mrzí, kam se série za poslední léta dostala. Ačkoliv stále se na každý nový díl velmi těším, tak tohle bylo opravdu něco. Právě v době vydání třetího dílu jsem snil o tom, kam by se se mohla série vydat dál (a na mnohá místa i vydala). Nápady byly takřka nekonečně, ale nyní, ačkoliv stále několik míst mám, nevím jestli o to vlastně stojím. Nechci říkat, že série už nyní tak dobrá co bývala, stál mě to baví. Spíše by bylo možná vhodnější použít: série už zkrátka není taková co bývala. A bojím se, že už ani nikdy nebude.
Hodnocení: 95 %
Již o doby vydání je třetí díl série Assassin's Creed jedním z nejrozporuplnějších dílů. Já ale vždy patřil mezi dle mého názoru menšinu, který jej považovala za jeden z nejlepší dílů série. Po letech se dočkal remasteru, který krom snahy o vylepšení vizuálu kompletuje také veškerá DLC. Samotnou recenzi bych tak rád věnoval kombinaci původní hry a remasteru. Jak je na tom hra, jejíž originál se datuje už do roku 2012, nyní?
Již před samotným vydáním mě velmi zaujalo zasazení, které se od všech předchozích dílů série velmi lišilo. Území dnešních USA a její samotný vznik? Hlavní postava z řad původního obyvatelstva? Tomu se říká změna! O to překvapivější byl hned několikahodinový úvod hry, který bych jen velmi nerad více rozpitvával a prozrazoval všem, kteří se doposud s tímto dílem nesetkali. Mohu jen říci, že samotný příběh mi přijde i doposud v kombinaci s Eziovou trilogií nejoriginálnější z celé série. Hlavní postava, která právě byla jedním z nejrozporuplnější prvků hry, možná neaspiruje na sympaťáka roku, ale řekněme si upřímně. Jací bychom asi byli v jeho situaci my? Naopak co oceňuji je dle mého naprosto autentické chování člověka, kterému vzali takřka vše a nakonec ho chtějí připravit i o to málo zbývající (možná s výjimkou chování vůči Achillovi). Když každý krok vpředu následují dva, ne-li tři kroky zpátky a vlastně ani ten krok vpřed není tak úplně správný.
Samotné zasazení rozhodně nezklamalo. Dnešní velkoměsta vidět v době jejich vzniku a rozkvětu, přírodní úkazy, ale také poprvé změna ročního období, kdy se střídá zasněžená krajina s letními západy slunce. Zkrátka nádhera. Je to také asi jediný úkaz, kde je dle mého názoru remaster skutečně pozitivně vidět. Nasvícení některých scén je zkrátka a dobře leší. To čemu remaster malinko ublížil jsou naopak obličeje. Zkrátka ne vše se dá vylepšit pouhým uscalem a někdy postavy vypadají spíše komicky (série definitivních edic GTA by mohla vyprávět).
Hratelnost je velmi dobrá a ve všech aspektech je lepší než u předchozích dílů. Přidává více zbraní (tomahawk, luk), vylepšuje parkur a dokonce nabízí velkou věc v podobě námořních bitev, které dokonce inspirovali vývojáře ke vzniku dalšího pokračování v podobě Assassin's Creed IV: Black Flag.
Důležitou součástí je také velký důraz na skutečné události a celou řadu reálných historických postav. Ačkoliv novější díly stále tuto cestu následují, nepřijde mi už tak vydařená a funkční, jako tomu bylo právě zde. Postavy jako George Washington, Charles Lee nebo celá řada událostí jako dostaveníčko v přístavu s čajem. Zde dochází k kombinaci toho, co hru definuje. Velmi zajímavé avšak velmi lineární mise. To je asi jediný kámen úrazu, který ale v porovnání s novějšími nekonečně otevřenými úkoly a světy novějších dílů stál vychází jako vítěz.
Nakonec bych se rád zmínil také o lince v současnosti, kvůli které vlastně minulostí brouzdáme. Konec světa se blíží a klíč k jeho záchraně se nachází právě někde v minulosti. Také je too snad naposledy, co má linka současnosti nějaký hlubší smysl a není jen zbytečným doplňkem, který tam přeci MUSÍ být. Součástí je také opět několik výletů (mrakodrap, stadion v Brazílii, Abstergo), které velmi dobře doplňují hlavní příběh a zpestřují samotnou hratelnost.
Když se to vezme kolem a kolem, vlastně mě trochu mrzí, kam se série za poslední léta dostala. Ačkoliv stále se na každý nový díl velmi těším, tak tohle bylo opravdu něco. Právě v době vydání třetího dílu jsem snil o tom, kam by se se mohla série vydat dál (a na mnohá místa i vydala). Nápady byly takřka nekonečně, ale nyní, ačkoliv stále několik míst mám, nevím jestli o to vlastně stojím. Nechci říkat, že série už nyní tak dobrá co bývala, stál mě to baví. Spíše by bylo možná vhodnější použít: série už zkrátka není taková co bývala. A bojím se, že už ani nikdy nebude.
Hodnocení: 95 %
Pro: Svět, zasazení, reálné postavy a události, autentická hlavní postava, námořní bitvy, grafické zpracování.
Proti: Možná příliš lineární a uzavřené mise, nepříliš výrazný remaster.