No... nebylo to špatné, ale dle ohlasů jsem čekal asi trochu víc.
Je sice fajn, že ve hře můžete dělat všemožné vylomeniny, koupit si domeček, randit, oženit se, rybařit, nadávat, plnit nejrůznější úkoly pro tajemné dveře atd., ale co je to platné, když je stejně gameplay smrsknutý na nepříliš zábavný soubojový systém s divnou kamerou.
Nemohl jsem si pomoct, ale svět a postavy v něm jsem nedokázal vnímat jako nic víc než jen kulisu pro mě, jakožto hrdinu, kolem kterého se vše točí. Což není vyloženě šptně, ale zkrátka jsem neměl vůbec chuť dělat cokoliv jiného než hlavní a vedlejší úkoly. U obchodníka si tak např. můžete koupit nový titul, kterým vás budou ostatní častovat (pokud máte dost vysoké renomé), ale když se vrátím po roce z vězení, guildmaster to nijak nekomentuje. Taky mi přijde divné, že v guildě pro hrdiny mám možnost přijímat úkoly pro bandity a páchat tak ničemnosti (genocida vesnice apod), eh.
Aspoň že magických schopností je docela dost a člověk se může docela vyřádit tím, jak se chce profilovat, i když já stejně používal tak 3 - 4 kouzla, protože grindovat pořád dokola respawnující nepřátele v těch samých minilokacích se mi zhruba v půlce zajedlo. A nedej bože, když máte v rámci úkolu někoho chránit, protože dotyčný/á většinou moc inteligence a hitpointů nemá, takže ať při vás stojí všichni svatí, pokud nemáte kouzlo léčení...
Taky mě nějak nenapadlo, že lektvary přidávající zkušeností bodíky jich přiřadí víc, pokud mám aktivní multiplikátor. Takhle jsem přišel o hezkých pár desítek tisíc zkušenostních bodů. No, co už.
Kamera mi přišla zvláštně neposedná, ale to mi moc nevadilo, když jsem nepřátele většinou střílel lukem zdálky. Co mi vadilo mnohem víc byl inventář, resp. jakékoliv menu - něco tak zdlouhavého, blbého a nepřehledného jsem už dlouho neviděl, to jsem s láskou vzpomínal na inventář v Kingdom Come. V důsledku toho se mi nechtělo kromě lektvarů nakupovat vůbec nic, takže novou zbraň a zbroj jsem za hru koupil nové dohromady asi dvakrát.
Ještě taky docela otravovalo zaměření na nepřítele, resp. doba, po kterou zůstal umírající nepřítel zaměřený. Zatímco se tedy nešťastník svíjel ve smrtelné křeči a spadnul na zem, jeho kolegové měli spoustu času do mě bušit, protože po celou tuto dobu jsem na něj měl zamknutou kameru. To se nejvíc projevilo v hlavním úkolu v aréně.
Příběh nenadchne ani neurazí, hlavní záporák je fajn (i když nevím, co bych si proti němu počal, kdybych nepoužíval luk...) a zrádce ve svých řadách odhadnete hned, jak se na scéně objeví. Na to, jak humorně je celá hra laděna, je ale příběh místy brutální a krutý.
Škoda, že konzolovitost je ze hry cítit opravdu hodně. Proto mám teď chuť rituálně se očistit dohráním nějaké FPS nebo RTS strategie na klávesnici a myši, jako správný člen glorious PC master race...
Herní výzva 2025 - Byl jednou jeden život (HC)
Je sice fajn, že ve hře můžete dělat všemožné vylomeniny, koupit si domeček, randit, oženit se, rybařit, nadávat, plnit nejrůznější úkoly pro tajemné dveře atd., ale co je to platné, když je stejně gameplay smrsknutý na nepříliš zábavný soubojový systém s divnou kamerou.
Nemohl jsem si pomoct, ale svět a postavy v něm jsem nedokázal vnímat jako nic víc než jen kulisu pro mě, jakožto hrdinu, kolem kterého se vše točí. Což není vyloženě šptně, ale zkrátka jsem neměl vůbec chuť dělat cokoliv jiného než hlavní a vedlejší úkoly. U obchodníka si tak např. můžete koupit nový titul, kterým vás budou ostatní častovat (pokud máte dost vysoké renomé), ale když se vrátím po roce z vězení, guildmaster to nijak nekomentuje. Taky mi přijde divné, že v guildě pro hrdiny mám možnost přijímat úkoly pro bandity a páchat tak ničemnosti (genocida vesnice apod), eh.
Aspoň že magických schopností je docela dost a člověk se může docela vyřádit tím, jak se chce profilovat, i když já stejně používal tak 3 - 4 kouzla, protože grindovat pořád dokola respawnující nepřátele v těch samých minilokacích se mi zhruba v půlce zajedlo. A nedej bože, když máte v rámci úkolu někoho chránit, protože dotyčný/á většinou moc inteligence a hitpointů nemá, takže ať při vás stojí všichni svatí, pokud nemáte kouzlo léčení...
Taky mě nějak nenapadlo, že lektvary přidávající zkušeností bodíky jich přiřadí víc, pokud mám aktivní multiplikátor. Takhle jsem přišel o hezkých pár desítek tisíc zkušenostních bodů. No, co už.
Kamera mi přišla zvláštně neposedná, ale to mi moc nevadilo, když jsem nepřátele většinou střílel lukem zdálky. Co mi vadilo mnohem víc byl inventář, resp. jakékoliv menu - něco tak zdlouhavého, blbého a nepřehledného jsem už dlouho neviděl, to jsem s láskou vzpomínal na inventář v Kingdom Come. V důsledku toho se mi nechtělo kromě lektvarů nakupovat vůbec nic, takže novou zbraň a zbroj jsem za hru koupil nové dohromady asi dvakrát.
Ještě taky docela otravovalo zaměření na nepřítele, resp. doba, po kterou zůstal umírající nepřítel zaměřený. Zatímco se tedy nešťastník svíjel ve smrtelné křeči a spadnul na zem, jeho kolegové měli spoustu času do mě bušit, protože po celou tuto dobu jsem na něj měl zamknutou kameru. To se nejvíc projevilo v hlavním úkolu v aréně.
Příběh nenadchne ani neurazí, hlavní záporák je fajn (i když nevím, co bych si proti němu počal, kdybych nepoužíval luk...) a zrádce ve svých řadách odhadnete hned, jak se na scéně objeví. Na to, jak humorně je celá hra laděna, je ale příběh místy brutální a krutý.
Škoda, že konzolovitost je ze hry cítit opravdu hodně. Proto mám teď chuť rituálně se očistit dohráním nějaké FPS nebo RTS strategie na klávesnici a myši, jako správný člen glorious PC master race...
Herní výzva 2025 - Byl jednou jeden život (HC)
Pro: Pohádkové prostředí, spousta kouzel a možností, jak se s postavou vyblbnout - pokud vás zaujmou
Proti: ... - mě nezaujaly, celková konzolovitost, kamera, zaměřování na umírajícího nepřítele, INVENTÁŘ A MENU