V dnešní době remasterů a remaků se v herní komunitě často řeší otázka, zda je vůbec některá z vybraných her skutečně potřebuje a jestli častý HD upscale není jen pouhou ždímačkou peněz fanoušků dané hry či série. Stejné pochyby vyvolalo i oznámení remasteru první Syberie, o kterém se na fórech vedly vášnivé debaty. Mnozí fanoušci řešili, zda by nebylo lepší investovat do zcela nového dílu, než znovu vydávat remaster s minimálními změnami. Za sebe ale musím říct, že pokud někde vyleštěnější vydání opravdu dává smysl, pak právě u této série. Navíc se tu nedočkáme jen kosmetických úprav, ale kompletního přepracování hry do plně 3D podoby. Syberia má dnes už čtyři díly, přičemž třetí z nich přešel na modernější vizuál i uživatelské rozhraní. Proto dává logiku, že se Microids rozhodl první díl vizuálně přiblížit novějším částem série. Obešlo se to ale bez bugů, které jsou pro hry od tohoto vydavatele typické, a mělo toto vydání vlastně smysl?
Hned zkraje musím přiznat, že tohle bylo moje první setkání s touto sérií. Ne že bych ji neznal, ba naopak. Chvalozpěvy o ní jsem slýchal na fórech i v různých herních žebříčcích už dlouho. Bohužel téma pro mě nikdy nebylo natolik přitažlivé, abych nedal přednost jiným klasikám, jako třeba Gabriel Knight. Proto jsem oznámení remasteru bral jako jasné pošťouchnutí Syberii konečně zkusit a nelituji. Recenzi se tak pokusím pojmout i trochu pro nováčky: nebudu rozebírat samotné základy originálu, ale spíš se pokusím naznačit, co od příběhu čekat a zda je hra pro vás. Poté se zaměřím na to, jaké změny remaster přináší, jak fungují a zda jsou skutečně k lepšímu.
Začněme tedy příběhem. Ten zůstal beze změny a krom pár pozměněných puzzlů nenabízí žádnou odchylku. V hlavní roli je tu mladá právnička Kate Walker, která přijíždí do francouzského městečka Valadilene, aby uzavřela smlouvu o koupi místní továrny na hračky. Po příjezdu ji ale čeká nepříjemné zjištění: majitelka továrny Anna právě zemřela a pravděpodobně existuje právoplatný dědic. Je to její mladší bratr Hans, geniální konstruktér a vynálezce, který je však dlouhá léta nezvěstný. Kate se tedy vydává na dlouhou pouť po jeho stopách, která je zároveň cestou k poznání sama sebe.
Nečekejte žádný mysteriózní, zvraty nabitý příběh. Spíš klidnou, někdy i relaxační melancholickou cestu napříč Evropou, při níž hlavní hrdinka prochází vnitřní emotivní proměnou, která pozvolna prostupuje a vyvíjí se napříč hrou. Nebudu lhát, první hodinu mi trochu trvalo se do hry naplno dostat, ale jakmile to „kliklo“, už jsem se od příběhu neodpoutal. Celou vaší cestou navíc lemují Automatoni, což jsou vynálezy hledaného Hanse. Popsal bych je jako složité, „hodinářsky“ působící mechanické bytosti z ozubených kol a hřídelí, poháněné principem perpetua mobile, nikoli elektřinou. Jsou centrální součástí herního světa, často inspirované automatony 18. století, budované tak, aby působily živě a plnily předem dané úkoly – byť jsou omezené svým naprogramováním.
Díky nim má hra nejen steampunkový šmrnc, ale zároveň i silný nádech magického realismu, který jde cítit v každé nové lokaci. Často jsem tak jen nasával a užíval si nové lokace a jejich atmosféru. To je i hlavní aspekt celého příběhu. Celé je to spíš magický, pomalý zážitek o cestě a dá se říci i o rozjímání. Pokud s tímto očekáváním do hry půjdete, nebudete zklamáni. Hlavní postava Kate je navíc velmi sympatická a nebojí se utrousit i nějakou tu stírací hlášku. Dále je tu autonom Oscar, jenž funguje jako humorný sidekick, a k tomu ansámbl roztodivných a zajímavě zvláštních charakterů, kteří celkově dotvářejí pohádkově snovou atmosféru. Dovolil bych si říct, že Evropa, po které cestujete, tu působí jako zvláštní magický svět, do něhož sem tam prosakují útržky toho našeho – ve hře provedené tím, že Kate volají známí a rodina skrze mobil z New Yorku. Takže tady vše zůstalo při starém a pokud vás můj popis zaujal, už jen tohle je důvod si hru pořídit.
Teď se ale podíváme na to nejhlavnější, a to jsou novinky a rozdíly oproti originálu. Když už jsme řešili příběh, dovolím si probrat to, co s ním přímo koresponduje, tedy puzzly. Ty, které zůstaly, jsou prakticky beze změny. Spíše jde o kosmetické úpravy. Občas je předmět k vyřešení položený na jiném místě nebo je úkon zjednodušený, takže už třeba není potřeba udělat extra krok k rozhýbání páky apod. Poté tu jsou ale i hádanky nově přidané. Není jich mnoho, ale jsou tu. Například jedním příkladem budiž oprava mechanického orchestru u akademie. V originálu stačilo dostat se do ovládací místnosti, zatáhnout za páčku a hotovo. V remasteru je to už trochu složitější a nyní je potřeba najít tři zvukové cihly a ty podle plánku dát do stroje.
Bohužel mi často přišlo, hlavně v této instanci, že se nově přidané puzzly spíš snaží uměle natahovat herní dobu, a působily na mě zbytečně. Přeci jen jít na fetch quest a hledat náhodně, nesmyslně po akademii poházené cihličky mi nepřijde úplně logické. Není to ale vyloženě nic, co by kazilo zážitek. Je to spíš trochu vtipné v porovnání s tím, že se remaster místy snaží některé zdlouhavější pasáže originálu zkrátit. Proto pak prodlužování herní doby banálními a ne moc zábavnými puzzly bije do očí.
Co je ale největší a podle mě i vítanou změnou, je pohyb po lokacích. Pro nováčky, kteří originál nehráli, jen doplním, že původně byla herní lokace rozsekaná na obrazovky. Vždy jste klikli na konec obrazovky a přepnuli jste se do další části lokace. Tady přichází největší novinka: vždy máte větší část lokace otevřenou a plynule si ji můžete s dynamickou kamerou procházet.
Celá recenze zde
Remaster Syberie je dle mého ve svém nitru povedený. Hra vypadá atmosféricky a nový grafický kabátek jí sluší. Dabing a soundtrack, jež zůstaly beze změny, jsou v dobré kvalitě a neděje se tu problém á la remaster Broken Swordu, kde byly zvukové stopy v horší kvalitě. Což ale bylo způsobené stářím nahrávek. Také interface a ovládání mi sedlo. Jediné, co remaster výrazně sráží, jsou především bugy, kterých, jak jste si mohli všimnout, je požehnaně, ale není to nic, co by za pár měsíců nemohlo ze hry úplně vymizet. A také nové hádanky, jež působí, jako by byly přidány „na sílu“. Krom toho je to ale povedený remaster, který nejen hru sjednocuje s novými díly, ale také ulehčuje některé části ve hře a přidává jí už dost potřebný facelift.
Hned zkraje musím přiznat, že tohle bylo moje první setkání s touto sérií. Ne že bych ji neznal, ba naopak. Chvalozpěvy o ní jsem slýchal na fórech i v různých herních žebříčcích už dlouho. Bohužel téma pro mě nikdy nebylo natolik přitažlivé, abych nedal přednost jiným klasikám, jako třeba Gabriel Knight. Proto jsem oznámení remasteru bral jako jasné pošťouchnutí Syberii konečně zkusit a nelituji. Recenzi se tak pokusím pojmout i trochu pro nováčky: nebudu rozebírat samotné základy originálu, ale spíš se pokusím naznačit, co od příběhu čekat a zda je hra pro vás. Poté se zaměřím na to, jaké změny remaster přináší, jak fungují a zda jsou skutečně k lepšímu.
Začněme tedy příběhem. Ten zůstal beze změny a krom pár pozměněných puzzlů nenabízí žádnou odchylku. V hlavní roli je tu mladá právnička Kate Walker, která přijíždí do francouzského městečka Valadilene, aby uzavřela smlouvu o koupi místní továrny na hračky. Po příjezdu ji ale čeká nepříjemné zjištění: majitelka továrny Anna právě zemřela a pravděpodobně existuje právoplatný dědic. Je to její mladší bratr Hans, geniální konstruktér a vynálezce, který je však dlouhá léta nezvěstný. Kate se tedy vydává na dlouhou pouť po jeho stopách, která je zároveň cestou k poznání sama sebe.
Nečekejte žádný mysteriózní, zvraty nabitý příběh. Spíš klidnou, někdy i relaxační melancholickou cestu napříč Evropou, při níž hlavní hrdinka prochází vnitřní emotivní proměnou, která pozvolna prostupuje a vyvíjí se napříč hrou. Nebudu lhát, první hodinu mi trochu trvalo se do hry naplno dostat, ale jakmile to „kliklo“, už jsem se od příběhu neodpoutal. Celou vaší cestou navíc lemují Automatoni, což jsou vynálezy hledaného Hanse. Popsal bych je jako složité, „hodinářsky“ působící mechanické bytosti z ozubených kol a hřídelí, poháněné principem perpetua mobile, nikoli elektřinou. Jsou centrální součástí herního světa, často inspirované automatony 18. století, budované tak, aby působily živě a plnily předem dané úkoly – byť jsou omezené svým naprogramováním.
Díky nim má hra nejen steampunkový šmrnc, ale zároveň i silný nádech magického realismu, který jde cítit v každé nové lokaci. Často jsem tak jen nasával a užíval si nové lokace a jejich atmosféru. To je i hlavní aspekt celého příběhu. Celé je to spíš magický, pomalý zážitek o cestě a dá se říci i o rozjímání. Pokud s tímto očekáváním do hry půjdete, nebudete zklamáni. Hlavní postava Kate je navíc velmi sympatická a nebojí se utrousit i nějakou tu stírací hlášku. Dále je tu autonom Oscar, jenž funguje jako humorný sidekick, a k tomu ansámbl roztodivných a zajímavě zvláštních charakterů, kteří celkově dotvářejí pohádkově snovou atmosféru. Dovolil bych si říct, že Evropa, po které cestujete, tu působí jako zvláštní magický svět, do něhož sem tam prosakují útržky toho našeho – ve hře provedené tím, že Kate volají známí a rodina skrze mobil z New Yorku. Takže tady vše zůstalo při starém a pokud vás můj popis zaujal, už jen tohle je důvod si hru pořídit.
Teď se ale podíváme na to nejhlavnější, a to jsou novinky a rozdíly oproti originálu. Když už jsme řešili příběh, dovolím si probrat to, co s ním přímo koresponduje, tedy puzzly. Ty, které zůstaly, jsou prakticky beze změny. Spíše jde o kosmetické úpravy. Občas je předmět k vyřešení položený na jiném místě nebo je úkon zjednodušený, takže už třeba není potřeba udělat extra krok k rozhýbání páky apod. Poté tu jsou ale i hádanky nově přidané. Není jich mnoho, ale jsou tu. Například jedním příkladem budiž oprava mechanického orchestru u akademie. V originálu stačilo dostat se do ovládací místnosti, zatáhnout za páčku a hotovo. V remasteru je to už trochu složitější a nyní je potřeba najít tři zvukové cihly a ty podle plánku dát do stroje.
Bohužel mi často přišlo, hlavně v této instanci, že se nově přidané puzzly spíš snaží uměle natahovat herní dobu, a působily na mě zbytečně. Přeci jen jít na fetch quest a hledat náhodně, nesmyslně po akademii poházené cihličky mi nepřijde úplně logické. Není to ale vyloženě nic, co by kazilo zážitek. Je to spíš trochu vtipné v porovnání s tím, že se remaster místy snaží některé zdlouhavější pasáže originálu zkrátit. Proto pak prodlužování herní doby banálními a ne moc zábavnými puzzly bije do očí.
Co je ale největší a podle mě i vítanou změnou, je pohyb po lokacích. Pro nováčky, kteří originál nehráli, jen doplním, že původně byla herní lokace rozsekaná na obrazovky. Vždy jste klikli na konec obrazovky a přepnuli jste se do další části lokace. Tady přichází největší novinka: vždy máte větší část lokace otevřenou a plynule si ji můžete s dynamickou kamerou procházet.
Celá recenze zde
Remaster Syberie je dle mého ve svém nitru povedený. Hra vypadá atmosféricky a nový grafický kabátek jí sluší. Dabing a soundtrack, jež zůstaly beze změny, jsou v dobré kvalitě a neděje se tu problém á la remaster Broken Swordu, kde byly zvukové stopy v horší kvalitě. Což ale bylo způsobené stářím nahrávek. Také interface a ovládání mi sedlo. Jediné, co remaster výrazně sráží, jsou především bugy, kterých, jak jste si mohli všimnout, je požehnaně, ale není to nic, co by za pár měsíců nemohlo ze hry úplně vymizet. A také nové hádanky, jež působí, jako by byly přidány „na sílu“. Krom toho je to ale povedený remaster, který nejen hru sjednocuje s novými díly, ale také ulehčuje některé části ve hře a přidává jí už dost potřebný facelift.
The Jester and the Madman
Pro: Povedený grafický kabátek, Zjednodušený a modernizovaný interface, Původní příběh zachován a s ním i poetika hry
Proti: Větší množství bugů, Nově přidané puzzly působí na sílu