Jako milovník adventur jsem se před lety vrátil k Opičímu ostrovu, abych ho komplet dohrál se vším všudy. A dnes se s celou sérií loučím u hry Return to Monkey Island. Je mi z toho trošku smutno, ale pravda, jak něco v životě skončí, věřím, že něco jiného zase započne.
Teď ale k návratu na Opičí ostrov. Kde jsou ty časy, kdy jsem na staré 486 objevoval první díly a kochal se hezky kreslenou grafikou a angličtinou, které jsem vůbec nerozuměl. Dnes už dávno pryč a já jsem hrozně rád, že Ron Gilbert se po letech k této legendární sérii vrátil.
Ono ale těžké ty jednotlivé díly soudit. Každý byl poplatný době a stejně tak na tom byla i čtyřka. Nicméně jsem rád, že jsou pryč doby, kdy se teoretizovalo, že adventura je takřka mrtvý žánr, protože dnes je to naštěstí úplně jinak. Dnešní tvůrci totiž přišli na to, že nemá smysl nic vymýšlet. Prostě se jen vrátit k tomu, proč tento žánr byl tak oblíbený – tedy vytvořit silný příběh a vložit ho do pěkného prostředí. No a stejně tak to pojali i u Return to Monkey Island. A i díky tomu jsem si hru mohl náležitě užít a v rámci kvality zavzpomínat na ty nejlepší hry ze série.
Líbí se mi, že se zde opět udržel onen ikonický pirátský humor. Kromě něj tu ale na Vás dýchne i extrémní množství nostalgie. Už ten příběh, kdy vlastně Guybrush vypráví svůj příběh svému synovi a celé je to vlastně založené na tom, že děj se tu odehrává z pozice vyprávění, vybízí k tomu, že nejenom život hráče, ale i život Guybrushe nabral takových životních otáček, jaké jemu, ale i Vám, náleží. I proto hra přidala na pohodovosti a na oplátku Vám tu navíc připomene většinu postav, které jste si v průběhu hraní série oblíbili a rádi se k ním vraceli. Třeba takový Stan, co si budeme.
Vizuálně je hra velice pěkná. Vracíte se mimo jiné na místa, která dobře znáte. Na grafice je znát, že je modernější, ale i tak lahodící oku. Známá místa jsem si užíval (třeba Scumm Bar) a neznámá místa mě zaujala. Mile mě překvapila i délka, která je adekvátní. Příběhově rozdělená do pěti kapitol, kde ta čtvrtá je překvapivě výrazně delší, než všechny ostatní. Hudba je opět skvostná a potvrzuje, že vždy byla jedním z hlavních pilířů celé série. Vlastně stejně tak, jako dabing, kde mi přišlo, že ti hlavní dabéři se tu také objevili. Ano, co dodat. Takhle má vypadat návrat k jedné legendární série.
Teď ale k návratu na Opičí ostrov. Kde jsou ty časy, kdy jsem na staré 486 objevoval první díly a kochal se hezky kreslenou grafikou a angličtinou, které jsem vůbec nerozuměl. Dnes už dávno pryč a já jsem hrozně rád, že Ron Gilbert se po letech k této legendární sérii vrátil.
Ono ale těžké ty jednotlivé díly soudit. Každý byl poplatný době a stejně tak na tom byla i čtyřka. Nicméně jsem rád, že jsou pryč doby, kdy se teoretizovalo, že adventura je takřka mrtvý žánr, protože dnes je to naštěstí úplně jinak. Dnešní tvůrci totiž přišli na to, že nemá smysl nic vymýšlet. Prostě se jen vrátit k tomu, proč tento žánr byl tak oblíbený – tedy vytvořit silný příběh a vložit ho do pěkného prostředí. No a stejně tak to pojali i u Return to Monkey Island. A i díky tomu jsem si hru mohl náležitě užít a v rámci kvality zavzpomínat na ty nejlepší hry ze série.
Líbí se mi, že se zde opět udržel onen ikonický pirátský humor. Kromě něj tu ale na Vás dýchne i extrémní množství nostalgie. Už ten příběh, kdy vlastně Guybrush vypráví svůj příběh svému synovi a celé je to vlastně založené na tom, že děj se tu odehrává z pozice vyprávění, vybízí k tomu, že nejenom život hráče, ale i život Guybrushe nabral takových životních otáček, jaké jemu, ale i Vám, náleží. I proto hra přidala na pohodovosti a na oplátku Vám tu navíc připomene většinu postav, které jste si v průběhu hraní série oblíbili a rádi se k ním vraceli. Třeba takový Stan, co si budeme.
Vizuálně je hra velice pěkná. Vracíte se mimo jiné na místa, která dobře znáte. Na grafice je znát, že je modernější, ale i tak lahodící oku. Známá místa jsem si užíval (třeba Scumm Bar) a neznámá místa mě zaujala. Mile mě překvapila i délka, která je adekvátní. Příběhově rozdělená do pěti kapitol, kde ta čtvrtá je překvapivě výrazně delší, než všechny ostatní. Hudba je opět skvostná a potvrzuje, že vždy byla jedním z hlavních pilířů celé série. Vlastně stejně tak, jako dabing, kde mi přišlo, že ti hlavní dabéři se tu také objevili. Ano, co dodat. Takhle má vypadat návrat k jedné legendární série.
The Many Pieces of Mr. Coo