Hra se skládá ze dvou zcela rozdílných částí.
V první řadě je to příběhová historická hra na pomezí fantasy žánru a reality. Tu část tvoří 90% herního času a je to opravdu dobře vymyšlené, ani na chvíli si nepřipadáte pouze jako diváci, ale opravdu hrajete a přitom příběh napínavě plyne bez jakýchkoli herních nebo technických zaškobrtnutí, pomalu je to na absolutní známku.
Pak se ve hře něco zlomí, jako kdyby herní vývojáře vyměnili a závěrečná fáze skládající se z úvodního "bossfightu", pasáže z cesty plné umírání od bodu A do bodu B a z finálního souboje je jeden velký průser. Nejen že uvěřitelný příběh se stane směšným, nevysvětleným a nepochopitelným, ale hru jakoby vývojáři odbyli, takže nejen umíráte a nahráváte loadovací obrazovku, ale děláte to (ne)dobrovolně, protože se něco rozbilo. Prostě vám zmizí parťák před očima nebo se rozhodne zamrznout a nesplnit tak úkol, který má a nemůžete pokračovat.
Oba souboje, které tuto pasáž otevírají a uzavírají, se úplně vymykají zkušenosti z celé hry. Už ten první jsem opakoval asi dvacetkrát, než se mi ho podařilo zdolat. Finální souboj na gamepadu, na kterém se hra ovládala do té doby pohodlně, najednou vůbec nejde. Přesedlat ve finále na klávesnici není lehké, ale i tak jsem narozdíl od gamepadu zvládnul druhé kolo souboje, třetí kolo už potom bylo o tom dokázat se soustředit, takže po odpočinku je celý souboj za mnou a hru jsem dohrál. Za mě teda navýšit obtížnost finále tak moc, že to bez klávesnice dají snad jen hráči odkojení konzolema, to je docela renonc.