Začátkem třetího tisíciletí, kdy jsme ještě tak nějak všichni věřili, že máme dvě pohlaví a že je docela rozumné používat číslování nebo alespoň podtituly, vychází AitD: New Nightmare - přinesl dvě hratelné postavy, kde každá měla svůj unikátní průchod. Drsný Edward v baloňáku byl akčnější, krásná Aline zase více zaměřená na hádanky.
Dneska už se na pohlaví tolik nehraje a taky není problém použít už potřetí stejný název hry. Bude v roce 2041 překonán hattrick AitD a dočkáme se další reimaginace se stejným názvem? Na odpověď si ještě nějakou dobu počkáme, ale už teď víme, že nejnovější AitD přináší dva kvalitně zahrané herní charaktery v nekvalitně hratelné hře.
Z prvního dílu si bere jižanskou vilu Derceto a jméno hlavního hrdiny Edwarda Carnbyho, po vzoru New Nightmare zase druhou hratelnou postavu. Tentokrát se ale nejedná o dva odlišné herní zážitky, z 90% je průchod za obě postavy stejný a liší se spíše v maličkostech. A to je velké zklamání.
Derceto je plné pacientů a personálu (#not Alone) a v rámci příběhového psychoanalytického nonsensu nás čekají výlety do lokací, kterým nechybí denní světlo ani sluníčko (#not in the Dark). Sice vypadají hezky, ale působí spíše jako nahodilé slepence lineárních koridorů, které tady jsou jen pro větší výpravu a pestřejší prostředí.
Neohrabaný pohyb postavy je v akčních pasážích dost brutální handicap, zaměření na souboje z blízka příliš nefunguje, stejně jako stealth nebo házení různě se povalujících lahví molotova. Postava může i uhýbat, ale stejně to většinou schytá z otočky a střelné zbraně jsou samy o sobě spíše slabší. Když nacpu mutantovi brokovnici do nosu, nečekám že se mu po první výstřelu tak akorát zbarví xicht na červeno a o finálním bossovi se snad ani nebudu zmiňovat...
Částečně se mi líbilo hádankaření a nutnost nacházet nápovědy v textech, ale povětšinou se jedná spíše o skládačky obrázků a hledání kombinací zámků. Obtížnost hádanek, resp. množství nápovědy k nim, je možno ovlivnit volbou módu old-school vs. modern, přičemž během hraní mezi nimi jde volně přepínat. A až na jednu nelogickou výjimku to zvládlo i moje adventurní neumětelství na old-school bez ztráty kytičky.
Objevilo se pár bugů (které sice byly nahlášeny už před rokem, ale autoři už na opravy kašlou), nějaké glitche a celkově by to chtělo ještě vychytat nějaké ty technické mouchy, ale jinaxe na Unreal Engine 4 dívá dobře a audio je naprosto příkladné - od vrzkání kožených kšand, až po rádiové noir tóny.
Ke hře vyšel skvělý Prologue, který zřejmě budete déle stahovat než hrát, ale jako teaser to vůbec není špatné a k plné hře mě to rozhodně nalákalo... jen jsem to čekal mnohem lepší.
Hodnocení: ✰✰
Dneska už se na pohlaví tolik nehraje a taky není problém použít už potřetí stejný název hry. Bude v roce 2041 překonán hattrick AitD a dočkáme se další reimaginace se stejným názvem? Na odpověď si ještě nějakou dobu počkáme, ale už teď víme, že nejnovější AitD přináší dva kvalitně zahrané herní charaktery v nekvalitně hratelné hře.
Z prvního dílu si bere jižanskou vilu Derceto a jméno hlavního hrdiny Edwarda Carnbyho, po vzoru New Nightmare zase druhou hratelnou postavu. Tentokrát se ale nejedná o dva odlišné herní zážitky, z 90% je průchod za obě postavy stejný a liší se spíše v maličkostech. A to je velké zklamání.
Derceto je plné pacientů a personálu (#not Alone) a v rámci příběhového psychoanalytického nonsensu nás čekají výlety do lokací, kterým nechybí denní světlo ani sluníčko (#not in the Dark). Sice vypadají hezky, ale působí spíše jako nahodilé slepence lineárních koridorů, které tady jsou jen pro větší výpravu a pestřejší prostředí.
Neohrabaný pohyb postavy je v akčních pasážích dost brutální handicap, zaměření na souboje z blízka příliš nefunguje, stejně jako stealth nebo házení různě se povalujících lahví molotova. Postava může i uhýbat, ale stejně to většinou schytá z otočky a střelné zbraně jsou samy o sobě spíše slabší. Když nacpu mutantovi brokovnici do nosu, nečekám že se mu po první výstřelu tak akorát zbarví xicht na červeno a o finálním bossovi se snad ani nebudu zmiňovat...
Částečně se mi líbilo hádankaření a nutnost nacházet nápovědy v textech, ale povětšinou se jedná spíše o skládačky obrázků a hledání kombinací zámků. Obtížnost hádanek, resp. množství nápovědy k nim, je možno ovlivnit volbou módu old-school vs. modern, přičemž během hraní mezi nimi jde volně přepínat. A až na jednu nelogickou výjimku to zvládlo i moje adventurní neumětelství na old-school bez ztráty kytičky.
Objevilo se pár bugů (které sice byly nahlášeny už před rokem, ale autoři už na opravy kašlou), nějaké glitche a celkově by to chtělo ještě vychytat nějaké ty technické mouchy, ale jinaxe na Unreal Engine 4 dívá dobře a audio je naprosto příkladné - od vrzkání kožených kšand, až po rádiové noir tóny.
Ke hře vyšel skvělý Prologue, který zřejmě budete déle stahovat než hrát, ale jako teaser to vůbec není špatné a k plné hře mě to rozhodně nalákalo... jen jsem to čekal mnohem lepší.
Hodnocení: ✰✰
Silent Hill: The Short Message