Miluju Limbo, miluju Brothers: A Tale of Two Sons ještě více. Bramble jsem ale objevil poměrně náhodou, takže jsem na něj ani nestačil mít přehnaná očekávání.
Lidi z Dimfrost Studio udělali spoustu věcí opravdu dobře. Vytěžování severského folkloru se povedlo na jedničku. Stylizace je neokoukaná, drsné severské prostředí překvapivě místy krásné a lákavé na prozkoumávání (v tomto smyslu díky 95% fixní kameře jde o dost benevolentní termín). Především ale s postupujícím časem více a více temná nálada obsahu je neotřelá, zvláště v kontextu malých dětí. Zde vlastně jedeme po stejné koleji jako v Limbu, Brothers nebo Witcherovi.
Hraje se to krásně, tvůrci se snaží, aby to odsýpalo, nezasekávali jste se a měli dobrý pocit z postupu. V hratelnosti se vlastně nedočkáme vůbec ničeho objevného, což nutně nemusí být zlo, když se ručičky vah převáží na příběh nebo originalitu.
A zde je bohužel kámen úrazu. Od začátku sice sledujeme příběh Oleho, který jde zachránit vlastní sestru a na začátku dokonce dostáváme upozornění o násilí, sebepoškozování a sebevraždě, ale čím více hrajete, tím více si uvědomujete, že příběh je tu jen vynucená kostra, na kterou tvůrci lepí jeden folklór za druhým a sám nenese nic zajímavého, natož těžká témata sebevraždy nebo poškozování.
Ty jednotlivé příběhy/kapitoly, jsou z pohledu samostatných celků skvělé - kompaktní, mnohdy s vážně dechberoucím atmosférickým vizuálem (paleta, kamera, bokeh, ...), sypající na vás drobky tajemného lore. Do hlavního příběhu ale nepřidávají zhola nic. Jako by Ole přecházel "Z pohádky do pohádky", které s ním ale nemají nic společného.
Tam kde Brothers naprosto excelovali v hlavní lince a originálním nápadu (bez spoilerů), tak zde na konci celý příběh vyšumí do ztracena, rychle se humpolácky uzavře, doplní neférově těžkým boss fightem a nemá dále do nabídnou. Žádné vyústění, žádný přesah, ponaučení. Jen několik nesmyslných řádků ve scénáři. A to je hrozná škoda.
Vůbec bych se nezlobil, kdyby Bramble byl jen sadou drobných kapitol reprezentujících jednotlivé povídky. Takhle ale láká na něco, co neexistuje. A tím myslím opravdu láká, protože hned první scéna vás dokáže zaháčkovat.
Přes to velké zklamání je zbytek hry tak okouzlující, že pod 80% jít nemůžu.
Lidi z Dimfrost Studio udělali spoustu věcí opravdu dobře. Vytěžování severského folkloru se povedlo na jedničku. Stylizace je neokoukaná, drsné severské prostředí překvapivě místy krásné a lákavé na prozkoumávání (v tomto smyslu díky 95% fixní kameře jde o dost benevolentní termín). Především ale s postupujícím časem více a více temná nálada obsahu je neotřelá, zvláště v kontextu malých dětí. Zde vlastně jedeme po stejné koleji jako v Limbu, Brothers nebo Witcherovi.
Hraje se to krásně, tvůrci se snaží, aby to odsýpalo, nezasekávali jste se a měli dobrý pocit z postupu. V hratelnosti se vlastně nedočkáme vůbec ničeho objevného, což nutně nemusí být zlo, když se ručičky vah převáží na příběh nebo originalitu.
A zde je bohužel kámen úrazu. Od začátku sice sledujeme příběh Oleho, který jde zachránit vlastní sestru a na začátku dokonce dostáváme upozornění o násilí, sebepoškozování a sebevraždě, ale čím více hrajete, tím více si uvědomujete, že příběh je tu jen vynucená kostra, na kterou tvůrci lepí jeden folklór za druhým a sám nenese nic zajímavého, natož těžká témata sebevraždy nebo poškozování.
Ty jednotlivé příběhy/kapitoly, jsou z pohledu samostatných celků skvělé - kompaktní, mnohdy s vážně dechberoucím atmosférickým vizuálem (paleta, kamera, bokeh, ...), sypající na vás drobky tajemného lore. Do hlavního příběhu ale nepřidávají zhola nic. Jako by Ole přecházel "Z pohádky do pohádky", které s ním ale nemají nic společného.
Tam kde Brothers naprosto excelovali v hlavní lince a originálním nápadu (bez spoilerů), tak zde na konci celý příběh vyšumí do ztracena, rychle se humpolácky uzavře, doplní neférově těžkým boss fightem a nemá dále do nabídnou. Žádné vyústění, žádný přesah, ponaučení. Jen několik nesmyslných řádků ve scénáři. A to je hrozná škoda.
Vůbec bych se nezlobil, kdyby Bramble byl jen sadou drobných kapitol reprezentujících jednotlivé povídky. Takhle ale láká na něco, co neexistuje. A tím myslím opravdu láká, protože hned první scéna vás dokáže zaháčkovat.
Přes to velké zklamání je zbytek hry tak okouzlující, že pod 80% jít nemůžu.
Call of Juarez: Gunslinger
Pro: atmosféra; audiovizuál; příběhy kapitolách; temnost;
Proti: hlavní příběh; nefér boss-fight