Série Assassin's Creed je známá svou stereotypní hratelností, neboť každá hra jede podle stále stejného scénáře. Desmond si v současnosti v úkrytu pomocí Animu prochází vzpomínky svého předka. To doprovází příběh plný nejrůznějších spiknutí mezi Templáři a Asasíny, souboje, parkour a spousta opakujících se questů. Tento popis pochopitelně platí i pro třetí plnohodnotný díl.
Základem tedy je, aby mne zaujal příběh a to se třetímu Assassinovi celkem povedlo. Hlavně prospěla změna prostředí, které se přesunulo do kolonizované Ameriky. Líbí se mi, jak na začátku hraji v kůži Haythama Kenwaye, ze kterého se během pár misí vyklube vysoce postavený templář a jedna z hlavních záporných postav. S Connorem pak opět sledujeme, jak se z mladého ucha pomalu stává klasický Asasín. Dojde i na setkání se známými osobnostmi z historie Ameriky z doby vzniku Spojených států.
Mise jsou pak klasika, některé z nich jsou hodně zábavné, jiné zase nudné. Bavilo mě třeba hraní na schovávanou, kdy malý Connor hledal ostatní z kmene poschovávané v lese pomocí hledání stop. Naopak jednu misi, kdy jsem musel tajně umísťovat nálože na lodích, jsem si "užíval" asi hodinu, než se mi to konečně povedlo bez prozrazení se. Zajímavé jsou i pozdější hromadné bitvy.
Dost jsem si oblíbil vedlejší mise, kde jsem postupně pro statek získával nejrůznější lidi a pak jsem jim sem tam pomáhal a současně zkoumal jejich každodenní aktivity. Zde mi ale přišlo, že je to celkově tak nějak urychlené. Např. Myriam si není jistá svatbou a utíká. Já ji doženu, ona si stěžuje, že nechce být žena v domácnosti. Já na to, že nemusí. Střih a už ji odvádím k oltáři. Ani si neřeknou ano a rovnou si dají polibek. Celkem zajímavé je i vyšetřování místních legend, avšak s podobným závěrem. Např. Zjistím, že je legenda o bezhlavém jezdci pravdivá, uvidím ho, ale to je vše. Proč ho nemůžu chytit a konfrontovat ho?
Ze začátku jsem měl trochu problém s misemi na lodi, kde se mi některé z nich nedařily plnit se stoprocentní synchronizací. Pak jsem ale zjistil, že jsem přehlédl možnost loď za peníze vylepšovat. Po zakoupení několika vylepšení se to už dalo a naopak mě to začalo hodně bavit. Taky se mi líbí, jak je ve městech zpracovaný fast travel, kde je potřeba procházet podzemním bludištěm a po vyřešení hádanky či odemknutí dveří se zpřístupní nový přístup v jiné části města. Také mne bavilo sbírání collectibles v podobě pírek schovaných vysoko ve větvích, odlétávající kousky almanachu nebo i klasické lezení na výškové budovy a zde nově i na vysoké stromy.
Dojde i na několik misí v současnosti v kůži Desmonda. Jeho příběhová linka však nikdy nepatřila mezi mé oblíbené, obzvláště v minulém díle. Tentokrát toho naštěstí není nijak moc, takže to nestačí začít moc nudit.
Dále je fajn, že je možné si zahrát několik druhů miniher, avšak zde to někdo až moc přehnal s jejich obtížností. Mlýn a dáma proti nejtěžším soupeřům ještě tak nějak vyhrát šla, avšak vyhrát bowls a hlavně fanoronu se mi i přes velké úsilí nedařilo. Tak jsem si musel k vítězství pomoct malými podvůdky, které se mi podařilo najít na internetu.
Bohužel došlo i na bugy. Čas od času se mi stalo, že nešlo zabít zvíře nebo se někde zaseklo NPC. Pak klasický problém se skákáním, kdy Connor skákal jinak, než jsem předpokládal a tak jsem zbytečně padal na zem. Ovládání koně také není úplně vychytané, protože se mi sem tam někde zasekl, apod. Došlo i na chyby v příběhu, například že bylo jméno Connor zmíněno dříve, než mu ho Achilles dal, nebo když horník mluví o Big Davovi dříve než jsem ho vůbec přivedl na statek. Také je divné, že místním obyvatelům vůbec nevadí, když si čas od času ukradnu skoro jakéhokoliv volně stojícího koně, nebo že se NPC nedají na útěk, když někde začne bitka. Několikrát se mi tak stalo, že krev lítala všemi směry a o metr dál si někdo v klídku štípal dřevo.
Celkově mám z hraní především dobré pocity. Věta z prvního odstavce ohledně stereotypní hratelnosti zde platí stejně jako u předchozích dílů. Dal jsem si ale zásadu, že si budu dávat mezi jednotlivými díly přibližně roční pauzu, takže mi to zde nijak zvlášť na nervy nelezlo a celou hru jsem si dobře užil.
Základem tedy je, aby mne zaujal příběh a to se třetímu Assassinovi celkem povedlo. Hlavně prospěla změna prostředí, které se přesunulo do kolonizované Ameriky. Líbí se mi, jak na začátku hraji v kůži Haythama Kenwaye, ze kterého se během pár misí vyklube vysoce postavený templář a jedna z hlavních záporných postav. S Connorem pak opět sledujeme, jak se z mladého ucha pomalu stává klasický Asasín. Dojde i na setkání se známými osobnostmi z historie Ameriky z doby vzniku Spojených států.
Mise jsou pak klasika, některé z nich jsou hodně zábavné, jiné zase nudné. Bavilo mě třeba hraní na schovávanou, kdy malý Connor hledal ostatní z kmene poschovávané v lese pomocí hledání stop. Naopak jednu misi, kdy jsem musel tajně umísťovat nálože na lodích, jsem si "užíval" asi hodinu, než se mi to konečně povedlo bez prozrazení se. Zajímavé jsou i pozdější hromadné bitvy.
Dost jsem si oblíbil vedlejší mise, kde jsem postupně pro statek získával nejrůznější lidi a pak jsem jim sem tam pomáhal a současně zkoumal jejich každodenní aktivity. Zde mi ale přišlo, že je to celkově tak nějak urychlené. Např. Myriam si není jistá svatbou a utíká. Já ji doženu, ona si stěžuje, že nechce být žena v domácnosti. Já na to, že nemusí. Střih a už ji odvádím k oltáři. Ani si neřeknou ano a rovnou si dají polibek. Celkem zajímavé je i vyšetřování místních legend, avšak s podobným závěrem. Např. Zjistím, že je legenda o bezhlavém jezdci pravdivá, uvidím ho, ale to je vše. Proč ho nemůžu chytit a konfrontovat ho?
Ze začátku jsem měl trochu problém s misemi na lodi, kde se mi některé z nich nedařily plnit se stoprocentní synchronizací. Pak jsem ale zjistil, že jsem přehlédl možnost loď za peníze vylepšovat. Po zakoupení několika vylepšení se to už dalo a naopak mě to začalo hodně bavit. Taky se mi líbí, jak je ve městech zpracovaný fast travel, kde je potřeba procházet podzemním bludištěm a po vyřešení hádanky či odemknutí dveří se zpřístupní nový přístup v jiné části města. Také mne bavilo sbírání collectibles v podobě pírek schovaných vysoko ve větvích, odlétávající kousky almanachu nebo i klasické lezení na výškové budovy a zde nově i na vysoké stromy.
Dojde i na několik misí v současnosti v kůži Desmonda. Jeho příběhová linka však nikdy nepatřila mezi mé oblíbené, obzvláště v minulém díle. Tentokrát toho naštěstí není nijak moc, takže to nestačí začít moc nudit.
Dále je fajn, že je možné si zahrát několik druhů miniher, avšak zde to někdo až moc přehnal s jejich obtížností. Mlýn a dáma proti nejtěžším soupeřům ještě tak nějak vyhrát šla, avšak vyhrát bowls a hlavně fanoronu se mi i přes velké úsilí nedařilo. Tak jsem si musel k vítězství pomoct malými podvůdky, které se mi podařilo najít na internetu.
Bohužel došlo i na bugy. Čas od času se mi stalo, že nešlo zabít zvíře nebo se někde zaseklo NPC. Pak klasický problém se skákáním, kdy Connor skákal jinak, než jsem předpokládal a tak jsem zbytečně padal na zem. Ovládání koně také není úplně vychytané, protože se mi sem tam někde zasekl, apod. Došlo i na chyby v příběhu, například že bylo jméno Connor zmíněno dříve, než mu ho Achilles dal, nebo když horník mluví o Big Davovi dříve než jsem ho vůbec přivedl na statek. Také je divné, že místním obyvatelům vůbec nevadí, když si čas od času ukradnu skoro jakéhokoliv volně stojícího koně, nebo že se NPC nedají na útěk, když někde začne bitka. Několikrát se mi tak stalo, že krev lítala všemi směry a o metr dál si někdo v klídku štípal dřevo.
Celkově mám z hraní především dobré pocity. Věta z prvního odstavce ohledně stereotypní hratelnosti zde platí stejně jako u předchozích dílů. Dal jsem si ale zásadu, že si budu dávat mezi jednotlivými díly přibližně roční pauzu, takže mi to zde nijak zvlášť na nervy nelezlo a celou hru jsem si dobře užil.
