Mám z AC: 3 takové smíšené pocity. Hrál jsem spoustu dílů Assassin's Creed, včetně některých novějších, a k tomuhle jsem se vracel až roky po vydání a navíc v Remastered verzi. Pořád je to víceméně to samé - v nějakém zajímavém historickém období se děje pobíhání po okolí, skákání po střechách, bodání lidí, a během toho všeho sbírání spousty věcí rozmístěných všude po mapě. Většinou je to až moc dlouhé a věcí ke sbírání je až příliš mnoho.

Tenhle díl naštěstí není tak dlouhý jako některé novější 100+ hodin dlouhé díly, ale i tak trvalo několik hodin, než jsem se vlastně stal assassinem, byly mi představeny základní mechanismy hry a začal jsem mít trochu volnosti ve světě. Když jsem se následně udržel neudělat úplně všechno, co mi přišlo pod ruku, skončil jsem na poměrně rozumných 20 hodinách hraní.

Na třetím Assassinovi je sympatické, že zkouší nové věci a herní mechanismy. Lodě jsou super a je radost je ovládat, a i když souboje nejsou kdovíjak složité, působí epicky, a proto se taky dostaly i do dalších dílů. Vydávání příkazů ke střelbě vojaků nebo střílení z děla už tak dobře nefungovalo. Z nějakého důvodu si dali tvůrci práci s přidáním deskové hry a možností zahrát si petanque. Je tu i nějaké drobné vylepšování vybavení a zbraní, ale nic, čemu by bylo třeba věnovat větší pozornost.

Hlavní náplň ve formě pobíhání a šplhání po úplně všem tu bohužel trochu trpí prostředím. Kromě měst je v koloniální Americe i spousta divočiny, a i když myšlenka šplhání po stromech místo po věžích je hezká, úplně to nefunguje. S některými stromy jsem bojoval až do konce a padání z nich mě zabilo víckrát, než kdejaký voják. Kostelní věže jsou mnohem jednodušší.

Obecně u Assassin's Creed docela počítám s tím, že příběh není úplně výběrem toho nejlepšího, spíš takový pseudohistorický Forrest Gump, který udělá rychlý průřez všemi důležitými historickými událostmi daného období, za kterými vlastně stáli Templáři a Assassini. V průběhu mi příběh AC:3 přišel ještě zmatenější než v jiných dílech, spousta postav byla nevýrazná a jen do počtu, ale několik málo jich naopak stálo za to a samotný závěr se mi vlastně docela líbil.

Smutné je, že i když jsem hrál Remastered verzi spoustu let po vydání, pořád jsem narážel na větší množství bugů. Překrývající se, desynchronizované nebo rovnou chybějící dialogy. Zasekávající se postavy, které mě měly následovat. A k tomu sem tam zakousnutí hry při načítání, nebo rovnou úplný pád.

Jak říkám, rozporuplné pocity. Za zahrání to stálo, příště ale radši zkusím nějaký novější díl, tvůrci udělali velký pokrok.

Herní výzva 2025 - 4.  Byl jednou jeden život (HC) - Dohraj hru, ve které hraješ za postavu, která ve hře prožije 3 a více životních etap.