Název této akce není to jediné, co připomíná sérii Painkiller. A aby také ne, když za ním stojí čeští autoři jeho druhého datadisku Painkiller: Overdose. Zdejší arénovitá akce je rozdělena do čtveřice kapitol po třech úrovních. Příběh má minimálně zajímavý nápad - hrdinka totiž vstupuje do snů pacientů s různými fobiemi. Léčba je jasná, likvidace všeho co danou fobii připomíná. Na konci se dle očekávání vše trochu zamotá. Mezi kapitolami osvětlují příběh téměř statické obrázky.
Celkových dvanáct úrovní je tak akorát. Prostředí se neopakují a i skladba protivníků je pěkně různorodá. Průchod je lineární, rozhodně nečekejte bloudění ani alternativní cesty. Vzhledem k žánru to ale ničemu nevadí a celkem povedená prostředí zabrání stereotypu. Opakované hraní pro mě ale smysl nemá a to i když se po dohrání odemknou speciální režimy. Zbraní není mnoho, ale dají se vylepšovat. Rozhodně jde o velmi podstatnou mechaniku, rozdíl mezi základní a plně vylepšenou zbraní je výrazný. Při smrti ale o jednu úroveň vylepšení přicházíte, takže je rozumné volit opatrnost i v této hektické akci. Vylepšování začíná v každé úrovni znovu a doporučuji se na něj zaměřit. Munice je neomezená, ale je nutné hlídat přehřívání.
Nepřátelé se mimo klasické varianty vyskytují také jaksi fázově posunutí. Na jejich likvidaci je třeba projít takovým portálem, ale pak zase není možné bojovat s klasickými. Vyvážit tuto mechaniku během boje s desítkami protivníků není jen tak. Obtížnost je celkově spíše vyšší a nejednu úroveň jsem musel opakovat. Na likvidaci některých bossů je potřeba odhalit jejich slabinu. Někdo je v pravidelných intervalech obklopen štítem, jiný si dobíjí životy z krystalů nebo se stále respawnuje z nějakého objektu. Technická stránka je slabší. Grafika nijak nepotěší ani s přihlédnutím k roku vydání, natož dnes. Audio je také spíše nevýrazné, potěší jen tu a tam nějaký skřek. Na rozdíl od novějších datadisků k Painkillerovi jsem ale nenarazil na žádné technické problémy. I na nových systémech hra běží bez padání. Celkově jde o velmi průměrnou hru, která má své nápady, ale i problémy.
Celkových dvanáct úrovní je tak akorát. Prostředí se neopakují a i skladba protivníků je pěkně různorodá. Průchod je lineární, rozhodně nečekejte bloudění ani alternativní cesty. Vzhledem k žánru to ale ničemu nevadí a celkem povedená prostředí zabrání stereotypu. Opakované hraní pro mě ale smysl nemá a to i když se po dohrání odemknou speciální režimy. Zbraní není mnoho, ale dají se vylepšovat. Rozhodně jde o velmi podstatnou mechaniku, rozdíl mezi základní a plně vylepšenou zbraní je výrazný. Při smrti ale o jednu úroveň vylepšení přicházíte, takže je rozumné volit opatrnost i v této hektické akci. Vylepšování začíná v každé úrovni znovu a doporučuji se na něj zaměřit. Munice je neomezená, ale je nutné hlídat přehřívání.
Nepřátelé se mimo klasické varianty vyskytují také jaksi fázově posunutí. Na jejich likvidaci je třeba projít takovým portálem, ale pak zase není možné bojovat s klasickými. Vyvážit tuto mechaniku během boje s desítkami protivníků není jen tak. Obtížnost je celkově spíše vyšší a nejednu úroveň jsem musel opakovat. Na likvidaci některých bossů je potřeba odhalit jejich slabinu. Někdo je v pravidelných intervalech obklopen štítem, jiný si dobíjí životy z krystalů nebo se stále respawnuje z nějakého objektu. Technická stránka je slabší. Grafika nijak nepotěší ani s přihlédnutím k roku vydání, natož dnes. Audio je také spíše nevýrazné, potěší jen tu a tam nějaký skřek. Na rozdíl od novějších datadisků k Painkillerovi jsem ale nenarazil na žádné technické problémy. I na nových systémech hra běží bez padání. Celkově jde o velmi průměrnou hru, která má své nápady, ale i problémy.
Sołtys