Čtvrté a poslední rozšíření Kingdom Come: Deliverance nabízí možnost přibrat k sobě psa Vořecha a také dvě nové příběhové linky. V jedné budeme hrát za Jindru, ve druhé si projdeme flashback Terezy probíhající těsně před a těsně po vypálení Skalice.
V prvé řadě musím ocenit přínosnost psa pro základní hru. Jak mi ze začátku moc nešlo bojování, bylo povolání Vořecha do boje součástí většiny mých bojů. Často tak dokázal rozptýlit nepřítele, kterého jsem pak mohl následně snadno udeřit bez nutnosti překonávat jeho obranu. Taky mi hodně pomáhal při lovu, když mé schopnosti s lukem vedly ke krásnému úspěchu cca jeden zásah na 10 střel. Jediné, co mi vadilo byla nutnost ho pravidelně krmit. Na začátku jsem si říkal, jak je to super, po čase to ale bylo dost otravné. Ale snažil jsem se ho neustále chválit a krmit, protože jsem se bál, že mi uteče. Při druhém průchodu hrou jsem to už vesele ignoroval a ve výsledku mi holt někdy v boji nepomáhal, žádná tragédie.
Na první příběhové rozšíření je možné narazit velmi brzy a, jak už jsem zmínil v komentáři k základní hře, jsem velmi rád, že jsem si tuto část hry omylem spustil hned při prvním rozhovoru s Terezou po probrání se u mlynáře. Nejprve je to takový fajn doplněk k tutoriálu, kdy si postupně projdu většinu nebojových mechanik ve hře. Celkově vzato mě to za Terezu hodně bavilo, líbí se mi dobré propojení se vším, co jsem předtím dělal s Jindrou ve Skalici. Počátek vpádu Kumánů pak byl slušně depresivní. A taky jsem se celkem zapotil při plížení se v dolech, útěkem před Kumány a při orientování se ve tmě v lese.
Druhý příběh o Johančiných vizích pak ukazuje krásný příklad toho, jak se v té době církev mohla stavět k čemukoliv odporujícího jejich výkladu víry. Ačkoliv se mi podařilo Johanku osvobodit, v druhém průchodu hrou jsem ji ze zvědavosti nechal odsoudit a scéna s bičováním a vyříznutím jazyku byla depresivně nepříjemná, i když toho vlastně moc nebylo vidět. Z questů byla docela zábava se opíjet s ševcem a s pomocí fingování proher a trochy toho alkoholu ho nakonec obrat o všechno. Celkem zajímavý byl i okamžik, kdy Johanka vyčetla Jindrovy všechny jeho dosavadní hříchy a přinutila ho vykonat pouť do Úžic.
Celkově je tohle za mě must have rozšíření, které přidává dva kvalitně zpracované příběhy, které nejsou do hry nijak na sílu dolepeny. Rozhodně to stojí za zahrání.
V prvé řadě musím ocenit přínosnost psa pro základní hru. Jak mi ze začátku moc nešlo bojování, bylo povolání Vořecha do boje součástí většiny mých bojů. Často tak dokázal rozptýlit nepřítele, kterého jsem pak mohl následně snadno udeřit bez nutnosti překonávat jeho obranu. Taky mi hodně pomáhal při lovu, když mé schopnosti s lukem vedly ke krásnému úspěchu cca jeden zásah na 10 střel. Jediné, co mi vadilo byla nutnost ho pravidelně krmit. Na začátku jsem si říkal, jak je to super, po čase to ale bylo dost otravné. Ale snažil jsem se ho neustále chválit a krmit, protože jsem se bál, že mi uteče. Při druhém průchodu hrou jsem to už vesele ignoroval a ve výsledku mi holt někdy v boji nepomáhal, žádná tragédie.
Na první příběhové rozšíření je možné narazit velmi brzy a, jak už jsem zmínil v komentáři k základní hře, jsem velmi rád, že jsem si tuto část hry omylem spustil hned při prvním rozhovoru s Terezou po probrání se u mlynáře. Nejprve je to takový fajn doplněk k tutoriálu, kdy si postupně projdu většinu nebojových mechanik ve hře. Celkově vzato mě to za Terezu hodně bavilo, líbí se mi dobré propojení se vším, co jsem předtím dělal s Jindrou ve Skalici. Počátek vpádu Kumánů pak byl slušně depresivní. A taky jsem se celkem zapotil při plížení se v dolech, útěkem před Kumány a při orientování se ve tmě v lese.
Druhý příběh o Johančiných vizích pak ukazuje krásný příklad toho, jak se v té době církev mohla stavět k čemukoliv odporujícího jejich výkladu víry. Ačkoliv se mi podařilo Johanku osvobodit, v druhém průchodu hrou jsem ji ze zvědavosti nechal odsoudit a scéna s bičováním a vyříznutím jazyku byla depresivně nepříjemná, i když toho vlastně moc nebylo vidět. Z questů byla docela zábava se opíjet s ševcem a s pomocí fingování proher a trochy toho alkoholu ho nakonec obrat o všechno. Celkem zajímavý byl i okamžik, kdy Johanka vyčetla Jindrovy všechny jeho dosavadní hříchy a přinutila ho vykonat pouť do Úžic.
Celkově je tohle za mě must have rozšíření, které přidává dva kvalitně zpracované příběhy, které nejsou do hry nijak na sílu dolepeny. Rozhodně to stojí za zahrání.
