To jsem takhle znenadání dostal chuť si po dlouhé době zahrát nějaké oldschoolové JRPG, a i když byla možnost sáhnout po nějakých velkých restech, tak chuť na ně nebyla – například na Chrono Trigger , který mě ze všech popisů od hráčů a jeho mechanik natolik odrazuje, že si ho nejspíš nakonec ani nezahraju. A tak mé oko, s nedávno vydaným remasterem, spočinulo na prvním Lunaru , jenž mě zaujal už svým malebným coverem – a musím říct, že opravdu nelituji. Pro mě je to rozhodně, po Trailsu, jedno z nejlepších JRPG, které jsem kdy hrál. 

 Než se ale pustím do samotných mechanik a gameplaye, lehce nastíním příběh. Ten sleduje zhruba patnáctiletého Alexe, jeho kamarádku Lunu a obtloustlého bojácného kámoše, kteří se jednoho dne rozhodnou vydat na dobrodružství a prozkoumat místní ledovou jeskyni, ve které údajně spočívá bílý drak. Hrdinové ho skutečně najdou a brzy se zapletou do největšího dobrodružství svého života. Alex se navíc vydává na cestu za svým osudem stát se Dragonboyem. Postupně se k hrdinům přidávají další postavy a společně se vydávají na klasický hrdinský road trip. 

Co ale Lunar odlišuje od jiných oldschoolových JRPG? Velké zaměření na postavy a jejich příběhy. Každý tu má co říct po celou herní dobu a každá postava se napříč příběhem vyvine a něco si prožije. Hra na vás nesype dungeony bez oddechu – po každém z nich vám dá velký prostor na dialogy a na to, abyste postavy více poznali. A ono se to vyplatí. I přesto, že Lunar má herní délku kolem 30–35 hodin, máte pocit, že jste s postavami strávili přes 150 hodin a znáte je do hloubky – což je k nevíře, když některé JRPG tohle ani nesvedou ani po stovce hodin. 

Je tu plejáda vtipných, dojemných i napínavých scén a chemie mezi všemi funguje jako dobře namazaný stroj. Jediné, co bych mohl vytknout, je pár hluchých míst ke konci, kdy už – jak bývá zvykem – přichází hlavně série soubojů v dungeonech jako příprava na finále. Do té doby je to ale svižné a plné skvělých momentů. 

Když už jsem nakousl ten závěr – právě do finále má hra velmi příjemný pacing, kdy vám vždy nabídne dungeon, následovaný pořádnou dávkou příběhu, a pak zas další dungeon. Skvělé je, že souboje nejsou úmorné a grindovat prakticky nemusíte. Stačí jen poctivě porážet nepřátele v daných úsecích a máte vystaráno. Bossfighty – až na dvě výjimky (kanální monstrum a Xenobia) – jsou zvládnutelné, a pokud nebudete z bojů utíkat, neměli byste mít problém. 

Věc, která ale může některým hráčům trochu vadit, je volení akcí v soubojích. Přiznávám, že mně to přišlo lehce těžkopádné, ale je to spíš otázka zvyku. Co mě ale mile překvapilo, je možnost zapnout autobattle – a ne, vaši hrdinové se z něj nestanou bezduší máchači. Po většinu času funguje skvěle, a dokonce jsem zkusil, jestli zvládne i bosse – a zvládl, což mě vážně překvapilo. Jinak ale soubojový systém nijak nevybočuje – je to zaručená klasika, a v tomhle případě jsem ji s radostí uvítal. 

Potěšil mě i nádherný pixel art, který v remasteru ještě víc vynikl, a spolu s ním i skvělá hudba, která mi připomněla to nejlepší z nejlepších a krásně doprovází celé dobrodružství. Anime cutscény jsou pak už jen třešničkou na dortu. 

To je asi vše – pokud chcete japonskou pohádku plnou humoru, citu, lásky a dobrodružství, tohle vřele doporučuji. Obtížnost není přepálená, městečka i celý svět jsou zábavné, NPC příjemně reagují na okolní dění a vždy nabídnou nějakou hlášku, a většina lokací vypadá skvěle. Já se bavil neskutečně a moc se těším na druhý díl, jenž by měl být ještě lepší. Škoda, že tahle hra dnes trochu zapadla a všichni prosazují furt ty samé tituly dokola – viz Chrono Trigger :D :)