Kdysi dávno si malý Londo (který v té době ještě neznal Babylon 5) koupil v trafice u Sosny ve Volarech své první Score s číslovkou 60, s Larou Croft na obálce a Tomb Raiderem 3 jako hrou kola. Uplynulo "jen" necelých 27 let a třetí Tombyč se mi dostal do notebooku. Přestože je mezi jednotlivými díly jen mírný pokrok v mezích zákona, uděluji třetímu dílu zatím nejvyšší hodnocení. S hrou jsem v přestávkách mezi prací bojoval necelých 6 týdnů, všech 18+1 levelů jsem dohrál v čase 24 hodin a 3 minuty a využil 1612 savů. Z toho je patrné, že jestliže byl Tomb Raider II rozsáhlý, je Tombyč 3 mamutí.

Přestože hra běží stále na stejném krychlovém enginu, došlo mezi druhým a třetím dílem k značnému vyhlazení grafiky a jak prostředí, tak i Lara střídající oblečky jak na módní přehlídce, jsou k nakousnutí. Ke grafice nemám výhrad, v roce 1998 už 3D akce vypadaly dobře. Ani proti zvukům nelze nic namítat. Hra až na jedno buglé video funguje bez problémů a jako jediný díl mi ani jednou nespadla.

Hra tentokrát boduje i příběhem. Lara se vydává po stopách prastarého meteoritu, který má tu nepříjemnou vlastnost, že lidi mutuje na mutanty a mutanty na ještě větší mutanty. Ale co by našinec neudělal pro trochu té magie a nesmrtelnosti? Lara procestuje velkou část světa. Zhruba každé čtyři levely se mění prostředí a Lara si převlékne obleček. Po úvodní epizodě v Indii se hra tváří nelineárně a dá nám na výběr ze tří prázdninových destinací, nicméně nelinearita je zde jen zdánlivá, protože stejně nakonec musíme projít všechny tři lokace. K evergreenu série patří, že opět přijdeme o všechny zbraně, což naštve obzvlášť ve chvíli, kdy hráč nekonzultuje návod a má nasyslené tisíce nábojů a desítky lékárniček. Ale jak říkal bývalý pan premiér - sorryjako. Nelinearitu nakonec opravdu potkáme, protože v jednom v levelu v Indii a v jednom v Polynésii je možné vybrat si ze dvou různých cest a tato volba ovlivní značnou část levelu. Tady před autory smekám, protože programovali lokace, které hráč na první pokus nikdy neuvidí všechny. Každý balík levelů je uzavřen bossfightem. Ty jsou poměrně férové a poprvé v sérii se setkáme s bossy, které není možné zabít konvenční cestou, ale musíme na ně najít fígl. Nebo ho vyčteme z návodu. A návod jsem tentokrát bohužel konzultoval hodně často. Nedovedu si představit hrát tuto hru v době začínajícího internetu.

Oproti dvojce autoři ubrali na obtížnosti soubojů. Kromě speciálních jednotek a jistého druhu mutantů jsou souboje celkem na pohodu. Na druhou stranu autoři přidali na komplexitě prostředí a zejména na obtížnosti skoků, kdy prosté postavení se k díře čelem tentokrát nepostačí ani na základní postup hrou (zdravím tě, Indie), o hledání secretů ani nemluvím. U secretů se autoři vrátili k systému prvního dílu, nemusíme tedy hledat tři sošky, jinak smolík, ale každý secret nabízí férový příděl střeliva/léčiva. V případě nalezení všech secretů je hráč odměněn londýnskou katedrálou All Hallows a tento level (byť na poměry hry kratší), rozhodně nedoporučuji vynechat. Boj s nepřáteli je zde potlačen na minimum a hráč se věnuje tomu nejlepšímu, co TR nabízí - zkoumání historických objektů, luštění hádanek v nich a skákání po plošinkách.

Pro pořádek přidám ještě změny oproti předchozímu dílu - Lara může ručkovat po mřížích, běhat (dočasně, ubírá to staminu), lézt po čtyřech a přibylo něco málo zbraní a nepřátelům přibyly jedovaté útoky (na ty naštěstí stačí standardní lékárnička) a dále přibyla studená voda, která rychle zabíjí. Tomb Raider 3 tedy nepřinesl do žánru Tombraiderovek nic revolučního. Ale evolucí dospěl takřka k dokonalosti, a tak mi tentokrát nevadilo začít hru hrát hned po dohrání druhého dílu. Hra je navíc opět o mohutný kus delší, a tak hráči nabídne velkou porci zábavy na dlouhé letní (i jiné) večery. Za mne zatím nejlepší díl série.