Druhého Tomb Raidera jsem rozehrál před dvěma roky hned po skončení jedničky. To se ale ukázalo jako chyba, jelikož jsem byl poněkud přetombraiderován. Dotáhl jsem to na konec čtvrtého levelu (Opera) a když mi v následující cut scéně opět sebrali všechny zbraně, rozhodl jsem se, že si od Lary dám nějaký čas oraz. Nakonec jsem letos přestal hrát úplně, až jsem se rozhodl, že ještě před nástupem do nové práce by nebylo špatné Dagger of Xian dohrát, jelikož nemám rád nedohrané hry. Nakonec jsem to těsně nestihl a hru jsem dokončil dnes krátce po osmé večerní, tedy v den nástupu do nového Mordoru, pardon, do nové výzvy.

Úvodem je dobré říct, že se toho od jedničky příliš nezměnilo. Jistě, grafika je trochu vyhlazenější, nicméně lidé jsou s výjimkou Lary stejně hnusní jako v prvním díle. Je to zajímavé, protože zvířata se v obou hrách povedla. Herní svět se skládá ze stejných krychlí jako první díl. Hra se ovládá stejně a zatímco při skokanských pasážích je ovládání přesné a nedělalo mi problém se ho naučit, ovládat přestřelky neumím dodnes. Místo ladných salt nazad a do stran a střelbě na nepřítele se mi většinou Lara otočí k nepříteli nejprve bokem a poté zády, což je následováno mým frustrovaným řevem a Lařiným skonem. To ani nemluvím o tom, že většinou není kam uskakovat. Chodby jsou úzké, nepřátelé útočí v okamžiku, kdy Lara leze z vody a není je možné zasáhnout a když už člověk udělá jeden dva úskoky před kulkami nepřítele, většinou skončí ve zdi nebo v lávě. Přestřelky jsou bohužel alfou a omegou tohoto dílu. Lara se utkává s Giannim Bartolim a jeho organizací Fiamma Nera, a tak první polovinu hry trávíme přestřelkou s italskou mafií.

První část hry tak ustupuje od konceptu prohledávání starověkých ruin a cest za poklady a jedná se o spíše o střílečku než o plošinovku. Během hry Lara zabije něco přes stovku mafiánů, což ji řadí vysoko v žebříčku sériových vrahů. O prohledávání starověkých chrámů nakonec hráč nepřijde a druhá půlka přinese několik architektonicky zajímavých staveb. Poté, co Fiamma Nera na čas ustoupí do pozadí, jsem se při hraní dobře bavil. Jmenovitě jde hlavně o levely Barkhang Monastery a zejména Temple of Xian. Tehdy jsem uvažoval o vyšším hodnocení než u prvního dílu, zejména proto, že hra je i výrazně delší. Jenže v posledních dvou levelech se Fiamma Nera vrací a vrcholem frustrace pro mne byl nakonec finální souboj s Bartolim v podobě draka, kterého jsem nebyl schopen uskákat a nakonec jsem ho dle rady na internetu zasekl o sloup.

Tomb Raider je dobrá hopsačka, ale špatná střílečka. Hráči dostanou další dávku téhož, což ale nevadí, protože to bylo přesně to, co si fanoušci žádali. Tomb Raider 2 objektivně není horší hra než první díl (proto stejné hodnocení), ale hra pro mne znamenala časté nahlížení do návodu a na začátku i na konci značnou frustraci ze soubojů. Hru mohu fanouškům Lary doporučit, ale je zde riziko vysokého krevního tlaku z důvodu extrémně častých úmrtí. Hru jsem dohrál v čase 17:44 a použil jsem celkově 1087 sejvů, což dalece přesahuje všechny ostatní hráče z DH.