Třináctá poslední fantazie je druhou hrou v hlavní sérii, která dostala přímý sequel označený pořadovým číslem dva. Principiálně to vítám, protože mi to nahrazuje MMO díly, které nehraji, a tak jsem místo XI dostala X-2 a místo XIV zase tento XIII-2 singleplayerový kousek. Se sequelem desátého dílu jsem však nebyla příliš spokojená, protože mi přišlo, že cílí jen na fanoušky vzhledu (a nikoliv povahy) hlavních hrdinek. Trochu mne tak vyděsilo, že hned na začátku Final Fantasy XIII-2 jsem v kategorii nastavení "Kostýmy" dostala možnost vysléct hlavní hrdinku Serah do bikin, a tedy, že se bude i tento sequel odehrávat ve stejném fanservis duchu. Potěšilo mne, že tomu tak není a až na tuto volitelnou kosmetickou záležitost je tato hra důstojným sequelem bez laciných softerotických scén a uslintaných mužských postav po lobotomii.
Hlavní hráčskou postavou je, jak už jsem zmínila, dívka jménem Serah, která je mladší sestrou hlavní hrdinky Lightning z původní hry. Schválně píši hlavní hráčskou postavou a nikoliv hlavní hrdinkou, protože o tom, kdo je skutečný protagonista příběhu by se dalo polemizovat. Lightning má velkou příběhovou důležitost, byť za ni můžete přímo hrát pouze v prologu hry. Navíc se nově objevuje kluk z budoucnosti jménem Noel, který nám nejen objasní zápletku hry, ale hlavně se stane druhou hráčskou postavou. A to je vše. Víc postav nedostanete.
Že jsou dvě postavy v partě na Final Fantasy málo? To ano. Já mám nejraději díly, kde jich máte tolik, že si musíte do party vybírat, a nejlépe když se příběh sem tam rozdělí na více paralelních skupin. Navíc když vám prozradím, že se vrátil Command Synergy Battle system z původní hry v téměř nezměněné podobě, tak se znalí hráči asi podiví, jak asi bude fungovat nastavování paradigmat ve dvou? Je v tom chyták. Do hry se totiž vrací další unikátní mechanika, která se objevila pouze ve Final Fantasy X-2 a společně s tímto dílem se z ní tak stala FF sequelová stálice. Chytání monster! Ty pak můžete použít jako společníky do třetího slotu v partě a různě je vylepšovat, kombinovat a zdobit. Jinak se soubojový systém změnil pouze v drobnostech, které vám usnadní život (jako je třeba změna vůdce party v průběhu souboje), v absenci summonů a v obtížnosti. Ta je výrazně jednodušší než ve Final Fantasy XIII. Asi ve Square Enix tentokrát chtěli, aby hru někdo dohrál.
Zmínila jsem, že Noel je kluk z budoucnosti. Ne že bych vám chtěla spoilovat příběh. Zmínka byla zcela záměrná, protože definuje celou hru. Final Fantasy XIII-2 je totiž Chrono Break (plánované třetí pokračování Chrono Triggeru), který jste nikdy nedostali. Celé je to o cestování časem, ovlivňování budoucnosti, minulosti, anomáliích, paradoxech, vytváření paralelních časových linií a hromadě nechtěných endingů, když něco poděláte... a je to uděláno moc hezky a velmi chytře. Byť kvalit a promyšlenosti samotného Chrono Triggeru to samozřejmě nedosahuje. Ale které JRPG ano?
Tohle všechno by mi znělo hrozně dobře, ale mám s tím jeden zásadní problém. Původní Final Fantasy XIII bylo nejvíce kritizováno za "jednotlačítkový" soubojový systém. V praxi jste však nevěděli, co dřív, a klikali jste Paradigm Shift jako o závod. Museli jste být fakt rychlí, museli jste u toho přemýšlet. A tohle vám ve Final Fantasy XIII-2 odpadne, protože obtížnost soubojů byla značně snížena. Tentokrát se tak většina soubojů skutečně redukuje na jedno tlačítko, které navíc stačí neustále bezmyšlenkovitě mačkat bez ohledu na to, co se děje na obrazovce a vy se tak změníte na zbytečně chytrý auto-clicker. K tomu se po každém souboji automaticky vyléčíte do plna, takže není potřeba žádný party management ani po větším množství jednodušších střetnutí. Tomuto soubojovému systému zkrátka jednoduchá obtížnost nesvědčí a absence summonů je jen dalším hřebíčkem do rakve variability. Pár výzev ve hře přeci jen je. Závěrečný boss má až absurdní nárůst obtížnosti, který vás vyžene grindit, a někteří další bossové také umí potrápit, ale za mě je to málo. Skutečná obtížnost hry tak spočívá spíše v zajímavém exploringu v čase i prostoru a puzzlech, které jsou většinou povedené.
Na diskuzních fórech většinou Final Fantasy XIII-2 hodnotí lépe než původní hru, ale já se v rozhodování, zda se mi více líbí sequel nebo originál nakonec přikláním k originálu. Přes všechny jeho chyby, které se sequel snaží napravit, mne bavil mnohem víc. Chápu i fanoušky, kteří to mají úplně naopak, ale preferuji rovnoměrně rozloženou obtížnou výzvu před jednoduchou rutinou, která se až v poslední fázi posledního bosse změní v peklo, takže se musíte vrátit a (opět nudně) dofarmovat postavy a chycená monstra. I větší skupina hráčských postav ve Final Fantasy XIII mi sedla více, byť musím uznat, že chemie mezi Serah a Noelem funguje na jedničku. Na to, že je Serah zasnoubená s někým jiným...
Dohráno za 70 hodin.
Včetně:
Sazh's Story: Heads or Tails?
Snow's Story: Perpetual Battlefield
Lightning's Story: Requiem of the Goddess
Hlavní hráčskou postavou je, jak už jsem zmínila, dívka jménem Serah, která je mladší sestrou hlavní hrdinky Lightning z původní hry. Schválně píši hlavní hráčskou postavou a nikoliv hlavní hrdinkou, protože o tom, kdo je skutečný protagonista příběhu by se dalo polemizovat. Lightning má velkou příběhovou důležitost, byť za ni můžete přímo hrát pouze v prologu hry. Navíc se nově objevuje kluk z budoucnosti jménem Noel, který nám nejen objasní zápletku hry, ale hlavně se stane druhou hráčskou postavou. A to je vše. Víc postav nedostanete.
Že jsou dvě postavy v partě na Final Fantasy málo? To ano. Já mám nejraději díly, kde jich máte tolik, že si musíte do party vybírat, a nejlépe když se příběh sem tam rozdělí na více paralelních skupin. Navíc když vám prozradím, že se vrátil Command Synergy Battle system z původní hry v téměř nezměněné podobě, tak se znalí hráči asi podiví, jak asi bude fungovat nastavování paradigmat ve dvou? Je v tom chyták. Do hry se totiž vrací další unikátní mechanika, která se objevila pouze ve Final Fantasy X-2 a společně s tímto dílem se z ní tak stala FF sequelová stálice. Chytání monster! Ty pak můžete použít jako společníky do třetího slotu v partě a různě je vylepšovat, kombinovat a zdobit. Jinak se soubojový systém změnil pouze v drobnostech, které vám usnadní život (jako je třeba změna vůdce party v průběhu souboje), v absenci summonů a v obtížnosti. Ta je výrazně jednodušší než ve Final Fantasy XIII. Asi ve Square Enix tentokrát chtěli, aby hru někdo dohrál.
Zmínila jsem, že Noel je kluk z budoucnosti. Ne že bych vám chtěla spoilovat příběh. Zmínka byla zcela záměrná, protože definuje celou hru. Final Fantasy XIII-2 je totiž Chrono Break (plánované třetí pokračování Chrono Triggeru), který jste nikdy nedostali. Celé je to o cestování časem, ovlivňování budoucnosti, minulosti, anomáliích, paradoxech, vytváření paralelních časových linií a hromadě nechtěných endingů, když něco poděláte... a je to uděláno moc hezky a velmi chytře. Byť kvalit a promyšlenosti samotného Chrono Triggeru to samozřejmě nedosahuje. Ale které JRPG ano?
Tohle všechno by mi znělo hrozně dobře, ale mám s tím jeden zásadní problém. Původní Final Fantasy XIII bylo nejvíce kritizováno za "jednotlačítkový" soubojový systém. V praxi jste však nevěděli, co dřív, a klikali jste Paradigm Shift jako o závod. Museli jste být fakt rychlí, museli jste u toho přemýšlet. A tohle vám ve Final Fantasy XIII-2 odpadne, protože obtížnost soubojů byla značně snížena. Tentokrát se tak většina soubojů skutečně redukuje na jedno tlačítko, které navíc stačí neustále bezmyšlenkovitě mačkat bez ohledu na to, co se děje na obrazovce a vy se tak změníte na zbytečně chytrý auto-clicker. K tomu se po každém souboji automaticky vyléčíte do plna, takže není potřeba žádný party management ani po větším množství jednodušších střetnutí. Tomuto soubojovému systému zkrátka jednoduchá obtížnost nesvědčí a absence summonů je jen dalším hřebíčkem do rakve variability. Pár výzev ve hře přeci jen je. Závěrečný boss má až absurdní nárůst obtížnosti, který vás vyžene grindit, a někteří další bossové také umí potrápit, ale za mě je to málo. Skutečná obtížnost hry tak spočívá spíše v zajímavém exploringu v čase i prostoru a puzzlech, které jsou většinou povedené.
Na diskuzních fórech většinou Final Fantasy XIII-2 hodnotí lépe než původní hru, ale já se v rozhodování, zda se mi více líbí sequel nebo originál nakonec přikláním k originálu. Přes všechny jeho chyby, které se sequel snaží napravit, mne bavil mnohem víc. Chápu i fanoušky, kteří to mají úplně naopak, ale preferuji rovnoměrně rozloženou obtížnou výzvu před jednoduchou rutinou, která se až v poslední fázi posledního bosse změní v peklo, takže se musíte vrátit a (opět nudně) dofarmovat postavy a chycená monstra. I větší skupina hráčských postav ve Final Fantasy XIII mi sedla více, byť musím uznat, že chemie mezi Serah a Noelem funguje na jedničku. Na to, že je Serah zasnoubená s někým jiným...
Dohráno za 70 hodin.
Včetně:
Sazh's Story: Heads or Tails?
Snow's Story: Perpetual Battlefield
Lightning's Story: Requiem of the Goddess
Pro: Promyšlené cestování časem a vysoká kombinatorika možností díky jednomu slotu v partě vyhrazenému pro různá monstra.
Proti: Soubojový systém funguje pěkně s vysokou obtížností Final Fantasy XIII, ale v tomto jednodušším sequelu se stává velmi nudným.